úterý 17. května 2016

Knižní sauna 2016

Víkend je dávno za námi a i když si myslím, že ze slovního spojení "Svět knihy" už vám musí naskakovat pupínky i na sedacích partiích, přidám trochu svědivého prášku do internetových hlubin a podělím se o své zážitky (protože se určitě diametrálně liší od zážitků ostatních). Letos jsem měla to štěstí a veletrh si užila hned dvakrát. Poprvé ve čtvrtek - lepší. Podruhé v sobotu - trochu méně lepší. Zní to možná lehce otráveně, ale ve skutečnosti tomu tak není. Vlastně jsem si to moc hezky užila, až se sama divím. Loni to bylo rozhodně náročnější. 


Čím to, že já, Manon, tak šťastna jsem? Eh, co to plácám, to sem nepatří. Čím to, že já, Narciska, jsem si to letos užila tak nějak víc? Asi to bude tím vínem a pivem. Nebo jsem se konečně smířila s faktem, že vedro a davy k veletrhu prostě patří. Bloumala jsem, když jsem bloumat chtěla. Seděla jsem, když se mi zachtělo sedět. Také jsem poprvé utratila víc za občerstvení než za knihy. Vychutnala jsem si osvěžující zmrzlinu, vynikající Chai Latté a lahodné pivko na zahrádce. 

Tenhle rok to bylo spíše o okamžicích. Knihy samotné se přesunuly na druhé místo. Ve čtvrtek jsem oslavovala narozeniny nakladatelství Grada, dostala jsem (nejen) pandí dáreček, potykala si s Barčou Srncovou a vedla s ní zajímavý rozhovor (lehce ovíněná, vynikající růžové mi v tom dusnu pěkně lezlo do hlavy), pochutnala si na dortu a celkově si užila pohodové atmosféry plné prostoru a vzduchu, která čtvrtečnímu výstavišti vládla. 


V sobotu jsme se Zdeňkou vyrazily nechutně brzy, takže jsme stihly pohled na frontu před otevřením (trochu děsivé). Dopoledne se dalo v levém křídle celkem slušně dýchat a hýbat, takže jsme se motaly mezi stánky a hlavně Zdeni zkoumala, co kde je. Postupem času však začala atmosféra a vzduch houstnout přívalem těl a moje prvotní nadšení trochu opadlo. Už jsem přemýšlela nad tím, kam se schovat. 

Zóna hostů ze severu přímo lákala k odhození batůžku a natažení nohou. Nebyla jsem jediná, kdo klidu papírových krabic využil - Rachel Roo seděla jako utahaná hromádka neštěstí na jedné z opolštářovaných židliček. Chvíli jsme pokecaly, přidala se k nám i Zdeni a po skromném odpočinku jsme se zase rozutekly. Já na oběd a Zdeni za vlastním programem. Přiznám se, že jsem se v restauraci schovávala asi hodinu spolu s balónkem a touhou po posteli. Příjemné rozptýlení se však dostavilo v podobě drahé ženy a vynikající autorky Jany Richterové

Daniela Šafránková
Jana nebyla jediná autorka, se kterou jsem se setkala. V sobotu jsem měla na seznamu také čtení Daniely Šafránkové. Po čtení jsem si skočila k HOSTu koupit tři knihy, na Gradu pro věci a chtěla si venku vyzvednout Zdeňku, která už měla veletržního šrumce dost. Shodou náhod jsme však ještě na chvilku skončily v příjemné společnosti dam z Grady a bylo to báječné rozptýlení. 

Tenhle rok jsem si navíc připadala jako nějaká rocková hvězda - lidé mě poznávali. A někteří na mě dokonce promluvili - zdravím do Brna! Jedna osoba mě kouzelně bezprostředně vyděsila na záchodě, až jsem se málem počůrala - duhový poník zdraví Šílenou intelektuálku

Přiznám se, že i když jsem se na veletrh těšila, stejně jako každý rok jsem měla trochu hrůzu, že to zas bude jen o mačkání, zpocenosti a frontách na banány. Nevím, co se stalo, ale chtělo se mi celkově vraždit méně. Tohle byl dobrý rok, už se začínám těšit na další. A co vy? Byli jste na veletrhu? Užili jste si to?