úterý 14. února 2017

KNIŽNÍ POCITY: Pohyblivý svátek

Nebudu vám nic nalhávat. Když jsem si knihu půjčovala v knihovně, měla jsem k tomu jediný důvod, jedinou pohnutku - Město andělů. Postava Nicolase Cage, anděl Seth, se ve filmu o knize zmiňuje a to mě přimělo si ji vzít domů. Než jsem se do ní vůbec pustila, stihla jsem přečíst svoji úplně první knihu od Ernesta Hemingwaye Stařec a moře. Byl to pro mě tak krásný a hluboký zážitek, že jsem se na Pohyblivý svátek začala neskutečně těšit. Knihu jsem otevírala s pocitem "shledám se se svým přítelem". A po těch několik stránek, kdy jsem s Ernestem chodila Paříží, jsem skutečně s přítelem byla. 


Pohyblivý svátek - Ernest Hemingway

Sice nemiluji Paříž tolik, jako moje kamarádka Zdeňka, přesto jsem se na výlet do dvacátých let v tomhle líbezném městě těšila. Víc asi kvůli tomu období, než místu. A také pro umělěckost, kterou byla Paříž proslulá a prolezlá. Pro všechny spisovatele a malíře, kteří o sebe doslova zakopávali. Líbila se mi skromnost, s jakou se Hemingway po Paříži protloukal. To, že byl chudý a začínající spisovatel. Že měl teprve první ženu, kterou miloval a s kterou si, dle všeho, rozuměl. Bavila mě místa, kam mě vodil a lidé, které jsem díky němu poznala - nejvíc bez pochyby Francis Scott Fitzgerald. 
Jakmile přišlo jaro, třeba i to falešné, nebyly tu rázem žádné problémy, leda s tím, kde bude člověk nejšťastnější. Jediné, co mu mohlo pokazit den, byli lidi, ale jestliže se dovedl vyhnout všem schůzkám, byl každý den bez hranic. Lidi, až na těch pár, co byli milí jako jaro samo, vždycky člověku hranice štěstí omezovali.
Tahle kniha je vlastně naprosto obyčejná. A proto pro mě tolik blízká. Přítel vám vypráví o své minulosti. Je v tom něco krásného, zároveň teskného. A tolik skutečného. Zatoužila jsem projít se podél Seiny, zajít na dostihy, prožívat dny v kavárně. Přistihla jsem se při myšlence, jak moc mu závidím, jak moc bych tam chtěla být. V té době, obklopená stejnými lidmi. Volná i s tím málem peněz v kapse. Bohémská dívka mezi umělci, splněný sen a vysvlečená touha. 
Ale Paříž je věčná a vzpomínky každého člověka, který tam žil, se liší od vzpomínek všech ostatních. Vraceli jsme se do ní znova a znova, ať jsme byli, kdo jsme byli, a ať se měnila, jak chtěla, či ať bylo těžší nebo lehčí se tam dostat. Paříž vždycky stála za to a člověku se vždycky všechno, co do ní dal, vrátilo.
Díky knihám mohu cestovat časem a dostat se na místa, která už v té či oné podobě neexistují. Díky Hemingwayovi jsem aspoň na malou chvilku patřila do bohémské Paříže. Na maličký moment jsem dýchala pařížský vzduch, potkala se s Gertrudou Steinovou, nechala se okouzlit Zeldou Fitzgeraldovou. Měla jsem možnost strávit čas vedle velkých jmen v celé jejich holé lidskosti. Byli to lidé jako vy či já, se svými vrtochy a strachy a myšlenkami a pocity. Během čtení Pohyblivého svátku jsem si s nimi byla rovna. A to byl pocit k nezaplacení. 

A co vy a Hemingway? Máte jeho knihy rádi? Četli jste Pohyblivý svátek? Učaroval vám stejně jako mně? Málem bych zapomněla, kniha mi přinesla ještě něco: další knihy, které si nutně potřebuji přečíst, mezi nimi třeba Vzpomínky na Afriku či Velkého Gatsbyho.  
Autor: Ernest Hemingway
Překladatel: Luba Pellarová, Rudolf Pellar
Počet stran: 176
Nakladatelství: Odeon
Rok vydání: 2016

10 komentářů:

  1. Moc pěkná recenze, byla jsem na ni zvědavá... Nikdy jsem od něj nic nečetla a pravdou je, že první kniha, která mě od něj napadne, je právě tahle. Jen díky Městu andělů...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. <3 Město andělů je všemocné! :) Musím si ten film zase někdy pustit. :) Knížka je nádherná a jeho styl mi zatím sedne, takže rozhodně hodlám zkusit i další jeho knihy. :) A co Ty? Pustíš se do Pohyblivého svátku? :)

      Vymazat
  2. Hemingwaye mám moc ráda a Pohyblivý svátek je jednou z mých nejoblíbenějších knih vůbec, právě pro tu svojí nenucenost a jednoduchost. Přitom to má hloubku. Stařec a moře mi naopak nijak extra neučaroval, zato Komu zvoní hrana nebo Sbohem, armádo jsem četla několikrát, jestli jsi ještě neměla tu čest, tak doporučuju :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neučaroval? To je škoda, mně ano. :) A Pohyblivý svátek také, i když úplně jinak. Zatím jsou to dvě jediné knihy, které jsem od něj četla, ale rozhodně ne poslední. :) Takže děkuji za doporučení a určitě se do dalšího Hemingwaye pustím. :)

      Vymazat
  3. Další naprosto úchvatná recenze! :) Hemingway mi díky lednovému čtení docela přirostl k srdci, takže se určitě chystám na jeho další díla. Pohyblivý svátek vypadá jako skvělý adept, asi se do něj pustím nejdříve :) Díky za úžasný článek, měj se moc hezky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! <3 Tak to máme stejně, také mi přirostl k srdci díky lednovému čtení. :) Takže moc děkuji za nápad s "My čteme". :) Nebýt Tebe, neobjevila bych svou lásku k panu H. :)

      Vymazat
  4. Tento román jsem od Hemingwaye nečetla, takže díky moc za připomenutí. A velmi chválím, že se po dlouhé době na nějakém blogu objevilo starší, dalo by se říci klasické dílo a ne jen tituly, které v poslední době vycházejí :) A co se týče bližšího se seznámení s F. Scottem Fitzgeraldem, tak doporučuji jít na něj takříkajíc od lesa - přes jeho ženu - https://lostsoul2015.wordpress.com/tag/z-jako-zelda/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A to bych ráda, aby se tu letos objevilo o mnoho víc starších děl a klasiků. :) Plánuji si letos přečíst některá díla, která jsem četla na gymplu a také ta, se kterými jsem ještě tu čest neměla.

      Neříkám, že se tu novinky neobjeví, taky je mám ráda, al nějak jsem jich poslední dobou... přecpaná? :D Jo a moc děkuji za tip, pokukovala jsem po téhle knize. :)

      Vymazat
  5. Nádherná recenze :) Ráda si knihu brzo přečtu :) Mám ji dokonce v seznamu doporučené četby v jednom předmětu na žurnalistice, tak to bude jistě i užitečné :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. :) Možná už si ji zvládla přečíst. :)) Je to nádherná kniha, přemýšlím, že si ji pořídím i do své knihovničky, abych se k ní mohla vracet. :)

      Vymazat