čtvrtek 22. října 2015

Dvojčata, duch a malé Nekrokotě

Hřbitovy mě vždycky přitahovaly svou poklidnou, lehce parkovou atmosférou. Duchové mě fascinují od chvíle, kdy mi zemřel první blízký člověk a já chtěla vědět, kam odešel (i když se přiznám, že vidět dnes nějakého ducha, tak se asi na místě zblázním strachy). Dvojčatům jsem záviděla výhody, jenž plynou z jejich přízračné podoby. Miluji Londýn a Anglii. Proč vám o tom vykládám, když tyhle věci nemají nic společného? Omyl, mají - americkou autorku Audrey Niffenegger. To ona spojila Londýn, starý hřbitov, ducha a blonďatá dvojčata ve své knize Její děsivá souměrnost


Její děsivá souměrnost - Audrey Niffenegger


Elspeth Noblinová nemá na umírání správný věk. Měla by si užívat drobných radostí všedních dní. V podstatě by mohla mít téměř celý život před sebou. Jenže nemá, protože právě zemřela v nemocniční posteli. Zůstalo po ní křehké tělo, jenž odpočívá na Highgateském hřbitově v rodinné hrobce, prázdný byt, který brzy obsadí její neteře z Ameriky, staré deníky a jedno osamocené, žalem pukající srdce. 

Robert, jemuž Elspeth svěřila své deníky skrývající strašlivá tajemství, se se ztrátou své milované partnerky nedokáže vyrovnat. Udělal by cokoliv, aby se mohl znovu dotknout její tváře, slyšet její hlas, být v její společnosti. Místo aby nechal Elspeth odejít, každý den přiživuje zbytky svých vzpomínek na ní a upadá do hlubin smutku. A pak se v Elspethině starém bytě objeví dvojčata.

Teď už spala klidně. Dvířka hrobky byla snadno překonatelnou překážkou, protože kromě klíče v kanceláři měl ještě jeden doma v jejím pracovním stole. Elspethino tělo se skrývalo ve schránce vzdálené sotva metr od něj. Raději si ani nepředstavoval, jak asi vypadá po třech měsících. Opět na něj dolehlo vědomí konečnosti bytí, vyjádřené tichem panujícím v malé komnatě za ním. Chci ti něco říct. Posloucháš mě?
Dokud byla naživu, vůbec si neuvědomoval, nakolik události svého života prožil, teprve až když jí o nich pověděl. Roche včera napsal Julii a Valentině. Představil si, jak dopis putuje z Rocheovy kanceláře v Hampsteadu do Lake Forest v Illinois a z poštovní schránky na Pembridge Road 99 ho vybírá jedno z dvojčat.  
Její děsivá souměrnost přináší rozsahem nemalý duchařský příběh. Osudy obyvatel starého domu, jenž sídlí v blízkosti překrásného hřbitova, se tu působivě mísí v odraze všedních dní. Bolesti, radosti, stesky, vzpomínky, strachy - každý obyvatel si v sobě nějaké nese. Mrtvý i živý. A právě mrtvá Elspeth pozoruje, jak se dívky zabydlují v jejím bytě, jak se vyrovnávají se svým dvojčenstvím a pomalu získává sílu. Sílu komunikovat se světem živých. 

Musím říct, že kniha se mi líbila i přes fakt, že se v ní vlastně téměř nic neděje. Tedy, abyste mi špatně nerozuměli, samozřejmě, že se v ní něco děje, ale to něco není příliš akční. Není to o tom, že byste co stránku tajili dech a očekávali, kde na vás vyskočí jaká hrůza. Naopak, je to dílo rozvláčné, popisné, spíše přemýšlivé, s pochmurnou atmosférou. 



A právě pro tu atmosféru a autorčin styl psaní si mě kniha získala, i když - k mé smůle - jsem odhadla, co autorka se svými postavami (naštěstí ne všemi, i když s těmi podstatnými ano) zamýšlí, tudíž mi vývoj událostí tak úplně nevyrazil dech. I přes tento drobný nedostatek jsem si však výlet do okolí Highgateského hřbitova vychutnala.   

Autor: Audrey Niffenegger
Překladatel: Robert Hýsek
Počet stran: 388
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2011