sobota 31. října 2015

Chipička se vloudila... pardon, chybička...

Že prý je kniha zboží jako každé jiné. No, OK. Já se s tím asi nikdy úplně nesmířím, ale doba kráčí kupředu a prachů je třeba. V dnešní době, kdy může knihu napsat Břéťa z Horní Dolní, sera přitom na latríně, by jednoho asi nemělo překvapit, že kvalita zboží, v tomto případě knih, lehce upadá. Dejme stranou kvalitu obsahu produkovaných děl - stačí se vyhnout příliš vyhlašovaným "ozlaceně-bestcelérovým" obálkám, nedat na mediální onanii a přečíst si prvních pár stran a možná to nebude až taková sračka - každý svého štěstí strůjce a co si chceme cpát do hlav, to je nám přáno. Jenže co udělat s tím, když si zbožně koupíme tu vysněnou knihu, zavřeme se do pokoje, na dveře dáme cedulku "Promluv na mě&jsi mrtvej", začteme se a...


...


Překlep. No co, stane se. Kdos nikdy neudělal překlep či hrubku, hoď dřevem. Teda, kamenem, samozřejmě. Čteme dál. Noříme se do příběhu a je to boží - cože? Co, zase? Nevrle zamlaskáme a pokračujeme, snažíce se navázat na ten supr trupr tok čtení, z něhož jsme byli hrubě vyrváni. Při dalším prapodivném slově, hodném slovníku Vietnamce ze sámošky na rohu, už si začínáme pomalu škubat vlasy a říkat si, že jsme ty tři stovky možná měli věnovat močí načichlému pánovi z nádraží. A to nejsme ani ve třetině knihy.


...
Doba je zlá. Je třeba vydat toho mraky, co záleží na tom, zda se to dá číst? Je třeba šetřit, správný redaktor 21. století zvládne práci korektora, to jsme na to vyzráli. Nač platit externího korektora, to je přeci přežitek.

A tak se nám chyby a překlepy v knihách šíří jako černá smrt. Začínají se objevovat i u nakladatelů, u nichž člověka zabolí u srdce. Bohužel se již nejedná o výjimku, nýbrž o nešvar, jenž se v poslední době hojně množí.

A tak se obloukem vracím k tomu zboží jako každé jiné. Když pominu fakt, že pro mne osobně je kniha umělecké dílo, jež chci s hrdostí zařadit do své knihovny, nikoliv si s ní vypodložit stůl, ráda bych, aby byla dobře zpracovaná. Ať už ji nazveme zbožím či uměním. 

Od zboží očekáváme kvalitu a pokud něco nejde dělat kvalitně, je snad lepší to nedělat vůbec. Navíc, když to šlo kvalitně do teď, nezkoušejte mi tvrdit, že to tak nejde dál. Manažeři by někdy měli svůj ziskuchtivý mozek přimět přečíst některou ze svých honem-rychle-vydaných knih. Zjistili by, že "těch pár much" dokáže čtenáře tak znechutit, že si s nevykoupenými výtisky budou moci měsíce utírat prdel. 


Co vy - všímáte si v poslední době větší četnosti chyb v knihách? Nechává vás to chladnými, případně vás to neskutečně vytáčí a nutí odkládat jinak dobrý příběh? Mají překlepy a chyby v knize moc zabít váš čtenářský prožitek? Jsem jedno velké ucho - vlastně dvě hnědé oči...




31 komentářů:

  1. Všímám, bohužel... Nejvíc mě zamrzí u knížek, na které jsem se opravdu těšila, otevřu je a hned na první straně BUM! Chyba jako od prvňáčka. Knihy nejsou úplně nejlevnější, pokud se s nimi tedy společnost rozhodla zacházet jako se zbožím, měl by zákazník dostat za své peníze určitou kvalitu. A já, jako čtenář neuvažující v podobných termínech, bych si jen přála nezkažené čtenářské zážitky.
    Jinak díky za bezva článek!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na jednu stranu jsem ráda, že nejsem jen rýpal. Na druhou mě mrzí, že si toho nevšímám jen já - protože to znamená docela problém. Nejsem žádný "grammar nazi", chyba a překlep mi ujede častěji, než bych si přála a ani si nemyslím, že by autor/překladatel/redaktor měl vyflusnout dílo bez chybičky. Ale od toho jsou korektoři, aby zabránili tomu, aby se něco nehezkého dostalo mezi lidi...

