sobota 16. ledna 2016

Nejkrásnější hlas, nejkouzelnější nos

Nikdy jsem nechápala humbuk kolem smrti slavných (a cizích) lidí. Až do teď. Ve čtvrtek zemřel člověk, který pro mne mnohé znamenal, i když jsem ho nikdy nepoznala osobně. Úmrtí toho člověka mne zasáhlo až do hlubin duše. Tak silně, že to překvapilo i mne samou. Alan Rickman patřil již několik let na můj seznam inspirativních lidí. Jako malá jsem se ho trochu bála, když se zle tvářil na toho sympatického brýlatého chlapce. V pubertě jsem již nedokázala odolat jeho hlasu, nabádala Kate, aby se přestala chovat jako pitomá káča (jo, Austenovské období) a otevřela své srdce plukovníku Brandonovi a nejednou si přála promlouvat k bohu, tedy přesněji k Metatronovi (za předpokladu, že má vážně Alanův hlas).


Alan Rickman


Možná je hloupé plakat nad smrtí člověka, se kterým jsem neměla nic společného. A věřte mi, že když jsem se tu zatraceně smutnou zprávu dozvěděla, plakala jsem jako dlouho ne. Usedavě, srdceryvně a nešťastně. Protože neumřel jen jeden člověk, umřelo něco ve mně. Na světě jsou totiž lidé, byť jsme je nikdy nepoznali osobně, u kterých tak nějak cítíme, že dokud jsou mezi námi, je svět jak ho známe v pořádku. A přesně takovým člověkem pro mne Alan je. Tedy byl. 

Vždyť co jiného formuje a ovlivňuje náš život, než lidé, které si do něj pouštíme? Je na nás, jakou hudbu posloucháme, na jaké filmy se díváme, jaké knihy čteme. Vítáme tak ve svém životě osoby známé i neznámé, reálné i ty smyšlené. Když může člověk hluboce prožít smrt své oblíbené knižní postavy, ke které přilnul během několika stránek, proč by se měl stydět za to, že ho vzala smrt člověka, kterého intenzivně vnímá nějakých patnáct let svého života?


...
Některé dívky sní o mladých krásných hřebcích, já si sebe vždy představovala v náručí Alana Rickmana (nebo Johna Malkoviche) a nejednou snila o tom, jak mi svým skvostným hlasem šeptá do ucha. Upřímně, dokázala bych hodiny sedět, dívat se na tohohle muže a nechat si předčítat klidně i složení čínské nudlové polévky. Bohužel, mohu o tom i nadále jen snít, jelikož už je to to jediné, co mi zbývá. 

Abyste si nemysleli, že tahle láska nebeská byla jen povrchní story o vzhledu a hlase. Je to jeden z mých nejoblíbenějších herců vůbec. Myslím, že na prknech divadla musel být Alan naprosto neodolatelný. Nejsem velký filmový maniak, takže jsem neviděla všechny filmy, ve kterých Alan hrál. A to teď beru jako své obrovské plus. Protože mám stále co objevovat a nad čím se usmívat, plakat a prostě žít.


Jak řekl jeden moudrý muž, rukou jedné moudré ženy: Pro spořádanou mysl je smrt jen další velké dobrodružství. Přes všechen smutek nezbývá než věřit, že nové dobrodružství bude stejně skvostné a smysluplné jako to, které nechává za sebou. 

10 komentářů:

  1. Krásný článek!
    Alan Rickman byl úžasný herec a nejspíš i člověk. :)
    Krásně jsi vyjádřila, co pro tebe znamenal, opravdu. :)
    Skoro mě až mrzí, že já takový článek napsat nemůžu, vzhledem k tomu, že ho mám sice opravdu moc ráda (nejlepší je stejně ten hlas) a beru ho jako jednoho z mých nejoblíbenějších herců, ale nikdy jsem se k němu necítila blíž, než jako obyčejný divák. Nevím, jestli je to pochopitelné, ale mám pocit, že kdybych o něm teď začala kdovíjak básnit, nebylo by to správné, když jsem nic takového nedělala, když žil. :)
    Jakože ti vlastně závidím, že ti dokázal takhle přilnout k srdci. :)
    Samozřejmě to nic nemění na tom, že mi přijde divné, že už tu není.
    Teď nevím, jak se rozloučit. Upřímnou soustrast je blbost, takže ti asi jenom popřeji, aby ses měla krásně! ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. Já Tě naprosto chápu. Takhle jsem to cítila například s Bowiem, vlastně i s obětmi v Paříži (ač to je něco trochu jiného). Prostě by mi připadalo hloupé oplakávat jejich smrt, ač se to šířilo světem a každý se za ně modlil a posteskl si. Ale Alan (ač jsem se o něm třeba na blogu zmínila párkrát) je člověk, se kterým jsem tak nějak "vyrůstala". Provedl mě celým filmovým HP a to není málo. Zde se spojili dvě mé lásky. A já si ho natolik oblíbila, že jsem ho prostě platonicky milovala ve své nejčistší a nejujetější (nejen)pubertální podobě. :)
      Sama jsm netušila, že mě to až tak zasáhne, ale jde i o to, že s ním odešlo něco víc, než jen krásný hlas (ten vážně zbožňuji) a herecký um, ale vlastně i kus mého dětství a dospívání. A to je docela hodně...

