středa 28. září 2016

Prach jsi a v prach se obrátíš

Občas se mi stane, že se přes průměrný film dostanu ke skvělé knize. A pokud se z jedné knihy vyloupne trilogie, je to velký svátek. Když jsem se dozvěděla, že ta hezounká pohádka má knižní předlohu, dostavila se celkem předvídatelná touha po jejím přečtení. A tak jsem si došla do knihovny pro výtisk Zlatého kompasu britského spisovatele Philipa Pullmana. Netrvalo dlouho a s očima navrch hlavy jsem si do dětského oddělení běžela i pro zbylé dva díly Jeho temných esencí - Jedinečný nůž a Jantarové kukátko. Abyste mi rozuměli - já nejsem zrovna dvakrát žrout fantasy, ale u těchto knih jsem o své fantasy dietě začala dost pochybovat. 

Jeho temné esence

pátek 23. září 2016

Upeč třeba chleba

Minulý týden jsem zveřejnila bonbónkovou recenzi na Rosiin sladký krámek snů. A protože se mi kniha zažrala pod kůži (nejen ve formě tukových polštářků), neodolala jsem a koupila si nedávno vyšlou knihu Jenny Colgan, která sice od sladkého tématu trochu utekla, ale hlad z ní budete mít stejně. Ostrov s vůní čerstvého chleba nás opět zavede do Anglie, tentokrát však na přílivový ostrůvek, kde papuchalkové dávají dobrou noc a vůně čerstvého chleba se line podél přístavní zdi. 


Ostrov s vůní čerstvého chleba - Jenny Colgan

středa 14. září 2016

Láska prochází pytlíčkem bonbonů

Kdo nemá rád sladké, ať zvedne ruku. Těch pár osamělých ručiček asi ani nemusí ve čtení pokračovat. Moje ruka rozhodně do výšin nevyletěla, protože sladké miluji snad ve všech možných podobách. A tak není divu, že jsem jen stěží odolávala knize Jenny Colganové, která názvem i vzhledem doslova láká ke slupnutí. Rosiin sladký krámek snů slibuje prostředí anglického venkova, tak trochu tápající mladou ženu, jednu nevrlou starší ženu, lásku a hromady chutných bonbonů spolu s nostalgií papírových pruhovaných pytlíčků. 


Rosiin sladký krámek snů - Jenny Colgan


středa 7. září 2016

Nevím co chci, ale chci to hned

Být ženou není vždy procházka růžovou zahradou. Kamarád mi jednou řekl, že přeci máme prsa, tak to musí být skvělý život. No, z mužského pohledu možná ano. Občas pánům tu jednoduchost v uvažování, vlastně celkově v životě, závidím. Jenže ona ani ta prsa nejsou výhra, stačí mi vzpomínka na chvíle, kdy mi začala růst. Být ženou je někdy dost podobné jízdě na horské dráze. Nahoru, dolů, doprava, doleva, pak v jiném pořadí a takhle několikrát za sebou. Náš život je ovlivněn hormony, které se stále mění a to nejen v průběhu let, ale v průběhu každého měsíce. Není divu, že jsme občas na prášky (nebo na zabití). Že se však nemáme za co stydět, a že je to naprosto normální, nám v knize Náladové a protivné přednese americká psychiatrička Julie Holland


Nakladatelství Grada