      Navíc věřím, že čím víc očí text čte, tím spíše v něm na překlepy narazí. Autor kolikrát pro oči nevidí. :) Ale je hrozné, jak to v posledních dvou letech neskutečně upadá. Když jsem začala psát blog, moc jsem se s chybami nesetkala, tak u jednoho dvou nakladatelů, třeba Omega má chyb jak naseto. Ale od té doby se to vážně šíří a stává se z toho normál. A to mě fakt sere.

      Protože kostrbatý překlad/chyby/překlepy dokáží zničit čtenářský zážitek. A není v tom nic jiného, než snaha šetřit, vydat toho co nejvíc a co nejrychleji. Ano, samozřejmě, je hezké, že knihy vydělávají a nikdo to nedělá "jen tak pro prdel", aby na tom prodělal. Ale dělat si z toho byznys jako z točeňáku, který maso potkal z vlaku. To je nechutné a smutné...

      Vymazat
    2. To jo, sama vím, co to dá někdy práci, napsat text bez chyb, srozumitelně. Ale souhlasím, že toto by nemělo být pouze na autorových bedrech, ale do výsledku by měl zasáhnout korektor. Ne že by spisovatel neměl ovládat jazyk, ale pár jich znám a někteří jsou s češtinou opravdu na štíru, i když dovedou napsat poutavý text.
      Mě třeba poslední dobou zamrzelo, když jsem narazila na překlepy v knihách Agathy Christie, nebo v některých z Hostu... Krásná obálka je jedna věc, ale všechno se pod ní neschová.

      Vymazat
  2. Jen jsem se chtěla zeptat, ve vší slušnosti, co podle tebe zahrnuje práci redaktora? Protože mám dojem, že tomu úplně nerozumím. Korektury dělají redaktoři. Knihy před vydáním čte a opravuje víc než jeden redaktor, většinou si to v redakci minimálně jednou prohodí.
    Mimochodem, za každou chybou, která v knize zůstala, je deset dalších, které byly odstraněny.

    P. S. Je jedna taková kniha, ve které zůstal překlep na první straně i přes několikero vydání, edicí a dotisků. Přestože tu knihu vidělo nespočet očí napříč redakcí... Takže to není vždycky stoprocentní.

    Jo a nakladatelství, které plagiuje překlady, není úplně nejlepší příklad. Když mají takový přístup k textům a šetří na jakýchkoliv autorských právech, je jasné, že si ani nedají práci s redakční přípravou... (Omega)

    OdpovědětVymazat
  3. Mám pro tebe radu k nezaplacení: když neumíš přechodníky používat, tak je nepoužívej. To samé platí o tom krásném zájmenu jenž. Je vážně směšné mít v článku o chybách a překlepech několik chyb. Doporučuju zkontrolovat i další zájmena, velká písmenka a pravidla psaní interpunkce.

    ("umělecké dílo, jenž", "ať už jí nazveme", "jenže, co udělat s tím", "vietnamce", oba přechodníky...)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aneb kdo jsi bez viny, hoď kamenem. Asi tak! :-)

      Vymazat
  4. Bětka:
    Já si myslím, že čtenáře nezajímá a nemusí zajímat, kolik chyb bylo odstraněno. V knížce by prostě neměla být žádná tisková či gramatická chyba. U mě je to tak, že když na takovou knihu narazím, už si od toho nakladatelství nic nekupuji, nemám k němu důvěru.
    A že autorka sama má v článku několik chyb a proto nemá házet kamenem? Opět nesouhlas - vždyť za čtení jejího blogu se nic neplatí a ona není lingvistická profesionálka.
    Je možné, že většině čtenářů tiskové chyby nevadí, což je ovšem škoda, protože pak redaktory nic nenutí k tomu, aby se „polepšili“. Myslím, že by bylo nejlepší (protože autorka má pravdu, že ty chyby a nekvalitní překlady se množí čím dál víc), kdybychom se my, literární blogeři, nějak domluvili a společně na tyto nešvary upozorňovali. Musíme ta nakladatelství prostě ke kvalitě donutit!
    Jan Hofírek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to zřejmě vůbec nečtete! Ještě jsem nenarazila na nakladatelství, které by nemělo v žádné knize ani jednu chybu.
      Házení kamení sem tam, měla by se zastydět, že se snaží dělat ze sebe chytrou a lepší, než jsou ti líní redaktoři, a přitom o tématu ortografie stále mnohé neví. Jestli jí to dává právo si stěžovat, je jiná otázka, kterou ponechám nezodpovězenou.
      Hodně štěstí s bojkotováním! Doufám, že se rád koukáte na seriály, když teď budete muset přestat číst knihy, jelikož jsou v nich chyby.