      Vymazat
  2. Já ho znala hlavně jako Snapea, jinde jsem ho nevnímala - možná tak ještě v Králově zahradnici, kterou i režíroval. Já vím, že je to hloupé, ale jeho filmografii jsem si pročetla až v souvislosti s jeho smrtí. A teprve pak jsem přišla na to, že ho vlastně strašně žeru. Jako Metatrona, jako ducha Jamieho, jako OHaru v Neobvyklém dobrodružství a nejvíc jako Alexe ve Sněhovém dortu. Jo a ten hlas.... (kvůli němu začnu ignorovat dabing), achjo :(

    Lenny (www.tichy-koutek.cz)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak on byl známý hlavně jako divadelní herec. Co se filmu týče, opravdu ho nejvíce proslavila právě role Snapea a spousta lidí ho jinak ani nezná. Přitom to byl skvělý herec a úžasný talent, ale většinou hrál vedlejší role. Ale třeba v Rozum a cit je naprosto úžasný. A jako Metatron, oooou bože! :) Jo, přesně kvůli jeho hlasu jsem se snažila více koukat na filmy s titulky. A objevila jsem tak spoustu krásných hlasů (nejen Alanův). Královu zahradnici jsem moc chtěla vidět v kině, ale nějak mi to uniklo. Je tam i Kate, tu mám také moc ráda. :)

      Vymazat
  3. Je mi ho tak líto.. svět je nefér a krutý :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to velký šok, přišlo to náhle. Ale na úmrtí není nikdy ten správný čas. Nezbývá, než poděkovat za to, že po něm zůstalo tolik skvělého. Nežil svůj život marně a to je krásné.

      Vymazat
  4. Krásný článek :) Já když jsem si přečetla, že umřel, tak jsem dlouho koukala jako puk do zdi a nebyla jsem schopná to vstřebat. Byl to Pan Herec s tím největším H na světě. Snapa si už v životě jinak nepředstavím. A když vezmu všechny ty další role...Je to vážně smutné. Ale aspoň na tom plátně bude žít dál. Na takové herce se nezapomíná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, nemohu uvěřit, že už je to týden... Máš však pravdu v tom, že toho tady za sebou zanechal spoustu a člověk může jeho odkaz šířit dál (a kochat se jím dál). Což nemění nic na tom, že je ho škoda a měl tu mezi námi ještě pár let být...

      Vymazat
  5. Moc hezky napsané :-) Musím s tebou souhlasit. I když jsem byla vždycky překvapená z něčí smrti, Alanova smrt přišla tak náhle a nečekaně, že jsem zůstala v šoku a pocítila lítost jako dlouho ne. I podle toho, co o něm psali kolegové byl skutečným gentlemanem a záležlo mu na druhých lidech, i když vůbec s tím, co uměl, nemuselo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. V posledních dnech si pročítám spoustu rozhovorů, které vyplouvají (znovu) na povrch a utvrzuje mě to ještě více v tom, že to byl opravdu jedinečný člověk. :) To je asi jedna z těch věcí, co se mi na něm líbila, že neměl takovou tu potřebu stavět na odiv slávu. Podporoval lidi a divadelní scénu bez většího humbuku. Myslím, že to musel být úžasný člověk a lidé, kteří se s ním setkali a pracovali měli velké štěstí. A my ho máme také, protože přinesl na světlo světa skvěle ztvárněné postavy. :)

      Vymazat