neděle 31. května 2015

Lhář kam se podíváš

Co napsat o knize, která je diskutovaná ze všech stran a vznáší se kolem ní opar lhaní, jenž zamotává hlavy nejednomu čtenáři? Co si počít s napjatým očekáváním, vyvolaným přímým rozkazem na obálce knihy? Young adult román Ostrov lhářů E. Lockhart rozhodně umí vzbudit zvědavost a přirozenou touhu knihu si přečíst a rozlousknout tu obrovskou záhadu, kvůli níž máme všichni tak bez okolků lhát. Ale stojí to vážně za to? Je celý poprask kolem této knihy zasloužený, nebo je její oblíbenost v čtenářských kruzích jedna velká lež? 


Nakladatelství HOST


neděle 24. května 2015

Záchodoví skřítci

Záchodoví skřítci existují. Nikdy jsem sice žádného osobně neviděla, ale necháváme jim na záchodě poměrně často rozsvíceno. To aby se jako v tom malém prostoru, navíc potmě, nebáli. Jsou sice ohromně stateční a věřím, že ve tmě vidí stejně dobře, jako například kočky, ale proč jim nedopřát trochu komfortu, že? Navíc, ta hromada knih a časopisů, co jsem postupně přestěhovala na čestné místo vedle mísy - ty nejsou pro mne, ne, vážně ne. Vzdělávám toaletní skřítky. Vzdělání je prý důležité, aspoň to často opakovali, když jsem byla malá. Jen pomyslete na tu armádu vzdělaných hazjlskřítků. Snad nezdivočí jako ti mloci...

Kewpie

pátek 22. května 2015

Vidět neviděné

Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné. Pravdivá slova známého autora Malého prince, která může potvrdit hrdina naprosto odzbrojující knihy pro děti Jak to vidí Milo. Virginia Macgregor napsala skvělý příběh, který by si měl najít cestičku do knihoven nejen malých uličníků, ale hlavně těch velkých. Smícháním moudrosti, malého prasátka, chlapce s oční vadou, staré babičky, ilegálního přistěhovalce ze Sýrie a nepovedeného manželství se dá dosáhnout hlubokomyslného skvostu, který je však napsán s lehkostí, okořeněn dětskou vnímavostí a lehce pocukrován emocemi, které však nepůsobí kýčovitě. 

Jak to vidí Milo - Virginia Macgregor

středa 20. května 2015

Knižní sauna 2015

Svět knihy je velkou událostí. Každý rok rozhýbe nakladatele, knižní (nejen blogerskou) komunitu, knihomolové opouští své z knih postavené brlohy a vydávají se napospas podobně úchylným davům a nedýchatelnému vzduchu v prostorách stanového křídla veletrhu. Letos tomu nebylo jinak. I já jsem vyrazila v sobotu na veletrh a jako každý rok jsem si po několika minutách, kdy ze mě lilo jak z vola, říkala: příští rok už rozhodně NE. Stejně jako loni (poučení veškeré žádné). Mám slabou vůli a ta hromada knih je prostě příliš velké lákadlo, i když jsem ještě do poslední chvíle nebyla úplně přesvědčená, zda vyrazíme...

Narciska a Zvrhlé náušnice

pondělí 18. května 2015

Tak jsem potkala literaturu 2

Koncem března jsem poprvé zavítala na akci pořádanou Meeting Literature a byla vám to taková paráda, že jsem se rozhodla jít znovu. Původně jsem měla v plánu dorazit na divadelní představení k úžasné knize 1913: Léto jednoho století, žel člověk míní, život mění a místo kulturního zážitku jsem si užila jeden nemocniční. Teď už je mi lépe, takže když jsem se dozvěděla, že bude v Plzni Afonso Cruz - autor knihy Kokoschkova loutka, která mě uchvátila již v Edičním plánu Arga - neváhala jsem a s nadšeným očekáváním se na akci přihlásila. 


