pondělí 24. října 2016

Není poloha jako poloha

Nejen náruživé nymfomanky řeší, jakou polohou si zpříjemnit den. Koberec zavání spálenými koleny, na zádech je to fádní, s nohou za krkem příliš akrobatické. I já mám občas problém najít tu správnou polohu. Tedy ne sexuální, ale čtecí. Mám s hledáním té pravé pokaždé docela problém. Já prostě nevydržím strnule v jedné pozici a upřímně po hodině čtení ani v deseti dalších. Občas bych potřebovala zavěsit do prostoru na vypolstrované popruhy, ale pak nevím, kdo by mi otáčel stránky a doléval čaj. Čím jsem starší, tím je to horší. A nejvíc mě děsí, že to horší třeba ještě bude...


Book Pain Syndrome

Jsou polohy, které jsou pro mě naprosto nepřijatelné. Třeba čtení na břiše. Je to roztomilá představa, jak si pokopávám nožičkami ve vzduchu a otáčím stránku za stránkou. Když však pominu fakt, že jsem líné nesportovní stvoření, tudíž při zalomení trpím a má záda spolu se mnou, naprosto nesnáším, když se cokoliv dotýká mého břicha. Díky panu C. jsem na břicho velmi, ale opravdu velmi citlivá a to, že na něm ležím svou nemalou vahou, mi k pohodlí vážně nepřidá. 

Nabízí se tedy varianta vleže na zádech. Obdivuji všechny, kteří si takhle vydrží číst déle jak pár minut, aniž by jim za a) neupadly ruce, za b) nespadla kniha do obličeje nebo za c) neusnuli. Z lehu se přesuneme do polosedu. To už je lepší, ovšem musím se přemístit z gauče či postele do vany. Horká voda, bublinky, voňavé olejíčky, svíčky. Jo, v tomhle prostředí si dokážu číst. Jenže to bohužel není varianta na několikahodinové čtení. Zpestření ale ano. Fajn, to máme jednu malou výhru pro mě. 


A co na zádech?
Jenže kde a v jaké poloze si číst normálně? Z vany bych byla po více jak hodině jen scvrklý fík, v posteli usnu a gauč je příliš blízko televize. Asi mi prostě zbývá jen staré, dobré (a trochu trapné) křeslo. Vystlané polštářem, doplněné o deku. Ale nenechte se zmást, nesedím v něm nikdy normálně. U čtení mám ve většině případů nohy pod sebou (takže po deseti minutách vlastně žádné nohy nemám) a jsem nachýlená k jedné opěrce. 

Je to asi zatím to nejlepší, na co jsem se v hledání té správné čtecí polohy zmohla. Mohu se v případě potřeby opřít z jedné opěrky na druhou, trochu jinak pod sebou složit nohy a nebo je natáhnout před sebe na židli. Navíc v téhle pozici dokážu nejen číst, ale i pít čaj, bez kterého je pro mě čtení poloviční zábava. 

Vlastně je mi záhadou, že nejvíc toho přečtu na tak nepohodlném místě, jako je záchod, kde jsem bez čaje, ve strnulé pozici a místo odchodu se plazím po zemi s mravenci v nohou. A v jaké poloze čtete nejraději/nejčastěji vy? 




20 komentářů:

  1. Presne tak😄 to se porad pise a zkouma jaka a ktera sexualni poloha je nejlepsi, ale uspokojivou cteci polohu jeste nikdo nevymyslel😉

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Že jo! Nějaká ta čtenářská Kámasútra by se šikla! :D

