sobota 1. října 2016

Přesezené půlky aneb nový Harry je tu!

Harry Potter je má minulost, přítomnost i budoucnost. Čtenářsky jsem klišoidně odkojená story o brýlatém chlapci, který zůstal naživu. Do dneška mám v paměti, jak čtu pořád dokola první čtyři díly, protože pátý ještě nevyšel. To napětí při čekání na další střípek skládačky a posvátná úcta, když držíte v ruce nový díl, další rok Harryho života. Pamatuji si všechny ty okamžiky, kdy jsem byla dojatá, nasraná, nešťastná, chtivá, pobavená. Do dneška trpím pocitem, že někdo musel vyvraždit po cestě všechny sovy, které mi nesly dopis, protože nevěřím tomu, že by na mě v Bradavicích zapomněli, prostě ne. Když jsem dočetla sedmý díl, upsala bych duši za další příběh. A asi jsem ji nakonec vážně pod tlakem potterhlosti upsala. 

Harry Potter a prokleté dítě

Já věděla, že J.K. jednoho dne vyměkne! Čekala jsem to o hooodně dřív a v jiné formě, ale díky Albusovi za ty dary. Divadelní hra taky dobrý, jiný autor cajk. Před týdnem spatřilo světlo světa české vydání přepisu scénáře Harry Potter a prokleté dítě. Jako jo, chvilku jsem přemýšlela, že se budu chovat jako velká holka a té vlně nepropadnu. Má naivita mě nepřestává udivovat. Přiznám se, že jsem měla i trochu strach. Negativních ohlasů bylo všude tolik a červ v podobě A co když... trochu hlodal. Ale pak jsem se zastavila, nadechla a prolezla knižní bazary.

Jasně, že to nebude přesně TEN Harry, kterého známe, ale co? Vyvaruji se veškerých očekávání a prostě si to užiji. Jde o divadelní hru, ke všemu scénář. Rowlingová do toho možná mluvila, ale prsty jely někomu jinému. Že je to jen ždímačka na další peníze? Hodně špatná fanfikce? Lidi, no tááák! Takové kecy může pronést snad jen zatrolený mudla. Trochu vděku do života. Ne, nemohu objektivně soudit něco tak subjektivního. Mohu snad jen říct - každému podle jeho přístupu. 

A já ke knize přistoupila s nadšením dítěte, které poprvé vstoupilo na dobrodružnou cestu s malým Harrym. Vzala jsem do ruky starý známý formát, navlékla pyžamo a zalezla do postele, odkud jsem vylezla po čtyřech hodinách s přesezenou prdelí a TÍM pocitem uvnitř malé, spokojené a okouzlené dušičky. Ať si škarohlídí říkají co chtějí, je to tam. Pro mě osobně to tam je. 

Jestli je příběh přitažený za vlasy? Jestli je tam příliš mnoho feminismu? Že to není regulérní osmý díl? Že to mělo být úplně jinak? Že se na to měli pánové vysrat a nekazit skvěle zakončenou sérii? Že Rowlingová jen dojí další prachy? Že by kdejaká chytrá hlava napsala skvostnější fanfikci? Upřímně - tak ať. 

Pomlouvejte si Prokleté dítě, nenáviďte ho a haňte snahu o návrat k tomu pocitu. Hnidopichujte si směle dál, ale je mi vás líto. Každého, kdo v sobě nechá převážit mudlovský pohled na věc a taky každého, kdo se schovává za "Jsem velký fanoušek Harryho, ale tohle je sračka." Užijte si to, já si s dovolením užiji svůj kousek nefalšované nostalgie.