      Vymazat
    2. Možná by bylo fajn, kdyby si "literární" bloggeři nejdřív ujasnili, jestli chtějí upozorňovat spíš na chyby gramatické nebo pravopisné...

      Vymazat
    3. Bětka, Cecilka:
      Děvčata, nemluví z vás trochu závist? Nebo zhrzená profesionální ješitnost, když vidíte, že vysokoškolsky nestudovaná sl. Slavíčková má jeden z nejlepších literárních blogů u nás? A že jí nesaháte - myslím teď vaše blogy - ani po kotníky?
      Ano, v jejím článku je několik chyb a určitě to i jí samotné vadí. Proč by ji to ale mělo zakazovat psát o chybách v knihách. Víte, přijde mi dost divné, že vám, údajným bohemistkám, chyby v knihách nevadí. Nevím, ale předpokládám, že když si půjdete koupit auto, budete chtít, aby mělo vše, co má mít. A když třeba po čase zjistíte, že mu chybí brzdové válečky, mávnete snad nad tím rukou a řeknete si, že se prostě auto občas úplně nepovede, protože je to složitá věc? Asi ne, ale budete chtít za ten zmetek auto nové. Proč vám tedy nevadí zmetkovitost u knih?
      Já nevím, jak to chodí v nakladatelstvích, nevím, co dělá redaktor nebo korektor a ani mě to nezajímá, stejně jako mě nezajímá, kdo montuje ve Škodovce výfuky. Chci prostě auto s výfukem a knihu bez chyb. Je to tak složité pochopit?
      Myslím, že by vám neuškodila trocha objektivity - co se např. slohu a stylistiky týká, mohly byste se od sl. Slavíčkové učit...
      Jan Hofírek

      Vymazat
    4. Ano, závidím Daffodile. Závidím i všem ostatním bloggerům, kteří mají lepší a kvalitnější blogy než já.
      (Argumentace závistí je moje oblíbená, aneb když nevíš co, argumentuj závistí)

      Jen bych chtěla dodat, že i když bych chtěla, nemůžu závidět stylistiku a sloh, jelikož je to totéž. Ale pšt. Sorry, ale tady veškerá seriózní komunikace umírá. Jdu si lízat rány a závidět.

      Vymazat
    5. No, ty také rozlišuješ mezi gramatikou a pravopisem, i když je to totéž. Sloh a stylistika ovšem totéž není - máš se, jak vidím, ještě hodně co učit...
      Jan Hofírek

      Vymazat
    6. UTFG :))

      "V běžném mluveném jazyce se v souvislosti s chybami v textu často zaměňuje gramatika a pravopis, kdy se pravopisná chyba nazývá chybou gramatickou. Jde o základní nepochopení samé podstaty věci: gramatická chyba je chyba systému jazyka, v praxi se s ní setkáváme hlavně u cizinců, neboť rodilý mluvčí se gramatických chyb zpravidla nedopouští[zdroj?] (jde o chyby typu Moje táta kouřila dýmku (místo můj táta kouřil) či Bylo tam pět chlapci (místo chlapců)). Kdežto pravopisná chyba je chyba v soustavě pravidel pravopisu, např. v l-ových příčestích, v interpunkci, v psaní mě/mně apod. (ženy byli; Po schodech šli dva malíři, kteří nesli štětky s barvou, (!) a tři uklízečky (bez čárky změna významu); mluvili o mě...)."

      "Když vezmeme do ruky nějaký psaný či tištěný text a najdeme v něm chybu, často si pomyslíme, že dotyčný nezná gramatiku. To však není podle Františka Štíchy z Ústavu pro jazyk český Akademie věd přesné – většinou totiž máme na mysli chyby pravopisné.

