sobota 6. února 2016

Vzletné hranice vs. domácí krb

Když se podívám na seznam recenzí tady na blogu, českých autorů je tam jako šafránu. A stejně to vypadá v mé knihovně. Čestné místo zde mají zatím tři díly pentalogie Zahrada, ale tím asi můj nadšený výčet končí. Čím to je, že dávám přednost zahraničním autorům před jejich českými kolegy? Vím, že v tom nejsem sama, ale přemýšlím nad tím, proč to tak mám zrovna já. Kde se zrodila má nechuť po knihách českých autorů, ta obezřetnost, se kterou se jim vyhýbám?


Reading = adventure


Myslím, že první semínko nechuti ve mně zasela školní docházka. Nabízená díla českých autorů mi oproti těm zahraničním přišla nudná a nijaká. Kdykoliv jsme měli psát referát, rvala jsem se zuby nehty, abych ulovila nějakého zahraničního autora. A tiše trpěla, když se mi to nepovedlo. Ve chvíli, kdy jsem v ruce držela seznam literatury k maturitě, nadšeně jsem vybírala zahraniční bichle a nabízeným českým kouskům, byť byly kolikrát kratší, jsem se vyhýbala. 

A tak jsem si vytvořila velmi kladný vztah k zahraničním autorům. Od školních let už utekl nějaký ten pátek, ale já se v knihkupectvích i knihovnách stále obloukem vyhýbám našim autorům a domů odnáším jen ty zahraniční. Možná jde o zvyk. Ale je to také mnou - nikdy jsem nebyla příliš velký vlastenec. Nepotřebuji číst o našich českých bolístkách, o tom, co mám pod nosem. Kniha je pro mne cesta, únik, možnost poznávat celý svět. 



...
A to je patrně hlavní důvod, proč raději sáhnu po díle ze zahraničí. Jsem snílek, ráda poznávám nepoznané, kouzlím a procházím se Londýnem. Ráda se obléknu do šatů empírového střihu, nasednu do kočáru a vyjedu na venkov. Nemám potřebu ani chuť číst o Klárkách a Honzících. Ani nevím proč, ale anglická jména mi v knize jdou více "do úst".

Kniha je pro mne možnost být na čas někým jiným. Žít někde jinde. Zažívat jiný život. Proto mě nebaví číst o známých místech a situacích. Musím upřímně přiznat, že nemám žádný vnitřní vztah k našim autorům. Ač to bude znít trochu hnusně - a nemusí na tom být zrnko pravdy - kniha se jménem českého autora ve mě vyvolá obraz nezáživnosti a možná i nekvality.

Nemám v úmyslu shazovat české autory, nemíním nikoho urážet. Jde o čistě vnitřní cítění a nutno podotknout, že to málo, co jsem v poslední době četla, na mě většinou zapůsobilo překvapivě příjemně. Přesto vše však nemám o nic větší chuť si české autory pouštět do knihovny, ani jim ve větším měřítku věnovat čtenářské chvilky.  



Jak to máte vy? Dáváte přednost zahraničním autorům, případně si hýčkáte autory české a nenecháte si na ně sáhnout?