pondělí 17. října 2016

Rozhovor s autorem Provedu!

Na začátku října jsem zveřejnila recenzi na novinku nakladatelství Grada Provedu! - dle mého názoru velmi povedenou knihu, seznamující čtenáře s atmosférou předválečného Československa, zářivostí barrandovských filmových ateliérů, funkcí vojenské zpravodajské služby a vlastně tím, co předcházelo atentátu na Heydricha. Jelikož mě knížka vážně oslovila, měla jsem v hlavě nemálo otázek. Ty zveřejnění vhodné jsem postoupila autorovi a on byl tak laskav, že mi na ně, k mé spokojenosti, odpověděl. A já se o ně ráda podělím i s vámi. 



Představil byste nám svou novou knihu (Provedu!)? 

Chtěl jsem napsat knihu o Heydrichovi. Ten člověk byl neskutečná zrůda. K tomu všemu velice kreativní, invenční, výkonný a bez svědomí. Když jsem přemýšlel, jak uchopit tohle téma, říkal jsem si, že okolo atentátu na Reinharda Heydricha bylo napsáno prakticky všechno. Chvíli jsem uvažoval, zda to nepojmout například z pohledu přítelkyň Gabčíka a Kubiše. Mám však velkou úctu a respekt ke všem, kteří tehdy přišili o své životy. Vždyť pouze nabídnutá káva parašutistům mohla znamenat a mnohdy znamenala rozsudek smrti. 

Váhal jsem a najednou jsem zjistil, že tady nikdo nenapsal (nebo alespoň o tom nevím) opravdu velký román o tom, co okupaci a Heydrichově působení u nás předcházelo. Takovou fresku doby. Heydrichova skutečně první nepřátelská akce proti ČSR, kterou naplánoval, byla likvidace ing. Formise v polovině třicátých let, když nebudeme počítat například jeho úspěšný plán "páté kolony" mezi sudetskými Němci v českém pohraničí. Proto jsem začal právě tady. Z důvodů, které jsem uvedl výše, jsem se rozhodl pro fiktivního hrdinu Adama Rokla, který bude tou érou procházet. Pak už nebyla těžká ani volba jeho práce – novinařina a filmařina. Právě "lesk" filmových ateliérů by měl být kotrapunktem k šedivé době nesoucí v sobě tragický osud.
 
Jaký máte vztah k předválečnému/válečnému období? Co vás vedlo ke zpracování zrovna tohoto tématu? 

Historie mě nesmírně zajímá. Už jako klukovi mi táta vyprávěl o starém Řecku a Římu místo pohádek. Cítím stejně jako mnoho dalších, že právě v novodobých dějinách máme velké dluhy. Stále je nám různými lidmi vtloukáno do hlav, že jsme bojovali naposled na Bílé hoře (což je také blbost, protože tam za nás bojovali zverbovaní Sasové), a opomíjí se dodnes nedocené vystoupení našich legií (Družin) během první světové války. Nejenže tito chrabří bojovníci uspíšili konec války, ale byli také jedním z důvodů, proč se světoví politici začali vůbec bavit s TGM o vytvoření našeho státu.

Stejně tak doba před vypuknutím druhé světové je nesmírně zajímavá. Měli jsme se bránit, nebo ne? Byli naši politici skutečně tak krátkozrací, že nedokázali odhalit neschopnost zásahu Francie, která byla v té době zcela ekonomicky i politicky vyčerpaná? Vždyť jen během třicátých let se tam střídaly vlády (a byly to vlády Národní fronty – tedy většinou socialistické s podporou komunistů!) jako na běžícím pásu. Těch dalších navazujících událostí je celá řada, některé jsem popsal v Provedu!. Kardinální otázkou zůstává, zda jsme se měli bránit. Dnes přibývá lidí, kteří se přiklánějí k tomu, že jsme se bránit měli. Osobně souhlasím s generálem F. Moravcem, který ve svých pamětech uvádí, že náš odpor by nás stál asi tolik životů, kolik si vyžádala celá heydrichiáda.
 
Četla jsem, že jste nastudoval archivní prameny – může se tedy čtenář spolehnout na "pravdivost" Vaší knihy? 