      Vymazat
  2. Ano! Taky s tím mívám problémy. :D
    Já osobně si číst ve vaně moc nemůžu, jelikož ve vaně je mi vždycky horko. Je to hrozně paradoxní, vzhledem k tomu, že jsem permanentně zmrzlý člověk (permafrosthumanoid?). Ale několikrát jsem to testovala a vždycky se začala v té vaně snad i potit. Holt to asi není pro mě. :D
    Na druhou stranu, docela často skončím právě na břiše, nejčastěji obráceně než se spí - tedy s nohami na polštáři. Asi je to divné, ale mně se tak čte docela dobře. Pokud neusínám. :D Ale nožkami vskutku moc nekopu, protože to je příšerně nepohodlné, nevím, kdo vymyslel toto stereotypní zobrazení čtenářů. :D
    Nakonec se mi asi stejně nejlépe sedí a čte v našem obýváku v obřím polstrovaném křesle, nohy složené pode mnou, opřená o levou opěrku. Vlastně podobně jako ty. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S vanou jsem měla stejný problém. Moc horko, moc zpocená. Ale pak jsem se prostě šprajcla, že to překonám a hle - miluji to, obzvláště v chladných měsících. :)
      Mně je to na břiše nepříjemné a občas se mi chce až zvracet. :D Takže to není zas úplně pro mě. :D

      Vymazat
  3. Čtu na zádech s knížkou opřenou o hrudník, aby mi neupadly ty ruce :))) Ale je fakt, že občas usnu :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem to tak zkoušela, ale stejně z toho bolí ruce a navíc je tam to obří riziko, že ležím = spím. :D

      Vymazat
  4. „Je to paráda, lehnout si na záda a číst si...“ Populární zpěvák měl zřejmě o optimální poloze na čtení jasno, ovšem nedá mi to, abych z písničky neocitoval ještě kousek – „... s rukou za hlavou usínat s představou, že jsem čísi“. Tady nastává problém – máte-li totiž jednu ruku za hlavou, tak knížku můžete držet pouze tou druhou, tedy jednou... Logicky to znamená, že takto lze číst pouze knihu malého, resp. lehkého formátu, neboť udržet v jedné ruce např. Stehlíka od Donny Tarttové nejde (zkoušel jsem to, vím o čem mluvím).
    Ne, v žádném případě čtení na zádech nezatracuji, pouze poukazuji na některé jeho stinné stránky. Kromě právě zmíněné k tomu přistupuje ještě ta, že ani při držení knihy oběma rukama se nedá mluvit o zrovna příjemné poloze – ruce, vytrčené vzhůru a zatížené knihou se poměrně rychle unaví a donutí nás obrátit se na břicho. Takovéto řešení je samozřejmě rovněž jen krátkodobé – alespoň moje zkušenosti jsou vysloveně negativní, neboť člověk je nucen opírat se o lokty, což samo o sobě nevadí, ale trpí tím krční páteř, která se dříve či později začne hlásit o slovo. Myslím bolestí, jež nás přiměje vrátit se na záda. Střídání břichozádové polohy je však ve svých důsledcích kontraproduktivní, neboť intervaly mezi změnami se časem čím dál víc zkracují, až se ze čtení stane de facto cvičení. Jistě, cvičit se má, pohyb je pro naše tělo zdravý a blahodárný, ovšem nepotřebujeme k tomu knihu, že...
    Zajímavou možností (mluvím opět z vlastní zkušenosti) je četba vleže na boku, nejlépe na gauči. Výhody jsou zde patrné na první pohled (tedy na první ulehnutí) – knihu držíme oběma rukama, přičemž jednou z nich se můžeme (předpokládá se samozřejmě, že je dost široký) o ten gauč opírat. Bohužel, i zde nevýhody jednoznačně převažují – protože jde vlastně o typickou spací polohu, náš mozek po chvilce četby uvede do chodu příslušné hemisféry a výsledek bývá katastrofální, neboť i kratinké, chvilkové zdřímnutí automaticky vede k upuštění knihy na zem. Jistě – my se probudíme, knihu zvedneme a čteme dál, ovšem pouze do dalšího (většinou po minutě až dvou následujícího) usnutí. Po několikerém opakování právě popsaného procesu zjistíme, že naše oblíbená, ba milovaná knížka je tím věčným padáním poškozena, mnohdy bohužel nenávratně.
    Je jasné, že ideální polohou pro čtení by bylo zavěšení našeho těla v prostoru, čímž by byl prakticky eliminován negativní vliv třecích ploch, které by prostě neexistovaly. Ten podmiňovací způsob jsem použil proto, že si uvědomuji nerealizovatelnost takovéhoto nápadu, jakkoli by problém se čtením vyřešil jednou provždy. Možná, že tuto variantu využívají jedinci, disponující schopností levitace, ovšem tu má jen několik málo vyvolených a pro většinovou čtenářskou populaci je nedostupná.
    Zbývá tedy sezení. Nebo snad sedění? Ať tak či onak, musíme se zkrátka smířit s tím, že nic lepšího než zadek nám dáno nebylo. Ovšem – není sedění jako sezení! Sedět se dá různě a ne každá poloha je pro čtení vhodná. Po vyzkoušení všech možných nabídek jsem dospěl k závěru, že nejlepší je periodické střídání dvou variant sedu, tedy té klasické, kdy záda zaboříme do opěradlo křesla a té druhé, kterou si asi nechám patentovat, neboť ji považuji za svůj vynález – sedíme v předklonu, lokty se opíráme o kolena a ruce, v nichž držíme knihu, máme vodorovně se zemí.
    Zajisté – čte-li takovouto úvahu nečtenář, bude si asi ťukat na čelo. My ostatní, pro které je čtení životním posláním, vidíme celou věc jinak. Správná čtecí poloha nejenže zabraňuje předčasnému opotřebování páteře a kloubů, ale navíc zpříjemňuje samotnou četbu.
    K napsání této úvahy (za což jí tímto děkuji) mě inspirovala Narciska Pohledná, resp. Daffodila Spanilomyslná, resp. její článek „Není poloha jako poloha“, na nějž si zde závěrem dovolím odkázat – http://www.narciska.cz/2016/10/neni-poloha-jako-poloha.html#more.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jééé, to je dobře, že jsi se tak pěkně rozšoupl! :) A díky za objasnění, proč toho nejvíc přečtu na záchodě. :D Protože tam sedím přesně ve "Tvé" poloze - takže jo, funguje! :) A máš pravdu, že čtení na boku je taky pekelně usínací. Děkuji za úvahový komentář! :)

