pondělí 30. května 2016

Jak mi začaly v hlavě lozit děti

Děti jsem nikdy moc nemusela, natož abych toužila po vlastním. Přišlo mi to jako smradlavý, ufňukaný a otravný závazek pro druhé, nic pro mě. Doma jsem s oblibou tvrdila, že pokud někdy vůbec přivedu na světlo světa mimino, budu žít v lesbickém vztahu a sperma nám daruje urostlý černoch. Málo pravděpodobné a pro rodinu těžko přijatelné - dvě mouchy jednou ranou. Jenže. Hormony jsou svině. V posledních letech pozoruji tu plíživou změnu. Úsměv, když spatřím miminko. Rozplývání se nad roztomilostí malých oblečků. Do reality dní mě většinou vrátí nějaké to vztekající se dítě v kavárně a vše je zase při starém jen to ne. Jenže interval mezí zhnusením a rozněžnělostí se tak nějak zkracuje. 


...

úterý 17. května 2016

Knižní sauna 2016

Víkend je dávno za námi a i když si myslím, že ze slovního spojení "Svět knihy" už vám musí naskakovat pupínky i na sedacích partiích, přidám trochu svědivého prášku do internetových hlubin a podělím se o své zážitky (protože se určitě diametrálně liší od zážitků ostatních). Letos jsem měla to štěstí a veletrh si užila hned dvakrát. Poprvé ve čtvrtek - lepší. Podruhé v sobotu - trochu méně lepší. Zní to možná lehce otráveně, ale ve skutečnosti tomu tak není. Vlastně jsem si to moc hezky užila, až se sama divím. Loni to bylo rozhodně náročnější. 


čtvrtek 12. května 2016

Prokletí jménem "Černej pes"

Píše se rok 1888 a v Barceloně se vše točí kolem příprav na Světovou výstavu. Nadšení však hatí zohavená těla žen, jež se s děsivou pravidelností objevují po městě, obraz pokroku navíc zastíní vyděšené obyvatelstvo, které s hrůzou šíří staré báchorky, dle kterých za vraždy může pekelnej Černej pes. Jordi Llobregat ve své zdařilé prvotině Vesaliovo tajemství rozehrává skvělý detektivní příběh na poli věděckého a lékařského pokroku konce 19. století, smíšeného se stále přítomným strachem z neznáma a pověrčivostí méně vzdělaného obyvatelstva.


Nakladatelství Host


úterý 3. května 2016

Ta dívka z obrazu

I mé srdce si občas rádo zaplesá nad kouskem romantiky. Dřív mi podobné chvilky zpestřoval pan Sparks, ovšem teď už se spíš podívám na film podle jeho knihy, než abych si některou přečetla. Chtělo to změnu. A tak jsem objevila Jojo Moyes. Zamilovala jsem se do ní před třemi lety při čtení její nejznámější knihy Než jsem tě poznala. Žádná další sice v mých očích nedosáhla takových kvalit, přesto si jednou za čas ráda sednu do křesla, uvařím si čaj a začtu se - naposledy do Dívky, již jsi tu zanechal


Dívka, již jsi tu zanechal - Jojo Moyes