Jistě že jsem studoval archivní materiály a mohu k tomu pouze dodat, že jsem vycházel z událostí, které se skutečně nebo velice pravděpodobně staly. Zbytek je moje fikce.
 
Musím ocenit Váš lehce ironický smysl pro humor, na který jsem při čtení narazila. Nemáte obavy z případného nařčení, že "zlehčujete situaci"?

Nemám z toho obavy. Myslím, že ho čtenář pochopí a bude pro něj příjemným ostrůvkem k odlehčenému vydechnutí.
 
Přiznám se, že se mi líbilo filmové prostředí, do kterého jsme se díky Adamovi dostali. Jaký je Váš vztah k filmu? 

Jsem absolventem FAMU a k filmu mám velice pozitivní vztah.
 
Myslím, že po přečtení Vaší knihy se už nikdy nedokážu dívat na Dívku v modrém se stejnou naivitou jako dřív. Což mě přivádí k Lídě Baarové. Z Vaší knihy nevychází moc dobře – označení "oči a kozy" není pro ženu moc lichotivé. Působila na mě v knize velmi naivně až hloupě. Jaké je Vaše skutečné mínění o této herečce? 

Osobně jsem ji neznal. Zato jsem znal Otakara Vávru. To jsou jeho skutečná slova, která jsem si nevymyslel. O Lídu Baarovou se zajímala německá vojenská rozvědka (Abwehr), rozvědka SS (SD), Američané, Britové, přirozeně i Češi (Moravec to uvádí ve svých pamětech). Kdo ví, čím vším prošla. Zajímavé jsou již její předválečné kontakty s Paulem Thümelem (A54), pozdějším "esem" v rukávu Moravcovy rozvědky. Thümel vymohl Miloši Havlovi prodej barandovských ateliérů. 

V současnosti se na jeho působení ve prospěch naší rozvědky řada badatelů dívá spíše kriticky. Působil v Sudetech. Jeho zprávy vedly k vyhlášení první mobilizace, čímž jsme Hitlerovi odkryli naše nástupní místa. Později zřejmě stál za odhalení Schmoranzovy sítě a nejspíš pomohl do hrobu i poslednímu ze Tří králů (Balabán, Mašín, Morávek; jako Tři krále je označovali nacisté, oni si říkali skutečně Tři mušketýři). 

Baarová měla "tu smůlu", že oslnila Goebbelse a včas nedokázala odhadnout, že je lepší být byť v malém Československu první, než soupeřit o místo na slunci v německé UFĚ. Nemyslím si však, že byla (příliš) hloupá. Jen žila (podobně jako Vávra) v iluzorním světě filmových kamer, který pokládala za ten opravdový. Ten skutečný pak (zřejmě) ignorovala. K tomu všemu byla hodně mladá a nikdy předtím si takzvaně "nenatloukla hubu", takže neměla zkušenosti. 
 
Jak se Vám na knize pracovalo? Jestli jste z jejího psaní měl stejný požitek jako já ze čtení, muselo Vás to neskutečně bavit a naplňovat. 

Knihu jsem psal rád, Adam Rokl je docela příjemný a nevtíravý společník :-). Jen mě občas zmáhalo a stálo hodně psychických sil překonat tu hroznou spoustu utrpení, která ta doba přinášela. I proto jsem občas musel některé pasáže odlehčit.
 
Na závěr mi dovolte poděkovat Vám za skvělý čtenářský zážitek – vážně jsem měla pocit, že jsem Adamův stín a jsem mu neustále v patách – a položit Vám poslední otázku: Máte v šuplíku další knihu? 

V šuplíku žádnou knihu nemám, neb souhlasím s J. Werichem, že šuplíku nemám co sdělit :-). Mám další projekty v hlavě, které jsou ve stavu zrodu. Omlouvám se, ale jsem pověrčivý, takže zatím o nich pomlčím. Až se trochu rozvinou, rád se o ně rozdělím.

4 komentáře:

  1. Díky díky díky :-) Jsi skvělá!!! Panu spisovateli posílám pozdravy, skládám poklonu a jdu do knihkupectví.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale, prosím Tě! Se budu červenat jak paviání zadnice! :D

      Vymazat
  2. Supr článek. Díky za něj i za tip na knihu ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. :) Je fajn, když většinu textu odmaká někdo za mě. :D

      Vymazat