pondělí 7. března 2016

Práce s vůní čaje a kávy

Maminka mi vždy říkala, že lásku najdu ve chvíli, kdy ji přestanu urputně hledat. Myslím si, že podobně to funguje se vším. Čím víc se člověk snaží, tím víc před ním vytoužené utíká. Když se však zastavíme a dovolíme si nadechnout, vytoužené k nám přijde tak nějak samo. Aspoň v mém světě to takhle (docela často) funguje. Daleko víc zajímavých, hezkých a příjemných věcí ke mně přišlo shůry, jako blesk z čistého nebe. Možná jsem si je nějakou chvilku uvnitř sebe přála, ale nelámala jsem to přes koleno. A tak to bylo i s nabídkou brigády v čajovém obchůdku. 

Láska na první pohled


V hloubi duše jsem věděla, že potřebuji začít něco dělat, nebo mi rupne v kouli. Jako člověk s jistým zdravotním omezením nemohu, a ani nechci, ztrácet čas v nějaké díře, která mi přináší maximálně stres a nevidím v ní žádný smysl. Nemohu si dovolit jít sama proti sobě, protože mě to víc stojí než získám. Všechny finance světa jsou člověku na dvě věci, když leží pod kapačkami s hrozbou nemilých vyhlídek. Kdyby se tak našlo místo, kam bych zapadla a kde bych byla žádaná pro svůj klid, jistou pomalost a ujetou potrhlost. 

A pak to přišlo. Jeden týden jsem neměla do čeho píchnout a druhý už jsem si obíhala nutné nezbytnosti, abych mohla nastoupit do čajového obchůdku v jednom malém obchodním domě. Úžasná osoba, která do obchůdku dala svou duši a sílu, která je navíc vnímavá a blízká mému myšlení a bytí, si mě sama vybrala jako člověka, se kterým by chtěla sdílet pracovní prostor.

Začala jsem chodit na zaučování, strávila pár dní v milé společnosti a vstřebávala voňavou atmosféru mého nového působiště. Vrhla jsem se do přerovnání výlohy a hrála si s barvičkami, hrnky a dózičkami a připadala si jako v ráji. Při nabírání sypaného čaje se mi sice trochu třásly ruce, ale nejde o nic, co by se časem nepoddalo. 

Trochu mě překvapilo, jak se zboží stane neviditelným, když stojíte za pultem místo před. Ale člověk je tvor hravý a ze všeho se dá vykouzlit zábava - a nejeden zákazník se do ní dá s radostí vtáhnout. Je příjemné být mezi lidmi, člověk potká spoustu různých osobností. Nejvtipnější jsou muži s rýmičkou. 

Člověk se najednou dostane do kontaktu s lidmi, se kterými by se jinak nepotkal (natož aby s nimi prohodil pár slov). A že jsou někteří lidé velmi sdílní. Připadám si trochu jako psycholog a stvořitel radosti. Snažím se být milá a vstřícná, i když někdy je to docela fuška. Ale lidé, kterým se člověk nezavděčí se najdou všude.

Největší radost mám, když mi někdo řekne, že se rád vrátí. Nebo je štěstím bez sebe, když mu poradím nějaký hezký dárek. Úsměv a milé slovo dokáží zázraky. Ovšem pokud někdo o zázrak nestojí, nemá smysl se tím trápit. Pro mě je moje nové místečko jakýmsi rájem na zemi. Nakonec nebudu do práce chodit tak často, jak jsem si původně myslela, ale aspoň si budu chvíle v práci hýčkat. 


A jelikož teď budu mít k čajům ještě blíž, co byste řekli na nějaké ty tipy a postřehy, co se dobrého čaje týče? Buď mohu vypíchnout ty, které mi vážně moc chutnaly, případně se rozepsat i o čajích, které sice mým chuťovým buňkám úplně nesedly, ale vaše by jím mohly být okouzleny. (A ještě je tu káva, jsem spíše čajová, ale kávou občas nepohrdnu.)  

18 komentářů:

  1. Čaj mám hrozně ráda, kávu téměř nepiju a když už, tak musím mít vážně chuť :) Čajem ale nepohrdnu nikdy a není moc těch, které mi nechutnají :D Za články o čaji budu moc ráda, třeba i různé tipy na čajovny a podobně :)

    The Lazytude

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám pár svých oblíbených ochucených. Třeba Mandle Amaretto nebo Havajský ořech - pro někoho už to není kafe, ale já je mám prostě ráda. A dám si je radši než normální, ta je na mě prostě moc. :)
      To by mě zajímalo, jestli je nějaký, který fakt nesnášíš. :D Já třeba moc nemusím zelené. A pak nemám ráda takové ty příchutě med, karamel, vanilka. Blah. :D