Marie Havlíková - překladatelka knihy, Afonso Cruz - autor

čtvrtek 14. května 2015

Tady mami

V každém lidském životě nastane chvíle, kdy někoho ztratíme. Ať už je to oblíbené zvířátko, které sejde stářím, kamarádka, která se odstěhuje do jiného města, blízká osoba, která zemře, aniž bychom se stačili pořádně rozloučit, nebo pochopit proč. Každý v životě už nějakou tu ztrátu zažil, provází s sebou smutek a zmatení. A to je normální. Jenže co když v krátkém čase ztratíte dva lidi, kteří jsou pro váš malý dětský svět neochvějnými pilíři? Skvělá prvotina Ztráty a nálezy australské spisovatelky Brooke Davis rozhodně stojí za pozornost - mou si získala plně.


Vydavatelství Mladá fronta


pondělí 11. května 2015

Dej si střeva dohromady

Nechci být poslem špatných zpráv a už vůbec nehodlám nikoho děsit - zvláště dnes, když mám tak skvělou náladu, protože jsme s přítelem vytáhli z hlubin mého trávícího traktu výživovou sondu, která mi dělala čtyři týdny společnost. Ale právě tahle zkušenost mě přiměla k tomu, abych se s vámi podělila o nadcházející akci, kterou pořádá Pacientská organizace Pacienti IBD v měsíci květnu v rámci šíření povědomí o idiopatických střevních zánětech. Jmenuje se "Dej si střeva dohromady" a letos je zaměřená hlavně na lidi, kteří mají nějaké ty střevní problémy, ale stále se ostýchají zajít k doktorovi a nějak to řešit. 


čtvrtek 7. května 2015

Zdravé vaření bez lepku

Kam se v poslední době člověk podívá, vidí nějakou dietu. Už však nejde primárně jen o hubnutí a snahu dosáhnout vychrtlé postavy do plavek, ale udržet si zdraví, nebo si ho alespoň úplně nepodkopat. Vynecháváme "zlé" potraviny, jako je bílý rafinovaný cukr, éčka a v poslední době často diskutovaný lepek. Lidí s nesnášenlivostí této bílkoviny přibývá, ovšem přibývá i těch, kteří se lepku vzdávají dobrovolně. Oběma skupinám by mohla být nápomocná kniha sester A. G. Roberts a C. Pillow s názvem Život bez lepku - kuchařka pro pevné zdraví.  

Nakladatelství ANAG

úterý 5. května 2015

Místo obličeje ropuší prdýlka

Jako každá správná dívka jsem si vždy toužebně přála, aby má pleť vypadala jako prdel svrasklé ropuchy. Co může být krásnějšího, než čelo plné bolavých, červeně a bíle pulzujících jebáčků, nadšeně mávajících na lidi kolem? No? Snad jen to, když se tahle krása začne rovnoměrně rozlézat přes údolí spánků, lehce laskat lícní kosti a rozkošnicky osidlovat tváře a občas, občas se dostat až na samou hranici brady. Tomu se říká orgastická extáze nad stavem roztomilosti kortikoidového ksichtu! A čím završit tu sladkobolnou dokonalost? Knírkem. Malým, světlejším, přesto bujícím. 

S úsměvem i ropuší prdel vypadá líp...

pondělí 4. května 2015

Nejen štěstí kočičí

Jsem člověk psí. Přesto je tu jedna kočka, které nedokážu odolat. Patří Jeho svatosti, má různá jména a pohnuté kočičí dětství, následované blaženým životem tvora žijícího v blízkosti tak laskavého muže, jako je samotný dalajlama. Jedná se o Jesku (JSK, Její Svatost Kočka), s níž jsem se poprvé seznámila v knize Dalajlamova kočka koncem loňského roku. Nyní jsem se s ní setkala ve volném pokračování Dalajlamova kočka a umění příst Davida Michieho. Opět jsem nahlédla do Jesčina každodenního života - tentokrát jsem spolu s ní hledala štěstí.


Nakladatelství Synergie