čtvrtek 12. května 2016

Prokletí jménem "Černej pes"

Píše se rok 1888 a v Barceloně se vše točí kolem příprav na Světovou výstavu. Nadšení však hatí zohavená těla žen, jež se s děsivou pravidelností objevují po městě, obraz pokroku navíc zastíní vyděšené obyvatelstvo, které s hrůzou šíří staré báchorky, dle kterých za vraždy může pekelnej Černej pes. Jordi Llobregat ve své zdařilé prvotině Vesaliovo tajemství rozehrává skvělý detektivní příběh na poli věděckého a lékařského pokroku konce 19. století, smíšeného se stále přítomným strachem z neznáma a pověrčivostí méně vzdělaného obyvatelstva.


Nakladatelství Host


Bude to sedm let, co mladý Daniel Amat opustil domov v Barceloně a ocitl se na prahu Oxfordské univerzity. Během doby strávené za zdmi prestižní univerzity si stihl najít nový domov, přátele, místo profesora na katedře klasických jazyků a také snoubenku. Jenže v okamžiku, kdy má Daniel v Anglii vše, co si gentleman může přát, dostihne ho minulost v podobě nečekaného telegramu. Staré vzpomínky, které schoval hluboko ve svém nitru, se derou na povrch. 

Sdělení telegramu nemůže Daniel dost dobře ignorovat. Jeho otec je mrtev. Minulost z obou mužů udělala cizince, přesto se mladý Amat vydává do Barcelony na pohřeb. Nemá v plánu zdržet se déle než je nutné, v této snaze mu však zabrání místní novinář toužící po dechberoucí reportáži, Bernat Flexa. Daniel zprvu nechce jeho řečem věnovat pozornost a spojení otcovi smrti se záhadným úmrtím dívek považuje přitažené za vlasy. Nakonec však svůj odjezd o pár dní odloží a vydá se po stopách svého zesnulého otce vstříc pravdě. 

Ze rtů mu vyklouzlo zasténání. Jakmile ucítil přítomnost ostatních, jeho tělo se napjalo - ta nová životní esence se rozlévala jako vodopád po každičkém centimetru jeho nahé kůže. Tyhle duše nebyly jako ty předchozí, jejich skoro fyzická přítomnost vyzařovala energii v takovém množství, že mu mátla smysly. Mladé ženy, skoro dívky, které ve chvíli, kdy si lehaly na chladný kámen, ještě žily. 
Jejich mysl ještě vnímala a srdce jim zoufale bušila až do poslední chvíle, kdy jejich krev vytekla do středu stolu a mramorový kámen vsákl jejich teplo. Jako závrať v něm rostla lascivní touha a jeho tělo se v agonickém orgasmu vypjalo do oblouku. Vykřikl a pak zůstal nehybně a vyčerpaně ležet na stole. Teprve v tu chvíli bolest zcela ustoupila a on mohl myslet na ni. Jeho hlas přerývaný prudkým oddychováním přehlušil bzukot včel. "Už brzy, velice brzy budeme zase spolu."
Vesaliovo tajemství je neotřelý detektivní příběh plný zvratů a nečekaných rozuzlení. Autor si hraje nejen s obyvateli Barcelony, ale i se samotným čtenářem. Po celou dobu čtení jsem stoprocentně věděla, kdo co udělal a proč, aby mě autor na každé další stránce vyvedl z omylu a nasadil mi nového brouka do hlavy. Nenudila jsem se ani vteřinu čtecího času, užívala jsem si chvíle mezi vzdělanci na univerzitě - za poeticky uvedenou pitvu bych autorovi líbala ruce - stejně jako ty ve stokách či na ulici mezi prostitutkami.

Vedle detektivní linky se příběhem táhne staré tajemství, jež vyhnalo Daniela Amata z rodné země, tajemství, které se schovává ukryté ve spálené kůži mladého muže. Tajemstvích je koneckonců kniha plná a zdá se, že téměř každý zde něco skrývá a nikdo není tím, za koho se vydává, o to větší dobrodružství na čtenáře čeká a musím velmi ocenit, že na tolika stránkách nevzniklo žádné hluché místo. 



Nezbývá mi než doufat, že autor nezůstane jen u této knihy a brzy nás potěší dalším skvostným dílem. I když se nerada zabývám vzhledem knihy, tady mi to prostě nedá a musím vyjádřit obrovskou pochvalu směrem k nakladatelství (tu mouchu jsem chtěla nejednou zabít). Vesaliovo tajemství je kniha vhodná pro potěchu oka i duše a já ji budu s čistým svědomím a lehce fanatickým nadšením cpát každému, kdo mě bude poslouchat - lidi čtěte, stojí vážně za to.


Za poskytnutí recenzního výtisku vřele děkuji Nakladatelství HOST!

Autor: Jordi Llobregat
Překladatel: Lada Hazaiová
Počet stran: 464
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2016

4 komentáře:

  1. Už mi dva týdny leží na nočním stolku, půjčená z knihovny, vypadá to, že se do ní snad konečně pustím. :)
    Bezva recenze!

    OdpovědětVymazat
  2. Dočetla jsem to, ale kniha se mi nelíbila. Před pár lety se mi líbila kniha Stín větru od Zafona a toto mi přišlo víceméně stejné. Měla jsem pocit, že čtu jen drobně pozměněný příběh. Stín větru se neodehrával v lékařském prostředí a nebyl tam nikdo podobný Pau Gilbert, ale jinak to bylo velmi podobné. Za mě tedy ztráta času, ale díky tomu, že to bylo jednoduše napsané a snadno se to četlo, to nebyla nijak zásadní ztráta. Odpočinkové čtení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, díky za reakci. Už jsem podobnou někde četla (tuším Databáze), myslím tedy to přirovnání + ještě k nějaké knize.

      Stín větru jsem nečetla, tudíž pro mne to bylo nové a neokoukané. :) Ale chápu, že pro Tebe to mohlo být, zvláště k okolnostem, zklamání. :)

      Každopádně si budu muset Stín větru přečíst, protože se mi Tajemství líbilo hodně. Jsem zvědavá, jestli to bude opravdu tak podobné, jak píšeš. :)

      Vymazat