pondělí 7. března 2016

Práce s vůní čaje a kávy

Maminka mi vždy říkala, že lásku najdu ve chvíli, kdy ji přestanu urputně hledat. Myslím si, že podobně to funguje se vším. Čím víc se člověk snaží, tím víc před ním vytoužené utíká. Když se však zastavíme a dovolíme si nadechnout, vytoužené k nám přijde tak nějak samo. Aspoň v mém světě to takhle (docela často) funguje. Daleko víc zajímavých, hezkých a příjemných věcí ke mně přišlo shůry, jako blesk z čistého nebe. Možná jsem si je nějakou chvilku uvnitř sebe přála, ale nelámala jsem to přes koleno. A tak to bylo i s nabídkou brigády v čajovém obchůdku. 

Láska na první pohled


V hloubi duše jsem věděla, že potřebuji začít něco dělat, nebo mi rupne v kouli. Jako člověk s jistým zdravotním omezením nemohu, a ani nechci, ztrácet čas v nějaké díře, která mi přináší maximálně stres a nevidím v ní žádný smysl. Nemohu si dovolit jít sama proti sobě, protože mě to víc stojí než získám. Všechny finance světa jsou člověku na dvě věci, když leží pod kapačkami s hrozbou nemilých vyhlídek. Kdyby se tak našlo místo, kam bych zapadla a kde bych byla žádaná pro svůj klid, jistou pomalost a ujetou potrhlost. 

A pak to přišlo. Jeden týden jsem neměla do čeho píchnout a druhý už jsem si obíhala nutné nezbytnosti, abych mohla nastoupit do čajového obchůdku v jednom malém obchodním domě. Úžasná osoba, která do obchůdku dala svou duši a sílu, která je navíc vnímavá a blízká mému myšlení a bytí, si mě sama vybrala jako člověka, se kterým by chtěla sdílet pracovní prostor.

Začala jsem chodit na zaučování, strávila pár dní v milé společnosti a vstřebávala voňavou atmosféru mého nového působiště. Vrhla jsem se do přerovnání výlohy a hrála si s barvičkami, hrnky a dózičkami a připadala si jako v ráji. Při nabírání sypaného čaje se mi sice trochu třásly ruce, ale nejde o nic, co by se časem nepoddalo. 

Trochu mě překvapilo, jak se zboží stane neviditelným, když stojíte za pultem místo před. Ale člověk je tvor hravý a ze všeho se dá vykouzlit zábava - a nejeden zákazník se do ní dá s radostí vtáhnout. Je příjemné být mezi lidmi, člověk potká spoustu různých osobností. Nejvtipnější jsou muži s rýmičkou. 

Člověk se najednou dostane do kontaktu s lidmi, se kterými by se jinak nepotkal (natož aby s nimi prohodil pár slov). A že jsou někteří lidé velmi sdílní. Připadám si trochu jako psycholog a stvořitel radosti. Snažím se být milá a vstřícná, i když někdy je to docela fuška. Ale lidé, kterým se člověk nezavděčí se najdou všude.

Největší radost mám, když mi někdo řekne, že se rád vrátí. Nebo je štěstím bez sebe, když mu poradím nějaký hezký dárek. Úsměv a milé slovo dokáží zázraky. Ovšem pokud někdo o zázrak nestojí, nemá smysl se tím trápit. Pro mě je moje nové místečko jakýmsi rájem na zemi. Nakonec nebudu do práce chodit tak často, jak jsem si původně myslela, ale aspoň si budu chvíle v práci hýčkat. 


A jelikož teď budu mít k čajům ještě blíž, co byste řekli na nějaké ty tipy a postřehy, co se dobrého čaje týče? Buď mohu vypíchnout ty, které mi vážně moc chutnaly, případně se rozepsat i o čajích, které sice mým chuťovým buňkám úplně nesedly, ale vaše by jím mohly být okouzleny. (A ještě je tu káva, jsem spíše čajová, ale kávou občas nepohrdnu.)