      Vymazat
  5. S čítačkou je to najväčšia radosť, to si vždy ľahnem na bok a čítam. Vydržím tak hodiny (maximálne sa prehodím z ľavého boku na pravý a naopak). Ideálne najmä pred spaním, lebo keď príde únava, čítačku odšupnem kúsok od seba (veď on ju už manžel potom dá na bezpečnejšie miesto) a spím. Papierové knihy najradšej na bruchu, obzvlášť tie hrubé. Kreslo tiež fajn, ale nejaký pohodlný gauč alebo sofa, kde môžem byť v polosede-poloľahu, to mi vyhovuje najviac. Respektíve vyhovovalo.

    Odkedy som tehotná a bruško rastie, je to výzva. Čítanie v ľahu na bruchu už nepripadá do úvahy, tak mi vadí už aj spať (kedysi som v inej polohe ani nezaspala). Ležať na chrbte tiež nie je žiadna výhra, lebo knihu mám cca na úrovni bruška a vadí mi ju mať na ňom položenú. Takže opäť vyhráva čítačka a ležanie na boku. Lenže to by som nesmela dostať chuť čítať tie takmer tisícstranové romány Kena Folletta. Ktoré mám v papierovej podobe.
    A po sediačky v kresle tiež už moc nečítam, lebo tak sedím celý deň v práci, bolí ma chrbát a práve v tehotenstve je to akosi väčšia záťaž.

    Takže ak sa desíš, či to náhodou nebude ešte niekedy horšie, tak áno, v druhom a treťom trimestri bude. To už ti k pohodliu nepridá ani pán C. ani to bábätko. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak to tak popisuješ, je pan C. vlastně takové těhotenství s běhavkou. :D :D :D No, nevím, zda někdy budu mít miminko, právě kkvůli panu C., jsem kolikrát tak unavená i bez malého prcka, navíc mám trochu strach, abych mu do startu života nenadělila ještě pana C., to si nějak nechci vzít na svědomí...

