pátek 18. listopadu 2016

Nejdéle vládnoucí panovnice

Pro jedny přežitek starých dob, pro druhé neodmyslitelná součást Spojeného království. Britská královská rodina vyvolává v lidech mnoho různých reakcí, mě osobně však vždy přitahovala. Na královně jsem, už jako malá holka, shledávala něco fascinujícího. Občas se ocitám v protichůdných pocitech ohledně jisté pompéznosti, na stranu druhou mě fascinuje tradice. Navíc, čím jsem starší, tím hlouběji pod povrch dokážu jít a vím, že není vše jen černobílé. Kniha Alžběta II. - Pracující žena, kterou napsala česká novinářka žijící ve Velké Británii Anastázie Harris, přináší vhled do života nejdéle vládnoucí panovnice v dějinách Spojeného království. 

Mladá fronta


Když byla Lilibet malá, nejraději lítala někde venku. Jako pravá aristokratka se samozřejmě uměla chovat a pokud si to situace žádala, byla zdvořilost a způsobilost sama. Na druhou stranu, její nejoblíbenější společností byli psi, koně a čerstvý vzduch. Bylo jí deset let, když se její život, a život celé rodiny, obrátil naruby. Abdikace strýčka Edwarda udělala z jejího nesmělého a milovaného tatínka nového krále. A z ní se přes noc stala následnice trůnu. Opustit život v řadovém domku na Piccadilly byl první z mnoha ústupků královskému životu. 

Jelikož nikdo nepředpokládal, že by z Lilibet mohla být jednoho dne královna, její výchova a vzdělání se přeci jen unášely trochu jiným směrem. Nejen že se Lilibet proti své vůli ocitla v Buckinghamském paláci, který byl zrůdně velký, starý a plný pravidel, její život se zkrátka od základů změnil. Přes počáteční nesnáze a nutnost naučit se spoustu "zbytečností" zvládla Lilibet svůj úděl bravurně. Vládnout s grácií a jednat vždy dle nejlepšího mínění nemusí být snadné, ale šedesát tři let na trůně o něčem vypovídá. 
Desetiletá Alžběta spolu s guvernantkou připravila svých třicet koníků - hraček ke stěhování, ale měla těžkou hlavu. Nejraději si hrála venku, jenomže zahrady Buckinghamského byly místem, kam se člověk musel obléct do parádních šatů a pak se tam musel způsobně chovat. Crawfie popsala bydlení v Buckinghamském paláci jako bivakování v muzeu. Všechno je staré, každou chvíli něco upadne, něco se utrhne. Všichni jsou od sebe odděleni nekonečnými, vymrzlými chodbami, a když se z nich jeden chce vymotat na zahradu, zabere mu to nejméně pět minut. 
V paláci bylo tolik myší, že jeden chlapík nedělal nic jiného, než že je celý den odchytával. Guvernantka v županu byla cestou do koupelny zaskočená neobvyklým setkáním: potkala pošťáka. Rozlehlý Buckinghamský palác totiž měl svou vlastní poštu. 
Alžběta II. - Pracující žena čtenáři předkládá vhled do života jedné z největších panovnic. Ukazuje Alžbětu nejen jako královnu, ale také jako ženu a matku. Dává nahlédnout do osobních koutů její královské výsosti v průběhu let - od nešťastné události s abdikací strýčka, přes smrt milovaného otce po vlastní korunovaci, vypořádání se s příchodem nových médií až po neblahou smrt lady Diany. 

I když si myslím, že mohly být informace v knize předány trochu méně chaoticky a více čtivě, přesto jsem si našla něco nového, co můj pohled na královnu zase trochu změnilo. Knížka je navíc doplněna o několik starých fotografií, které příjemně doladí atmosféru Alžbětina života.


Pokud rádi vstřebáváte nové informace, královská rodina je vám něčím blízká a nevadí vám značné přeskakování v textu a jistá kostrbatost, která mně bohužel trochu znepříjemňovala čtenářský zážitek, pak směle do toho a knihu paní Harris si přečtěte. Musím souhlasit s jednou větou, kterou ve své knize zmínila: "Ta holka je naprosto ohromná." Protože to, přes všechno, opravdu je. 


Za poskytnutí recenzního výtisku vřele děkuji Nakladatelství Mladá fronta!

Autor: Anastázie Harris
Počet stran: 224
Nakladatelství: Mladá fronta
Rok vydání: 2016