      Většina lidí totiž podle jeho slov nerozlišuje mezi pravopisem a gramatikou – a mezi nimi je přitom velký rozdíl. Jak v rozhovoru s Janou Olivovu docent Štícha vysvětluje, gramatika je soustava pravidel, která se vytvořila přirozeně a spontánně v procesu komunikace, kdežto pravopis je soustava pravidel uměle zavedených."

      Upřímně řečeno, jestli se hodláte hádat s docentem u Ústavu pro jazyk český AV ČR, tak... :D

      Vymazat
    7. A proč bych se s docentem u Ústavu pro jazyk český AV ČR nemohl hádat, resp. s ním nesouhlasit? Vždyť on mluví na jedné straně o „mluveném“ jazyce, ale o ten nám přece v tomto případě vůbec nejde - jde nám o chyby v textu. A pokud jde o ně, sám říká, že „většinou máme na mysli chyby pravopisné“, i když je nazýváme gramatickými. O tom se ale spor nevede, to bychom si klidně mohli vymyslet dalších x druhů chyb, resp. jejich názvů a v případě potřeby argumentovat, že někdo považuje chybu za axiální, zatímco je radiální... I když tedy můžeme mluvit zvlášť o chybách gramatických a zvlášť o pravopisných, je jasné, že - pokud se týká psaného projevu (textu), je chyba gramatická logicky zároveň chybou pravopisnou. Příklad: Můj matka šlo do škola... Je to špatně gramaticky i pravopisně, nebo snad ne? Samozřejmě, někdo může říct, že sama o sobě ta slova jsou správná, ale jakmile je vnímáme celkově, je jasné, že např. slovo „můj“, jakkoli pravopisně (ale i gramaticky správné), je ve spojení se slovem „matka“ (opět pravopisně i gramaticky správným!) gramaticky i pravopisně „špatné“. U mluveného projevu v takovémto případě pochopitelně jde pouze o chybu gramatickou, jakmile se ovšem gramatická chyba napíše, stává se navíc i chybou pravopisnou.
      Jan Hofírek zdraví Anonyma

      Vymazat
    8. Věta "V běžném mluveném jazyce se v souvislosti s chybami v textu často zaměňuje gramatika a pravopis, kdy se pravopisná chyba nazývá chybou gramatickou." znamená, že když uvidíte větu "Přišli dvě ženy." a rozhořčeně zvoláte (s tímto souvisí to MLUVENÍ) "Ale ne, tam je gramatická chyba!" nemáte pravdu.
      Kdybyste použil ten Google, tak byste si snadno našel, že první citát, který jsem vám sem přidala, je z Wikipedie, a s Františkem Štíchou nijak nesouvisí. Ale to byste si musel něco najít, než začnete sdělovat své ničím nepodložené názory. I bez toho Googlu jsou tam evidentně dva citáty, to můžete poznat z toho, že je každý ve svých vlastních uvozovkách.
      Argumentovat, že gramatika a pravopis je to samé, jen proto, že vy to takto používáte, je na úrovni prohlášení "mezi skokanem hnědým a skokanem zeleným nevidím žádný rozdíl (třeba protože jsem barvoslepý a nechce se mi je zrovna zkoumat podrobně, abych našel nějaké jiné rozdíly), a tak jim oběma budu říkat skokan hnědý, protože je naprosto jedno, co o tom říkají odborníci na dané téma."
      Rozdíl je v tom, zda chybu uděláte, protože nevíte, jak se to píše (pravopisná chyba, v základě máte to PIS), nebo protože nevíte, jak ta věta správně vypadá česky (gramatická chyba). Gramatika je systém, proto ty chyby poznáte teprve ve vztahu k jiným jednotkám - "můj matka šlo", ano, všechny tři správně, ale dohromady jako celek to nefunguje. Rodilý mluvčí, jakkoli může neovládat pravopis, po přečtení věty pozná, že je to špatně, jelikož systém ovládá. Systém plně neovládá ten, kdo se jazyk učí, případně úplně malé dítě.
      "Pravopis je správný způsob záznamu zvukové podoby spisovného jazyka systémem grafických znaků." - to znamená, že pokud mluvčí udělá gramatickou chybu (třeba můj matka šlo), a někdo (nebo i on sám) chce zapsat zvukovou formu, čili to, co pronesl - pak napíše právě "můj matka šlo". Je to pravopisně správný způsob vyjádření slov, která pronesl. Pravopisná chyba by tam byla, kdyby ten někdo napsal třeba "múj".
      A i kdyby byla nakrásně pravda, že všechny gramatické chyby jsou zároveň pravopisné, neznamená to, že pravopisné chyby jsou zároveň gramatické! Úplně stejnou logiku má tvrzení "Všechna jablka jsou ovoce, tudíž všechna ovoce budou zároveň jablka."
      Ale klidně mi nevěřte. Ovšem nyní hovoříme o termínech a termíny jsou ustálené, přesně definované pojmy. A to, co jsem vám popsala (a co vám i předtím tvrdila Bětka), čili že pravopis a gramatika prostě NENÍ to samé, je institucionálně definováno. Můžete se o to hádat, ale nemáte pravdu o nic více, než kdybyste se mě zde pokoušel přesvědčit, že ve slově "lev" se na konci píše f (lef). Nepíše. Jistě bychom se mohli dohadovat, že by to dávalo větší smysl, psát tam f, když ho tam stejně vyslovujeme, ale dokud je ortografie dána instituciálně, a dokud to v některé z oprávněných institucí nezmění, je to špatně.
      Jestli chcete pronést pádný argument, prosím, odkažte mě na nějakou věrohodnou publikaci, kde se tvrdí, že je pravopis a gramatika totéž. Vaše osobní argumenty nemají žádnou váhu, jsou akorát k smíchu.

