Slavnost vlny v Bad Schandau

Poslední dubnovou neděli jsme se vydali s Hříškem na výlet, který jsem měla v kalendáři označený už nějakou chvilku a na který jsem byla natěšená jak malý capart. Slavnost vlny v Bad Schandau. Od nás je to co by kamenem dohodil, přes Děčín a Hřensko je to vážně kousek. Už samotná cesta byla krásná. Slunce se sice schovalo za šedou masu mraků, bylo i trochu chladno, ale přesto byl průjezd probouzející se zelenou krajinou nádherný. Když jsme překročili hranice a ocitli se v Německu, byla jsem jak Alenka v říši divů. Jistě, v Německu jsem byla již několikrát, přesto na mě ten rozdíl zapůsobil. Jako když někdo mávne kouzelným proutkem a vše je čistší, úhlednější. A ty kouzelné domečky podél řeky. Zaparkovali jsme kousek od místa, kde se slavnost konala, abychom se mohli projít městem.

Jákobova ovce

Hříšek měl ze mě trochu srandu, když jsem chodila kolem s otevřenou pusou a nadšeně ohlašovala "To je krása!" snad nad každým koutem Bad Schandau. Když jsme dorazili k Centru národního parku, u kterého nás přivítal dřevěný rys, cedulka nás nasměrovala do zahrady, která se nacházela za budovou, dál od silnice. A pak se před námi rozevřelo několik stánků a jarmarkový mumraj. Mile mě překvapilo, jak komorně to vše působilo. Lidí zde bylo tak akorát, stejně jako stánků. Hned jsem se vydala na průzkum. Mým jediným omezením byl fakt, že německy neumím ani slovo, nikdy jsem se němčinu neučila. Každopádně, sem tam byla slyšet i čeština, program byl též dostupný v češtině a jednou za čas se mluvilo česky i do mikrofonu. Navíc jsem s sebou měla Hříška, který mě svou znalostí němčiny zachránil. 

Celé místo jsme měli prošlé za chvilinku, nejvíc mě zaujala živá zvířátka. Tři druhy ovcí, které nejsou tak úplně běžné. Jákobova, Ouessantská a Walliserská černonosá ovce. Krásky. Nemohla jsem se na ně vynadívat. Z akcí u nás jsem zvyklá, že se u zvířat nedá hnout, ale to tady vůbec nebylo. Tak nějak to tu bylo, kultivovanější? Nevím, možná jsem z toho všeho byla až moc nadšená. Chodila jsem si ke zviřátkům odpočinout. Kousek od oveček byl i nádherný hmyzí domeček. Rádi bychom si doma jeden také vyrobili, ale asi ne tak veliký. 

Ochutnali jsme lahodný tvarohovo-kakaový koláč, dali si kávu a chvilku poseděli za zvuků hudby živé kapely. Dívala jsem se na ženy, které seděly u kolovrátků, pozorovala návštěvníky, fascinovaná jejich božím oblečením a když pominu, že mě trochu mrzí, že jsem nerozuměla slovům, která se vznášela všude kolem, připadala jsem si tu skvěle. Když jsem se na někoho usmála, úsměv se mi vrátil zpět, bylo to kouzelné. 

Už po prvním kolečku, kdy jsem obešla stánky, jsem měla jasno v tom, co si chci z festivalu odvézt domů. U stánku Kreativmitwolle jsem se naprosto zamilovala do barevnosti přadének. Vzala jsem si dvě modré (s trochou nádechu do zelené) a jedno do tmavě růžové, ze kterých mám v plánu lehký svetřík a neodolala jsem ještě jednomu zelenkavému přadénku s růžovými puntíky, ze kterého nejspíš bude Reyna. Z přízí mám ohromnou radost a jsem zvědavá, jak se z nich bude plést. Koupi krásných přadének jsem oslavila dobrotou v podobě placky se sýrem (chuťově podobný brynze), cibulkou a špekem, hmmmm, to byla lahoda. 


Když jsem byla namlsaná festivalu, vydali jsme se procházkou k autu a než jsme opustili Německo, zajeli jsme ještě na nákup do místního Lidlu. Vedle něj bylo i DMko, takže jsme nakoukli i tam. O tom, že je v Německu větší výběr jsem ani v nejmenším nepochybovala, přesto jsem nedokázala skrýt úžas nad tím, kolik věcí jsem u nás v životě neviděla. O chuťové kvalitě, o které jsem se přesvědčila doma, asi nemá smysl moc diskutovat. Zkrátka a jednoduše - myslím, že to nebyl náš poslední výjezd za hranice. 

PS: Pokud byste chtěli vidět více fotek ze Slavnosti vlny, můžete nakouknout do alba na FB Pletené knihy

Komentáře

  1. Super článek. Tam by se mi asi taky líbilo. :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky! :) Já myslím, že určitě líbilo. :) Bylo to moc fajn, těším se na příští rok!

      Smazat

Okomentovat

Vřelé díky k Tobě letí z Hnízda!