pondělí 24. října 2016

Není poloha jako poloha

Nejen náruživé nymfomanky řeší, jakou polohou si zpříjemnit den. Koberec zavání spálenými koleny, na zádech je to fádní, s nohou za krkem příliš akrobatické. I já mám občas problém najít tu správnou polohu. Tedy ne sexuální, ale čtecí. Mám s hledáním té pravé pokaždé docela problém. Já prostě nevydržím strnule v jedné pozici a upřímně po hodině čtení ani v deseti dalších. Občas bych potřebovala zavěsit do prostoru na vypolstrované popruhy, ale pak nevím, kdo by mi otáčel stránky a doléval čaj. Čím jsem starší, tím je to horší. A nejvíc mě děsí, že to horší třeba ještě bude...


Book Pain Syndrome

pondělí 17. října 2016

Rozhovor s autorem Provedu!

Na začátku října jsem zveřejnila recenzi na novinku nakladatelství Grada Provedu! - dle mého názoru velmi povedenou knihu, seznamující čtenáře s atmosférou předválečného Československa, zářivostí barrandovských filmových ateliérů, funkcí vojenské zpravodajské služby a vlastně tím, co předcházelo atentátu na Heydricha. Jelikož mě knížka vážně oslovila, měla jsem v hlavě nemálo otázek. Ty zveřejnění vhodné jsem postoupila autorovi a on byl tak laskav, že mi na ně, k mé spokojenosti, odpověděl. A já se o ně ráda podělím i s vámi. 


středa 12. října 2016

Turista, nohatá truhla a čaroděj budižkničemu

Svět Terryho Pratchetta mi dlouhou dobu nic neříkal. Věděla jsem, že napsal Úžasnou Zeměplochu, že je to fakt hromada knih, že je tam Smrť a hlavně, že jsem zničila svému otci a bratrovi výlet do Brna, kde se mělo odehrávat představení na motivy Zeměplochy a já nemyslela na nic jiného, než na potkana, kterého jsem si chtěla pořídit (zlá holka, zlá). Od té doby uplynulo pár let, potkan je dávno mrtev, bratr mi odpustil a táta, no, ten mi to občas ještě připomene. Ale z mé hlavy zmizela pubertálně vzdorovitá nálepka "Zeměplocha = ptákovina, kterou v životě číst nebudu" a já ve svých sedmadvaceti poprvé držela v rukou (s úmyslem přečíst ji) Barvu kouzel


Terry Pratchett - Barva kouzel


neděle 9. října 2016

Neutečeš

Sedí na lavičce a předstírá, že je zahloubaná do četby. Místo toho poslouchá ruch, který kolem ní žije vlastním životem. I kdyby v tuhle chvíli zemřela, nic se nestane. Nic se nezastaví. Život běží dál a na jednotlivci nezáleží, i když si tak rádi myslíme opak. Je překrásný den, tak bolestně nádherný. Bolest. Zdechni ty malá děvko. O té něco ví. Zhluboka se nadechne, protože se jí myšlenky rozutekly směrem, o který nestojí. Usměje se. Člověk by musel být hodně vnímavý aby poznal, že se za těmi zkroucenými rty neskrývá ani špetka radosti. Myslíš si o sobě, jak nejsi chytrá, co? Zavře knihu, předstírání už ji nebaví. Ještě chvíli sedí a rozhlíží se, načež uklidí knihu do kabelky a zvedne se k odchodu.


Úzkostlivé objetí...


pondělí 3. října 2016

Předválečně filmová nálada

Druhá polovina třicátých let dvacátého století v Československu, to jsou černobílé filmy, hezké oblečení, filmová studia na Barrandově, ale také stín v podobě nejistoty vznášející se nad celou Evropou. Druhá světová válka klepe na dveře, Němci se plácají po rameni a vzájemně si gratulují k nadřazenosti a utvrzují se v tom, jak úžasní a jedineční jsou. Což zbytek Evropy štve, ale každý se k tomu staví po svém. Že se voda vaří na každou svini zjistil na vlastní kůži i Heydrich, když mu cestu na Pražský hrad zkřížili Gabčík s Kubišem. Co předcházelo operaci Anthropoid, jak fungovala vojenská zpravodajská služba, i to nám ve své knize Provedu! přiblíží Martin X. a nutno dodat, že poutavou formou. 


Nakladatelství Grada

sobota 1. října 2016

Přesezené půlky aneb nový Harry je tu!

Harry Potter je má minulost, přítomnost i budoucnost. Čtenářsky jsem klišoidně odkojená story o brýlatém chlapci, který zůstal naživu. Do dneška mám v paměti, jak čtu pořád dokola první čtyři díly, protože pátý ještě nevyšel. To napětí při čekání na další střípek skládačky a posvátná úcta, když držíte v ruce nový díl, další rok Harryho života. Pamatuji si všechny ty okamžiky, kdy jsem byla dojatá, nasraná, nešťastná, chtivá, pobavená. Do dneška trpím pocitem, že někdo musel vyvraždit po cestě všechny sovy, které mi nesly dopis, protože nevěřím tomu, že by na mě v Bradavicích zapomněli, prostě ne. Když jsem dočetla sedmý díl, upsala bych duši za další příběh. A asi jsem ji nakonec vážně pod tlakem potterhlosti upsala. 

Harry Potter a prokleté dítě