středa 1. března 2017

Irsko, cigarety, alkohol a žal

Před nějakým časem jsem začala číst knihu, která mě přivábila svou nádhernou obálkou a poutavým názvem. Okouzlena poetičností vzhledu jsem samozřejmě čekala něco úplně jiného, než čeho se mi dostalo. Se znuděným zklamáním jsem knihu odložila do kouta a nechala ji téměř upadnout v zapomnění. Upřímně, ještě že tak. Díky tomu se mi po časové odmlce dostala do ruky kouzelná knížečka se čtivým příběhem, do kterého jsem se s radostí ponořila. Už jsem totiž věděla, co mám, nebo spíš nemám, od Šťastní lidé čtou a pijou kávu francouzské spisovatelky Agnes Martin-Lugand čekat - mnohem méně štěstí, čtení a kávy a mnohem více cigaret, žalu a Irska. 


Nakladatelství Motto


Diane je již přes rok zaživa pohřbená ve svém pařížském bytě. Bloumá cestičkami vychozenými mezi obaly od jídla a přeplněnými popelníky, na sobě pánskou košili a mikinu s kapucí, vůně Colinova parfému smíchaná se sladkou vůní jahod Clařina šamponu. Je to rok od tragické nehody, rok co přišla o vše co dělalo její život šťastným. V jeden den ztratila manžela i dceru. V ten samý den ztratila i sama sebe, zájem o život, zájem o cokoliv. Kašle na rodiče, na svou kavárnu, na svůj zevnějšek. Nebýt Félixe, svého teplého kamaráda, nejspíš by uhořela od zapálené cigarety. 

A je to právě Félix, kdo jí svou dotěrnou starostlivostí vnutí myšlenku na opuštění kobky. Změna Diane určitě jen prospěje, už je čas posunout se dál. Slunce a moře jí udělají dobře. Jenže Diane se představa radostných tváří na pláži zrovna dvakrát nezamlouvá. Ale myšlenka zmizet není tak úplně marná. Colin chtěl vždycky do Irska, to je ono! Kde může mít člověk větší klid než v odlehlém městečku jménem Mulranny. Vítr a déšť jdou stejně k jejím myšlenkám mnohem lépe, než pitomé, veselé, zářivé slunce. 
Seděla jsem u Colinova psacího stolu s atlasem před sebou a procházela mapu Irska. Jak si vybrat hrob pod otevřeným nebem? Jaké místo mi může přinést nezbytný klid a mír, nutné k tomu, abych mohla žít ve vzpomínkách s Colinem a Clarou? Vůbec nic jsem o té zemi nevěděla, nebyla jsem schopná zvolit nějakou lokalitu, a tak jsem nakonec zavřela oči a píchla nazdařbůh prstem do mapy. 
Pootevřela jsem oko a podívala se blíž. Otevřela jsem i druhé oko a stáhla prst, abych rozluštila jméno místa. Náhodou jsem vybrala nejmenší možné městečko, jehož název se dal jen stěží na mapě přečíst. "Mulranny". Emigruju tedy do Mulranny. 
Šťastní lidé čtou a pijou kávu přináší typický scénář raněné ženy, která léčí svou zmučenou duši přesunem do jiné země. S tím rozdílem, že Diane pouze tvrdí, že se hodlá ze svého žalu dostat. Ovšem netouží po ničem jiném, než aby jí okolí dalo svatý pokoj. Alespoň to byl původní plán. Na několika stránkách se vyrovnáváme spolu s Diane se ztrátou, chrapláme z neuvěřitelného množství cigaretového kouře, který se valí snad z každé druhé stránky a s alkoholem taky dvakrát nešetříme. Místy je to vtipné, místy smutné a hluchá místa druhým čtecím pokusem vymizela. 


Tahle knížečka není tak plná štěstí, jak by se na první pohled mohlo zdát, spíše je to jako lovestory z knajpy na rohu, kde pánové flušou na podlahu plnou pilin, říznutá tragédií a Irskem à la PS: Miluji tě. A přesto, když od toho člověk nečeká Paříž a knížky a decentní posezení nad cappuccinem, je to čtení se kterým strávíte hezký večer a možná budete mít, stejně jako já, chuť sáhnout i po dalším díle s názvem (a několika stránkami navíc) Šťastní lidé mají snadný život.

Za zprostředkování recenzního výtisku knihy Nakladatelství Motto vřele děkuji Webmagazínu Rozhledna!

Překladatel: Dana Melanová
Počet stran: 224
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2016






4 komentáře:

  1. Nevím, jak to děláš, ale já Tvoje recenze snad nečtu ani tak kvůli knihám, o kterých píšeš (zní to blbě, ale není to tak myšleno :D), ale kvůli tomu, JAK píšeš. To je prostě nádhera, a já vím, že Ti to píšu často, ale jsem prostě okouzlená a Tvůj vybroušený styl mě baví víc a víc. <3 Tak moc, že si chci přečíst tuhle knihu, která mě předtím vlastně vůbec nelákala. Díky! ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A já tak neskutečně ráda čtu Tvé komentáře. <3 Vážně mi vléváš do žil touhu psát dál, protože to má smysl, když to někdo rád čte. :) Děkuji, za Tvou pozornost, Tvá slova, Tvou přítomnost. :)

      Vymazat
  2. Musím naprosto souhlasit s Kristýnkou, máš jeden z nejlepších slohů na blogosféře! I já si tvé články neskutečně vychutnávám :) Tahle kniha mě nicméně vůbec neláká a může za to zejména to, že od ní nedostaneš to, co slibuje (jak se tváří?). To já prostě nemusím a když na obálce vidím spokojenou hrdinku s Eiffelovkou, chci číst o spokojené hrdince s Eiffelovkou...
    Moc se těším na další recenze, věřím, že ti nedá moc práce, mě na něco dalšího nalákat :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Och, děkuji! To se tak krásně čte! :D Tomu naprosto rozumím. Když jsem ji dostala do rukou poprvé, byla jsem vysloveně znechucená a cítila se trochu podvedená - stejně jako Ty bych díky kombinaci obálka+název čekala spokojenou slečinku v Paříži. A ani anotace mě nepřesvědčila o opaku. :D Ale s tou pauzou se z toho stala fajn oddechovka. :) Možná v knihovně sáhnu i po druhém díle. :)

      Vymazat