úterý 5. ledna 2016

Co stane se, stát se má...

Tam, kde zakoření zlo, vykvete nablízku i dobro, které provází a ochraňuje, seč jeho síly stačí. Avšak i ta nejkrásnější zahrada skrývá temná zákoutí, stejně jako nejčistší duše. Ve třetím díle Zahrada: Návrat vynikající autorky Jany Richterové se opět setkáme se čtveřicí mladých lidí, jejichž životní cesty jsou vzájemně propletené v jejich jedinečnosti, jež je činí silnými i slabými zároveň. Snová realita Lesa i skutečnost všedních dní s sebou přináší těžkou zkoušku, s níž se každý vyrovná po svém. A nezůstane jen u nich.


Zahrada: Návrat - Jana Richterová


Bolest ze ztráty je pohřbená v hlubinách Anniny duše. Byla zlomená, rozbitá a roztříštěná na miliony titěrných střípků. Nedokázala si představit, že ji ještě někdo dá dohromady. Že se sebere a všechny střípky zasadí do pracovitého úsměvu, vlídného vzezření. Nakonec to ovšem zvládla, minulost zakořeněná v buňkách jejího těla ji nedovolí jen tak se vzdát. A navíc je tu Tomáš. Přítel, pevná hora. Strom s hlubokými kořeny, pod jehož košaté větve se může schovat.

Láska a víra v jedno provázané jsou. Alespoň dle Nikolajových náročných měřítek. Je tak dětsky naivní a rytířsky zásadový, že snad ani nedokáže rozpoznat, že drží ptáčka lapeného v kleci. Ptáčka, který se sice svým vlastním vzdorovitým způsobem snaží pochopit všechny nesmyslné nároky a protokoly, který však dlouho klec kolem svého bytí neustojí - je jen otázka, zda uletí či si nadobro poláme o mřížoví překrásná křídla. 
Když se vrátili z Ruska, dávala mu Mara okázale najevo, jaká je pro ni úleva spočinout opět na rodné hroudě. Malá, ale naše, poškleboval se jí. A potom byli opět v Abaku a ona zase viděla toho mezulána Roháče. Usmála se na něj tak, že by zastínila i odraz slunce ve zlatých báních Blagověščenského soboru. Drahý kamarád Tom, domov a bezpečí. Tehdy pocítil, že jsou na cestě vážné problémy. 
Teď byla mezi svými, šťastná jako blecha v tom malém moravském hobitím kraji, kde si každý hledí hezky svého a vepřové je i v pátek krásně propečené. Což mu onehdy s chutí demonstrovala tím odporným špekáčkem. Tajně se svěřovala milému příteli Roháčovi a ten měl velké pochopení. V ty dny přímo přetékal soucitem a vstřícností, pokud si Nikolaj všímal. Pořád byli spolu, a kdykoli se k nim přiblížil, prchali, jak když střelí do vrabců, sledujíce podezřelého cizáka neklidnými pohledy. No, hlavně nenápadně. 
Zahrada: Návrat je mostem, který se vypíná od Lovce a pomalu vede čtenáře směrem k chystanému Velmistrovi. Spletité vztahy mezi hlavními hrdiny jsou zde lépe vykresleny, stejně jako jejich povahové rysy. Zároveň přichází na scénu nové duše, které má čtenář možnost si oblíbit. Pro mne osobně to byla postava Julie Hajdukové, která vnesla do díla trochu té mladické drzosti. Ač by se mohlo zdát, že vše podstatné ustoupilo v pozadí milostným pletkám, není tomu tak. Zlo pouze dříme a často vytasí až hororové drápky, které jsou surově zaťaty s morbidní lehkostí. A to se mi zatraceně líbí. 

Knižní Zahradu jsem si zamilovala a to hned z několika důvodů. Vytříbený jazyk a brilantnost, symbolika zanesená v díle, odkazy přesahující rámec díla, a také fakt, že v každém z hlavních hrdinů dokážu najít kus sebe. A o to jde, o ten pocit, že autorka píše pro mě. A tak trochu o mě. O děsech a běsech, trápeních, myšlenkách a radostech, které mohou patřit mně. A také nemusejí.  


Zahrada je pro mne záhadná přítelkyně. Nádherná růže i krutý trn. Zpěv něžného ptáčka a drnčivý bzukot sršně. Děsivý sen a naděje na světlo dne. Velkolepost v něčem prostém. Prostota ve velkoleposti. A také místo, kam se ráda schovám před světem.

Za recenzní výtisk vřele děkuji autorce Janě Richterové a jejímu manželovi Liboru Richterovi z Nakladatelství Kruh.

Autor: Jana Richterová
Počet stran: 296
Nakladatelství: Kruh
Rok vydání: 2015