      Vymazat
  5. Tak sis napsala článek o chybách s chybami. A tak krásně ses snažila o vzletnost s vulgarismy. Dobrovský by byl pyšný na to, jak se lidé snaží používat přechodníky, i když je používají úplně blbě. A skloňování zájmena "ona" ti také moc nejde.
    Ale můžeš se vymluvit na to, že ses to naučila z knih, protože je v nich spousta chyb, že?

    OdpovědětVymazat
  6. Čekám, kdy sem Narciska přišedše řeknouc, že ona jen trollíce, že ty chyby napsaje schválně, abychom vida, jak to strašně vypadavše.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Z jakého důvodu tolik agresivity? Chyb v knihách přibývá a dokázat o chybách mluvit nahlas, je důležité. Snažit se vyjít ze své práce, napravit, to je cíl podobných článků.
      Když se budeme tvářit, že je vše OK, pak se kvalitou knihy nepolepší, čeština bude nadále umírat, kroutit se.

      Mám ráda svůj jazyk, mám ráda knihy a podobné články. Burcují a upozorňují. Je dobře o četnosti chyb v knihách mluvit, kvalita upadá.

      Na jedné straně pořádáme akce Česko čte dětem, na druhé jsem ochotni zastávat se snižující kvality knih. Paradox, nemyslíte? Učíme ve školách češtinu a literaturu, přesto netoužíme po bezchybné literatuře. Jedna věc je, že se v článku člověk zmílí a napraví chyby. Něco jiného ale je, že se pustí do světa literární kousek, který si koupí přes půl milionu lidí a nepožadujeme absolutní kvalitu jazyka. Ta opravit v dotyčné knize již nejde.

      Byla bych opatrná na silná slova jko má např Cecilka (a nejenom ona). Kvalita češtiny v knihách opravdu klesá, tlak na vydávání je obrovský, marketing řídí prodejnost. A ještě k článku a jeho údajném vyjádření..Nevím, jak Cecilka a někteří, ale význam "hyperboly" v literatuře už jsme se učili na střední škole. Možná by stálo za to, trochu oprášit vědomosti.

      PS: Pokud upozorníte na chyby v mé reakci, ráda je opravím.

