středa 6. září 2017

Prostě si jen tak žít...

V posledních dnech prostě tak nějak jsem. Moc nepřemýšlím, neplánuji, nepřijímám do svého bytí žádné zbytečnosti zvenčí. Naopak mnohem víc času trávím spánkem, procházkami v přírodě, pletením, popíjením čaje, psaním si do sešitků, prostým pozorováním našich dvou huňáčů a vlastně pozorováním tak nějak obecně. Ale není to takové to přehlceno, kdy vám vjemy tečou i ušima. V přírodě je pozorování jiné než v ruchu města. Tady je to očista. Člověk cítí lehkost v hrudi, uvolnění, klid a mír. Ač vím, že vše v životě má svůj důvod (a jsem ráda, že jsem poznala Plzeň a mohla v ní krásné čtyři roky pobývat) nedá mi to se v nestřeženém okamžiku podivit nad tím, proč jsem s návratem blíže k přírodě otálela tak dlouho.