středa 12. října 2016

Turista, nohatá truhla a čaroděj budižkničemu

Svět Terryho Pratchetta mi dlouhou dobu nic neříkal. Věděla jsem, že napsal Úžasnou Zeměplochu, že je to fakt hromada knih, že je tam Smrť a hlavně, že jsem zničila svému otci a bratrovi výlet do Brna, kde se mělo odehrávat představení na motivy Zeměplochy a já nemyslela na nic jiného, než na potkana, kterého jsem si chtěla pořídit (zlá holka, zlá). Od té doby uplynulo pár let, potkan je dávno mrtev, bratr mi odpustil a táta, no, ten mi to občas ještě připomene. Ale z mé hlavy zmizela pubertálně vzdorovitá nálepka "Zeměplocha = ptákovina, kterou v životě číst nebudu" a já ve svých sedmadvaceti poprvé držela v rukou (s úmyslem přečíst ji) Barvu kouzel


Terry Pratchett - Barva kouzel


Ankh-Morpork krásně září rudou, zlatou, žlutou a oranžovou barvou - tedy kromě Čtvrti Čarodějů, tam se ke slovu hlásí zelená s modrou. Městečko totiž tak trochu dost hoří. Z celé Zeměplochy je možné sledovat hutný černý dým, který se pne k nebesům. Též je možné sledovat, i když už ne z celé Zeměplochy, siluetu dvou jezdců a prapodivného zvířete, kteří si to šinou od hořícího města pryč, přímo do náruče lapků. Jenže žádné loupežné přepadení se stejně konat nebude.

Místo toho čeká na jezdce jídlo výměnou za příběh. Kuře po ďábelsku za story o hořícím městě, to je férová nabídka. A tak se vyděšený čaroděj Mrakoplaš, bezvládné tělo turisty Dvoukvítka a truhla na nožičkách octnou "u jednoho stolu" s Lasičkou a Bravdem. Mrakoplaš, posilněn kuřetem a nutno dodat i notnou dávkou vína, se pouští do vyprávění, které zahrnuje spoustu dobrodružných detailů, o které Mrakoplaš ani za mák nestál. A bude mnohem, mnohem hůř.

Bravd si odplivl a zastrčil meč do pochvy. Pouštět se do sporů s čaroději se většinou nevyplácelo, nemluvě o tom, že málokdy mívali něco, co by jako kořist stálo za řeč. "Na pouličního kouzelníčka si trochu moc dovoluješ," zavrčel. "Ty víš pendrek," odpověděl mu kouzelník unaveně. "Jsem tak vyděšenej, že se mi páteř proměnila v rosol, v týhle chvíli trpím předávkováním hrůzou. Chci tím říct, že teprve až se z toho dostanu, budu mít čas si uvědomit, že se bojím i vás." 
Lasička ukázal k hořícímu městu. "Prošel jsi tamtím?" Čaroděj si přejel popálenou rukou přes oči. "Byl jsem u toho, když to začalo. Vidíte ho? Tamhle toho?" Ukázal za sebe na cestu, po které se přibližoval jeho spolucestující. Šlo mu to pomalu, protože jel zvláštním způsobem, při kterém každých pár vteřin spadl z koně a pak se pracně hrabal do sedla. "Co je s ním?" ozval se Lasička. "Za všecko může von," odpověděl odevzdaně Mrakoplaš.
Mrakoplaš je srab a budižkničemu, čaroděj, který vlastně ani neumí kouzlit. Dvoukvítek je natěšený turista, jehož touha vidět všechno (a taky to vyfotit) je přímo hmatatelná a Zavazadlo... no, to je nohatá - a pokud jde o ochranu Dvoukvítka velmi horlivá a přesvědčivá - truhla z Myslícího hruškovníku. Tahle trojice (protože Zavazadlo se za Dvoukvítkem táhne všude jako poslušný pejsek) se k Mrakoplašovu "obrovskému nadšení" vydá na cestu za dobrodružstvím. Jo, budou tam i draci. 

Pratchettova Zeměplocha je tak plná dokonalého humoru, bizarních postaviček a smyslu pro podivnost, že jsem nemohla jinak, než si knihu vychutnat v hýkavých záchvatech smíchu. Tahle fantasy nakope zadek všem známým i neznámým příběhům, absurdnost zde teče z každé řádky a přitom to dává tak dokonalý smysl, že mi nezbývá než podpořit myšlenku, že byl sir prostě a jednoduše génius.

Je mi velkým potěšením přidat se k milovníkům světa, který se Vesmírem pohybuje na želvím krunýři a nezbývá mi než nadšeně skákat, že toho pan Pratchett stihl napsat tolik. Možná bych měla být lepší starší sestra a příště oželet potkaní ocásek, protože jsem se znovu přesvědčila o tom, že můj brácha má vybraný čtenářský vkus a já bych měla méně ohrnovat nos nad tím, co mi s fanatickým výrazem v očích cpe pod čumák.


I když za to, že jsem si knihu půjčila právě v tento čas, nese největší tíhu odpovědnosti Zdeňka z Literárního koutku - až mi rupne bránice nebo se počůrám smíchy, máš mě na svědomí!   

Autor: Terry Pratchett

Překladatel: Jan Kantůrek
Počet stran: 290
Nakladatelství: Talpress
Rok vydání: 1993