      Vedoucí redaktor Webmagazínu Rozhledna - Veronika Švarcová

      Vymazat
    2. Vážená paní Švarcová,

      myslím, že jsem se ani v jednom svém komentáři nezmínila o tom, že bych s autorkou tohoto článku nesouhlasila/souhlasila. Jen jsem autorku upozornila na fakt, že používá přechodníky, jak se jí zlíbí a ne podle pravidel.
      Zajímalo by mě, jaká jsem podle Vás použila silná slova. Jen jsem si dovolila napsat větu s chybnými přechodníky. Víte, co je hyperbola, sama jste to napsala do komentáře, tak byste mohla pochopit, že i já ji použila.
      Přijde mi směšné, když se někdo v článku o chybách v uměleckých textech snaží používat přechodníky, když si ani nebyl dotyčný schopen přečíst, jak se používají. Ale to je samozřejmě v pořádku, protože to není kniha, protože to máme zprostředkované zadarmo. Autorka si mohla dát více práce při opravování tohoto textu, takhle to vypadá, že to jen napsala a dál se o to nestarala - asi musí článků vydávat hodně a nemá čas to předat externímu korektorovi.

      S pozdravem

      Cecilka

      Vymazat
  7. http://haiku-etc.bloger.cz/LITERARNI-ZAMYSLENI/BLOGERSKA-VYZVA-aneb-VYZVA-BLOGERUM
    Jan Hofírek

    OdpovědětVymazat
  8. Při čtení tak nějak vnímat text pocitově a nejspíš mi chyby často unikají.

    OdpovědětVymazat
  9. Tak mně chyby dost vytáčí, protože mám tik, že bych je měla zaškrtávat korektorskýma značkama (občas to fakt dělám). Po přečtení takové knížky mám místo odpočinkového zážitku pocit, že jdu z práce :) Na druhou stranu mám pro to (do jisté míry, což je cca 1 chyba na 10 stránek) pochopení, ono se vždycky něco přehlédne a málokterý vydavatel má na to, aby platil dvojitou (pojistnou) korekturu. Pro co ale nemám pochopení: když je chyba na každé stránce nebo když se opakuje jedna věc, třeba když píšou neustále Střední Evropa, nebo zapomínají čárku na konci všech vedlejších vložených vět - to jsem si pak jistá, že to korektor buď ani neviděl, nebo to byl pěkný matlal...

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji všem za méně/více smysluplné komentáře. Baví mě, že tolik energie věnujete mým vlastním chybám. Pokud s takovým nasazením upozorníte i na chyby v knihách, brzy žádné nebudou a to bude krása.

    Bohužel jste mě asi mnozí nepochopili - nemyslím, že je chyba v redaktorech. Ti jsou tlačeni k vyššímu výkonu a práci, kterou udělají levněji, než někdo externě najatý na výpomoc (třeba právě korektor), ale není v síle jednoho člověka ohlídat vše. Navíc je tu nátlak na vydávání více a více knih za kratší dobu a to způsobuje nižší kvalitu.

    Tenhle článek neměl urazit práci redaktorů, ba naopak spíš upozornit na to, že kvalitní práce si žádá čas a prostor, že návrat ke kvalitě místo kvantity by byl na místě.

    Píši článek jako čtenář, ne jako profesionální lingvista, to bych si ani nedovolila. Každopádně mi chyby v knihách přijdou jako nešvar doby a pokud na to neupozorníme my, tak kdo?

    Za čtení mého blogu nic neplatíte. Ztratíte max. pár minut života a vracet se sem nemusíte. Ale já jsem amatér, nikdo mi neplatí, píši pro radost a rozproudění diskuze o problémech, jenž mi jako čtenáři kazí potěšení. O knihy se starají profesionálové a ti by měli mít čas a prostor na odvedení dobré práce, aby si čtenář konečné dílo užil.

    Krásně jste ukázali, že si chyb všímáte, že vám vadí. Neříkejte mi, že v knihách, za které platíte nemalé peníze, vám je to jedno. Po vašich komentářích tomu neuvěřím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pořád moc nerozumím tomu, o co ti jde. Tedy jako rozumím, ale nerozumím tomu, jak toho chceš dosáhnout. Píšeš, že chudáci redaktoři dělají práci za korektory. Ale upřímně... Co je tedy náplní práce redaktora, když ne dělat korektury. Číst si?

      Obhajovat své chyby tím, že nejsi za svůj blog placená, mi přijde úsměvné. Jen mi prostě přijde fakt smutné, když někdo vykřikuje cosi o neschopnosti eliminovat chyby v textu a sám ve svém jich má naseto. A není to o tom, jestli je to text placený nebo ne.

