sobota 11. února 2017

Stín si jde pro tebe

Horkem znavené ulice Londýna, přeschlé trávníky, hučící klimatizace, prázdné domy čekající, až se jejich majitelé vrátí z dovolených, temná postava kráčející stínem. Červnová noc v poklidné ulici Jižního Londýna. Pro muže, nalévajícího si víno ve svém domě, se však tato noc stává osudnou. Oči už ho bedlivě pozorují. Noční lov opět přivádí čtenářům do cesty Eriku Fosterovou a její tým. Anglický spisovatel Robert Bryndza tentokrát vyměnil studený sníh za lepkavě dusivé horko, nicméně z plíživé blízkosti vraha mi nejednou přejel mráz po zádech.  

Nakladatelství Grada

Gregory Munro položil sklenku na stůl, aby si dolil další víno. Venku panuje horká červnová noc, avšak uvnitř domu udržuje klimatizace příjemné ovzduší. Gregory je v domě sám, čemuž odpovídá i večeře v plastikové nádobě, kterou právě strčil do mikrovlnné trouby a nastavil čas. Šest minut je tak akorát, aby ze sebe shodil šaty a osprchoval zpocené tělo. Zní to jako klidný a pohodlný večer před odjezdem na dovolenou. Byl by, nebýt temné postavy skrývající se v náruči potulných stínů.

Erika Fosterová právě prožívá menší společenské peklo. Večeře u přítele a kolegy v jedné osobě by mohla být příjemná událost, jenže ve vzduchu visí nepříjemnost čišící z dalšího návštěvníka. Zvuk telefonu naštěstí vysvobodil Eriku i Isaaca, kteří společně odjeli na Laurel Road, místo činu. V domě je nesnesitelné horko, hemží se to v něm lidmi oblečenými do modrých kombinéz a na to, co čeká Eriku v ložnici, není dvakrát příjemný pohled. Nahé tělo, svázaná zápěstí, igelitový pytel přetažený přes hlavu. 
Stín se znovu rozběhl a  nehlučně se vznášel po cestě, která se mírně stáčela směrem od kolejí. Po levé straně stromy začínaly řídnout, takže odhalily výhled na řadové domy. Postava zaznamenala rychlý sled záběrů na zahrady vzadu za domy, jež se kolem ní míhaly. Upravené pruhy se zahradním nábytkem, přístavky na nářadí, houpačky – to vše se stále utápělo v těžkém nočním vzduchu. 
Konečně se objevil ten dům. Jednalo se o  viktoriánský řadový domek, který se zepředu ničím nelišil od ostatních staveb v  ulici. Tři podlaží světlých cihel, ale majitel nechal za dům přistavět velkou zasklenou přístavbu, která rozšiřovala přízemí. Stín o majiteli věděl vše. A také znal dispozice domu. Znal i majitelův denní rozvrh. A co je nejdůležitější – také věděl, že dnes v noci je sám. 
Noční lov se od Dívky v ledu, prvního příběhu s Erikou Fosterovou, značně liší. Přišlo mi, že autor trochu víc proplul do osobní roviny příběhu, máme možnost víc poznat samotnou Eriku, vztahy kolem ní. Nemyslím si, že by to bylo na škodu, ani že tenhle aspekt ubíral detektivní lince. Ba naopak, podporuje jí. Dělá z ní něco skutečného, plíživého, dýchajícího na krk, až se drobné chloupky staví do rozechvělého pozoru. Osobně mě velmi baví, že Robert Bryndza do svých děl promítá vlastní homosexualitu. Je až děsivě fascinující, jaké předsudky dokáže ještě v dnešní době homosexuální orientace vyvolat. 

Nedokáži říct, která z Robertových knih mě zaujala víc. Obě jsem přečetla jedním dechem a obě mi přinesly skvělý čtenářský zážitek. Noční lov mě oslovil svou odlišností a přesto známým prostředím. Miluji Londýn, naprosto jsem si oblíbila Eriku a stejnou měrou nemusím její nadřízené. Řekla bych, že Noční lov se mi asi přeci jen o maličko víc zadřel pod kůži. Protože, přiznejme si, představa toho, že vás někdo pozoruje, aniž byste o tom měli sebemenší tušení, je víc než jen trošku děsivá. Po dočtení jsem měla ještě pár dní velmi nepříjemný pocit a ohlížela se za každým divným stínem. 


Jsem ráda, že jsme se dalšího případu Eriky Fosterové dočkali tak brzy po vydání prvního dílu. A mně nezbývá než toužebně vyhlížet další díl.

 Za poskytnutí recenzního výtisku vřele děkuji Nakladatelství Grada!

Překladatel: Kateřina Elisová
Počet stran: 432
Nakladatelství: Grada
Rok vydání: 2017