      Každopádně máš recht, že si někdy říkám, proč jsem na tu čtečku zanevřela. :D Je pravda, že s ní většinou tohle "hledám správnou polohu" vážně řešit nemusím. Je lehká, dobře se drží téměř v jakékoliv pozici. Ale já prostě na ten papír nedám dopustit. :/

      Vymazat
    2. Ono aj v tom tehotenstve sa človek dosť nabehá, nejedenkrát som bola v noci na toalete viac ako päťkrát. To bábätko sa tam pekne rozťahuje a jaksi neostáva priestor pre ostatné orgány :/. A o únave ani nehovorím. Takže odhadujem, že ak by si sa pre to niekedy predsa len rozhodla, tak preležíš celé tehotenstvo (ale zas, ak sa vrátiš k čítačke, tých kníh čo potom prečítaš :D).

      Vymazat
    3. No, já jsem četla dost názorů, že v těhotenství se pan C. uklidní - nahradí ho jiný vetřelec. :D Ale spíš bych se bála toho, že by mi kecali vzhledem k nemoci do porodu, a že bych pak nedávala ten zápřah s prckem. Protože už takhle kolikrát ryju hubou v zemi. :D

      Vymazat
  6. Tohle je tak senzační článek :) Já zkoušela sezení v houpacím křesle, ale nejspokojenější jsem asi v posteli, opřená o pelest. Problém je, když se začnu sunout z polštáře dolů a sunu se a sunu... až usnu, což se mi stává často, budu upřímná :) A v momentě, kdy je mi zima a musím si přikrýt třeba jen nohy už vím, že je to v čudu a že budu do deseti minut v limbu :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky! :) Jo, máš pravdu, houpací křeslo jsem zkoušela u babičky (nic moc teda). Ale uvědomila jsem si, že v létě jsem si u ní ráda četla na houpačce venku, to bylo fajn! :D
      No právě, postel je prostě nebezpečná destinace, kde se prostě a jednoduše spí! :D

      Vymazat
  7. V leže, v křesle...v sedě, ve polosedě, v posteli..knížku mi drží čtecí polštář a v ruce mám kafe a druhou líně otáčím stránky a nebo šoupu prstem po čtečce:-) A mám klid..
    https://www.facebook.com/hranatesiticko/?fref=ts

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už se jeden rýsuje, tak šup šup, žádné vysedávání po netu a pěkně makat! :P

      Vymazat
  8. Bavím se nad článkem i nad komentáři. Nečtenáři opravdu nepochopí! Já čtu nejraději v posteli, dokud polosedím je to ok. Ale jak už tu někdo psal, pak se sunu a sunu a sunu, až ležím, ruce nad hlavou nic moc, tak se přetočím na bok a pak na druhý, a do půl hodiny spím. Nejvíc jsem toho kdy přečetla v dopravních prostředcích. Jo a jsem jediná komu vadí, že se ve vaně kroutí vlhkem listy? Nicméně, když už jednou za uherák vanu napustím, knížku a většinou skleničku něčeho dobrého beru taky :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem teď párkrát zkusila tu postel. A docela to šlo, ale musím číst něco fakt záživného. :D A stejně to není úplně ono... A musím říct, že čtu ve vaně často, ale listy se mi nikdy nekroutily... pokud na ně nehamtám mokrou pazourou. :D

      Vymazat
  9. Upřednostňuji tři polohy - polohu vlakovou, polohu školní a polohu postelovou. V prvních dvou případech není moc co lepšího dělat a v tom posledním si nedokážu představit měkčí a pohodlnější povrch. Nohy mám buď natažené před sebou na židli/křesle nebo vytažené u brady. Zvažuji do budoucna možnost vyzkoušet čtení zavěšená hlavou dolů na hrazdě, ale to je zatím v řešení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Poloha vlaková je taky fajn. I když se mi často stává, že ve vlaku ráda poslouchám písničky a zírám z okýnka. Klidně přes hodinu v kuse... :D

      Vymazat