      Vymazat
  2. Tak to je krása, práce v obchůdku s čajem musí být příjemná - už jen kvůli té vůni :) A pak všechno to krásné nádobí, aaaach :)
    Přiznávám, že jsem líná a sypané čaje piji minimálně, ráda si kupuji porcované čaje od Sonnentoru. Nedávno jsem četla velmi pozitivní článek o čaji matcha. Uvažuji, že si toho načtu víc a pokusím se sehnat nějaký kvalitní a pustit se do toho. Snad to nebude chutnat jako žabinec :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Voní to tam opravdu nádherně. Bohužel po pár hodinách už vlastně nic necítím. :D Ano, nádobí je překrásné, mám tam vyhlédnutých hned několik hrnečků. :D A konvičku jsem si včera donesla domů. :D Je to zlo. :D Ale krááásné.
      Upřímně - nemám Ti to vůbec za zlé. Ve většině případů jsem také pekelně líná na sypaný čaj. :D Nesnáším pak vymývání toho sítka. :D I když jsem dostala jedno krásné sovičkové k Vánocům a jedno šikovné jsem si před rokem koupila. Ale když jsem teď "u zdroje", snažím se jít trochu do sebe. :)
      Jj, Sonnentor má skvělé čaje, taky je mám moc ráda. Bohužel u nás ho neprodáváme, ale možná se to změní. :) Já jsem si dost oblíbila čaje od Basiluru. :)

      Vymazat
  3. Asi už jsem hodně unavená, protože mám pocit, že z toho článku ve vzduchu cítím takovou tu čajo-kávovou vůni těhle obchůdků. :D
    Musí to být moc hezké na takovém místě trávit čas. :)
    A potkávat různé lidi. Vždycky jsem si říkala, že bych hrozně chtěla aspoň na chvíli pracovat na podobném místě, kde bych mohla každému, kdo přijde trochu rozsvítit den. Ale potom mě vždycky napadne, že radši ne, protože jsou dny, kdy si sama připadám naprosto mizerně a to bych pak byla na všechny asi hrozně zlá. :/
    A článek o čajících uvítám vždy moc rády! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) V tom případě je to krásná únava! :D Je to hezké, i když tam teď trochu táhne. :D Hele, já to mám stejně. V hloubi duše vlastně lidi moc nemusím a většinu času jsem zahloubaná do sebe. :D Ale tohle beru jak takovou fajn terapii. :D

      Vymazat
  4. Moc gratuluji k brigádě snů, ať tě dlouho baví; )

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. :) Doufám, že mi nadšení vydrží. :)

      Vymazat
  5. Tak to jekrásná brigáda - zvlášť pro Tebe, takového čajofila :) Pro mě byla snem brigáda v knihkupectví a taky jsem k ní přišla tak nějak náhodou, Přestala jsem hledat práci a najednou...hle, inzerát :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) Hele, docela zjišťuji, že mám slušné mezery. :D Ale aspoň mě to baví se vzdělávat. :) Jo, knihkupectvím bych také nepohrdla. Ale tady se mi líbí i to, že je to v malém obchodním domě, takže tam není až takový šrumec. :)

      Vymazat
  6. Krásný článek, taková práce by se mi taky líbila :) Ať se ti daří a lidé jsou příjemní... i když bubák se najde vždy a všude :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. :) Máš pravdu, bubák se vždy někde nějaký ukáže. Hlavně takový snobský bubák, to je pošušňáníčko! :D

      Vymazat
    2. Jo, o bubácích bych já mohla psát rovnou knihy. Práce s lidmi je sice zajímavá a vzrušující, ale také je zároveň nejméně vděčnou :-)

      Vymazat
    3. Jo, to máš pravdu. Pracovala jsem a ČSSZ a nikdy nic nebylo dobře (a dostatečně včas). Jinak musím zaťukat, zatím chodí většinou fajnový lidé, bubák max. jeden/dva za den.
      Co pracuji v obchůdku už nejsem vůbec nervózní ve frontách, jsem na obsluhu milá a když vidím, že se někdo zaučuje, snažím se mu dodat odvahu, ne ho shazovat.
      Někdy mi přijde, že si lidé neuvědomují, že je tam sice prodavač pro ně, to ano, ale je je jeden, s jedním párem rukou a u zadečku vážně nemá vrtulku.

      Vymazat
  7. Ať ti nadšení z tvé super brigádičky vydrží co nejdéle :-) Samozřejmě, ať ti i brigáda nějakou delší dobu trvá. Já už jsem ode dneška bohužel ve stavu nezaměstnaném :-( Ale věřím, že si místo práce (ulejvárny) v Comtesse najdu práci, která mě bude jak bavit, tak i vydrží nějakou delší dobu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Snad se Ti brzy podaří najít nějaké příjemné místečko, které Tě bude dělat šťastnou. :) Já jsem za tohle místo moc ráda, i přes občasnou návštěvu bubáků. :) Mám pocit, že jsem prospěšná. :)

      Vymazat