Já a pletení: Jiskra pletacího nadšení

Vždycky jsem obdivovala lidi, kteří dokázali vyrobit něco krásného. Nikdy jsem se nepovažovala za zručnou, chybí mi trpělivost a nejspíš i výdrž potřebná ke zdokonalování. Vždycky jsem si myslela, že krásné věci zvládnou vytvořit jen druzí, že sama nejsem dost šikovná, originální a dobrá. Když pominu dílny na základce, nepamatuji si, že by mě někdo vedl k rukodělným aktivitám. Bohužel nejsem ani zázračné dítě, které na co sáhne, to mu jde a vyniká v tom. A tak jsem prostě dál obdivovala různé handmade věci. Neváhala jsem za ně zaplatit, protože jsem si dokázala představit tu námahu za tím a zároveň  jsem si nedokázala představit, že bych něco takového mohla dokázat sama. 



Pamatuji si jeden pletací pokus z dětství, který skončil prapodivně rozšiřující se šálou. Tenkrát jsem asi usoudila, že tohle nebude nic pro mě a pletení zůstalo zapomenuto. Až do loňského roku, kdy jsem četla knihu Náš tragický vesmír od báječné a mnou milované Scarlett Thomas. Hlavní hrdinka Meg totiž v knize pletla ponožky. A já najednou dostala chuť a touhu zkusit plést také. Nevím, proč ve mně stejnou touhu nevyvolala Hermiona pletoucí čepičky pro skřítky, případně paní Weasleyová a její svetry, ale byla to zkrátka právě Meg, která probudila mé nadšení pro pletení. 

Předem upozorňuji, že jsem stále začátečník, který si na ponožky netroufl a spousta věcí mi pořád připadá jako španělská vesnice, přestože s pletením koketuji už téměř rok (s přestávkou během jarních měsíců). Třeba ale jiným začátečníkům dodám naději, že v tom nejsou sami a že se ten pocit nerozumím tomu a vlastně netuším, co dělám začne postupem času lepšit. Chci se s vámi podělit o své zkušenosti, o to, co jsem našla nejen v internetových vodách a co mi pomohlo a stále pomáhá nezamotat se do příze a nezapíchnout jehlice naštváním někomu do oka. 


V prvé řadě nutno říct - žádný učený z nebe nespadl. Jo, taky mě tahle věta dost sejřila, ale když budete mít tohle na paměti, neskončíte jako já a můj dětský pokus. Je celkem fajn začít od něčeho jednoduššího a nechtít po sobě hned svetr s norským vzorem. Teda, pokud ho zvládnete na první dobrou, máte můj hluboký obdiv, protože pro mě byl zatím největším odvazem pokus o trojcípý šátek (který jsem stále ještě nedopletla, ale už se pomalu blížím k cíli, juhůůůů). Mezitím jsem stihla rozplést další šátek podle jiného vzoru a tenkou dlouhou šálu. Tohle je tak trochu můj neduh - ráda začínám nové věci, s jejich dokončováním je to horší.

V brzké budoucnosti se tu budou objevovat články s mými zkušenostmi a zážitky okolo pletení, pokud stojíte na začátku a nevíte, kudy kam, v příštím článku vám ráda předám svou zkušenost z první návštěvy galanterie, kde jsem si připadala jako Alenka v říši divů, naštěstí jsem narazila na neskutečně milou dámu, která mi dala první dobrou radu. Ale na tu už si budete muset počkat do příště. Jo, až taková potvora budu. 


Komentáře

Oblíbenci