neděle 20. března 2016

Nebýt starou rybou bez zážitků

Spousta z nás žije v akváriu. Máme nepřeberné množství možností, ale stejně dáváme z nějakého falešného pocitu bezpečí přednost stereotypu. Nudnému a nezáživnému. Stavíme si kolem sebe zdi a bariéry, unikáme před sebou, před světem, před dobrodružstvím. Než se nadějeme, přežíváme v pohodlí, které nám přináší zdání jistoty. Otázka zní, zda to stačí. Přežívat přeci neznamená žít. Rozhlédněme se kolem, sdílíme obrovské akvárium s lidmi, o nichž nic nevíme, ba ani nic vědět nechceme. Hnijeme spokojeně uvnitř růžového plastového hradu. Když to však nestačí rybce, jak by mohlo nám? Australan Bradley Somer ve své prvotině Ryba jménem Ian odkrývá jeden život v mnoha podobách. A také hloubku, krásu i hnus ryzí pravdy.  


Nakladatelství Metafora


čtvrtek 10. března 2016

Naděje i hrůza mezi řádky

Svět není černobílý. Najdeme v něm mnohem víc odstínů než je čerň zla a bělost dobra. Jenže svět obývají lidé a ti mají občas zcestnou potřebu zahalit své konání jen do jedné z nabízených barev. Myslím, že se nikdo nerodí čistě zlý. A stejně tak ani dobrý člověk nemusí být bez poskvrnky. Zlo dobro nevylučuje, stejně to funguje naopak. Jsme to my, lidé, kdo nese zodpovědnost za to, jaká barva ovládne naši osobnost. A jen člověk dokáže jednat s černotou srdce a vydávat ji za běloskvoucí pravdu. Španělský publicista Antonio G. Iturbe ve své knize Osvětimská knihovnice přináší pohled na masu černoty, která v dějinách lidstva zanechala smutný kráter smrti, krutosti a nelidské hrůzy. 


Osvětimská knihovnice - Antonio G. Iturbe


pondělí 7. března 2016

Práce s vůní čaje a kávy

Maminka mi vždy říkala, že lásku najdu ve chvíli, kdy ji přestanu urputně hledat. Myslím si, že podobně to funguje se vším. Čím víc se člověk snaží, tím víc před ním vytoužené utíká. Když se však zastavíme a dovolíme si nadechnout, vytoužené k nám přijde tak nějak samo. Aspoň v mém světě to takhle (docela často) funguje. Daleko víc zajímavých, hezkých a příjemných věcí ke mně přišlo shůry, jako blesk z čistého nebe. Možná jsem si je nějakou chvilku uvnitř sebe přála, ale nelámala jsem to přes koleno. A tak to bylo i s nabídkou brigády v čajovém obchůdku. 

Láska na první pohled


úterý 1. března 2016

Literární čaj o páté

Čau opate! Překonala  jsem svou lenost (a zároveň podlehla nátlaku ze strany jedné nejmenované pracovnice knihovny - zdravím eF) a navštívila knihomolsky zajímavou akci Literární čaj o páté. Nemalou zásluhu na tom, že jsem se zvedla a udělala si radost pobytem mezi lidmi a knihami, má jedna milá mladá žena, se kterou jsem se měla na akci setkat, a René, kterému byl tento čajíček zasvěcen. Přesněji jemu a dílu jeho studentů. Na družnosti mi přidal bílý vinný střik, který jsem do sebe potupně klopila na chodbě, protože pán, jenž zrovna sídlil v průchodu knihovny, nebyl nakloněn mé kabelce, natož tekutině v ruce (což jsem vzhledem k přítomnosti čaje brala trochu osobně).