úterý 14. února 2017

KNIŽNÍ POCITY: Pohyblivý svátek

Nebudu vám nic nalhávat. Když jsem si knihu půjčovala v knihovně, měla jsem k tomu jediný důvod, jedinou pohnutku - Město andělů. Postava Nicolase Cage, anděl Seth, se ve filmu o knize zmiňuje a to mě přimělo si ji vzít domů. Než jsem se do ní vůbec pustila, stihla jsem přečíst svoji úplně první knihu od Ernesta Hemingwaye Stařec a moře. Byl to pro mě tak krásný a hluboký zážitek, že jsem se na Pohyblivý svátek začala neskutečně těšit. Knihu jsem otevírala s pocitem "shledám se se svým přítelem". A po těch několik stránek, kdy jsem s Ernestem chodila Paříží, jsem skutečně s přítelem byla. 


Pohyblivý svátek - Ernest Hemingway

Sice nemiluji Paříž tolik, jako moje kamarádka Zdeňka, přesto jsem se na výlet do dvacátých let v tomhle líbezném městě těšila. Víc asi kvůli tomu období, než místu. A také pro umělěckost, kterou byla Paříž proslulá a prolezlá. Pro všechny spisovatele a malíře, kteří o sebe doslova zakopávali. Líbila se mi skromnost, s jakou se Hemingway po Paříži protloukal. To, že byl chudý a začínající spisovatel. Že měl teprve první ženu, kterou miloval a s kterou si, dle všeho, rozuměl. Bavila mě místa, kam mě vodil a lidé, které jsem díky němu poznala - nejvíc bez pochyby Francis Scott Fitzgerald. 
Jakmile přišlo jaro, třeba i to falešné, nebyly tu rázem žádné problémy, leda s tím, kde bude člověk nejšťastnější. Jediné, co mu mohlo pokazit den, byli lidi, ale jestliže se dovedl vyhnout všem schůzkám, byl každý den bez hranic. Lidi, až na těch pár, co byli milí jako jaro samo, vždycky člověku hranice štěstí omezovali.
Tahle kniha je vlastně naprosto obyčejná. A proto pro mě tolik blízká. Přítel vám vypráví o své minulosti. Je v tom něco krásného, zároveň teskného. A tolik skutečného. Zatoužila jsem projít se podél Seiny, zajít na dostihy, prožívat dny v kavárně. Přistihla jsem se při myšlence, jak moc mu závidím, jak moc bych tam chtěla být. V té době, obklopená stejnými lidmi. Volná i s tím málem peněz v kapse. Bohémská dívka mezi umělci, splněný sen a vysvlečená touha. 
Ale Paříž je věčná a vzpomínky každého člověka, který tam žil, se liší od vzpomínek všech ostatních. Vraceli jsme se do ní znova a znova, ať jsme byli, kdo jsme byli, a ať se měnila, jak chtěla, či ať bylo těžší nebo lehčí se tam dostat. Paříž vždycky stála za to a člověku se vždycky všechno, co do ní dal, vrátilo.
Díky knihám mohu cestovat časem a dostat se na místa, která už v té či oné podobě neexistují. Díky Hemingwayovi jsem aspoň na malou chvilku patřila do bohémské Paříže. Na maličký moment jsem dýchala pařížský vzduch, potkala se s Gertrudou Steinovou, nechala se okouzlit Zeldou Fitzgeraldovou. Měla jsem možnost strávit čas vedle velkých jmen v celé jejich holé lidskosti. Byli to lidé jako vy či já, se svými vrtochy a strachy a myšlenkami a pocity. Během čtení Pohyblivého svátku jsem si s nimi byla rovna. A to byl pocit k nezaplacení. 

A co vy a Hemingway? Máte jeho knihy rádi? Četli jste Pohyblivý svátek? Učaroval vám stejně jako mně? Málem bych zapomněla, kniha mi přinesla ještě něco: další knihy, které si nutně potřebuji přečíst, mezi nimi třeba Vzpomínky na Afriku či Velkého Gatsbyho.  
Autor: Ernest Hemingway
Překladatel: Luba Pellarová, Rudolf Pellar
Počet stran: 176
Nakladatelství: Odeon
Rok vydání: 2016