      Mně chyby v knihách moc nevadí. Jasně, že je vidím. Když chci. Když si chci prostě číst, kdeco přehlédnu a když ne, nevadí mi to. Vadí mi hrubé chyby ve shodě podmětu s přísudkem apod. Ale dřív mi připadalo, že je v knihách chyb víc než teď.

      On je to dost začarovaný kruh, protože na externí korektory nejsou peníze. A rozhodně nebudou, pokud se knihy nebudou kupovat a pokud se nebudou vydávat nekvalitní věci. Kniha prostě zboží je, ať chceš nebo ne, a podle toho to v tom průmyslu taky funguje. Když bude vycházet méně knih, bude menší nabídka, která neuspokojí poptávku, takže ty peníze stejně nebudou. Případně uspokojí, ale nebudou vycházet "ty lepší" věci. Doporučuju si o tom něco přečíst, o tom, jak nakladatelství fungují.

      A jestli to bylo myšleno jako nadsázka, tak celkem nepovedená. Protože mně je fakt líto, když někdo uráží něčí práci (a ano, pokud v článku srovnáváš investici do knihy s nepovedenou redakcí a korekturou k investici do "močí páchnoucího bezdomovce", je to celkem urážlivé).

      Vymazat
    2. Podle mého je primární náplní práce redaktora v prvé řadě výběr titulů k vydání, přehled o tom, co si čtenáři žádají, komunikace v rámci nakladatelství s ostatními, kdo na knize pracují, komunikace s autorem. A pak samozřejmě to "čtení", díky kterému by mělo dojít k "učesání" rukopisu. Samozřejmě, že u toho kontorluje chyby, ať už překladové nesmysly, překlepy, hrubky. Přesto si nemyslím, že by korektura měla být primární náplní jeho práce. Věřím tomu, že nezávislý korektor má v tomhle řetězci vydávání knih své oprávněné místo, tedy měl by mít.

      Vidíš, mně samotné zas přijde smutné, že Ti víc vadí chyby v mém článku o chybách, než chyby v knihách samotných. A to je ten základní kámen úrazu - dokud čtenáři budou chyby v knihách obcházet obloukem, nic se nezlepší.

      Vymazat
    3. Já jsem ale neřekla, že mi tvoje chyby vadí :-) Já jsem jen potvrdila, že je vidím. Což jsou dvě rozdílné věci.

      A ano, souhlasím, že by byl fajn i externí korektor, ale ne na úkor redaktora, k němuž ty redakce a korektury prostě patří. Jenže na to nejsou peníze, s čímž prostě nenaděláš nic. A ani čtenář s tím nic nenadělá. Já se aspoň snažím dát redaktorům vědět, když něco najdu, aby se to mohlo opravit do dalšího vydání.

      Jenže ani holky tady neřekly, že s tebou nesouhlasí. Jen se nám prostě nelíbí způsob, jakým jsi to podala, protože i když věřím, že jsi to tak nemyslela, vyznělo to opravdu trochu jako plivání na redaktory ;-)

      Vymazat
    4. Jestli je upozornění na chyby „plivání“, tak já jsem nedávno poplival listonoše...
      Nějak pořád nerozumím jedné věci - nejsou peníze na externího korektora, dobře. Ale ten by přece vůbec nebyl zapotřebí, kdyby svou práci dělal dobře redaktor, ne? Takže - proč ti redaktoři v některém nakladatelství dělají svou práci dobře (ano, takových nakladatelství pár znám, chyby v knihách nejsou) a ve většině ostatních to flákají?
      Jan Hofírek

      Vymazat
  11. Zrovna v pátek se mi rozčilovala v práci jedna paní nad posledním dílem Cizinky Hořící kříž II. Nejen že tam byly chyby gramatické, ale i faktické a to mi přijde asi jako větší průser. Taky sem tam narazím v knize na překlep, opravdu vyjímečně na hrubku a nijak zvlášť to neřeším. Stane se, nejsme dokonalí. Ale překládat knížku, která je na pokračování a plést si "Rolla" s "Frollem" je prostě dost smutný. Mimochodem jedna perlička na závěr z praxe - jedna naše čtenářka se pohoršovala nad slangovými výrazy použitými v jedné knize natolik, že je opravila jak ve škole, hezky červenou propiskou, a takhle nám knížku vrátila. A nedokázaly jsme jí vysvětlit, že ty výrazy k příběhu prostě patří a byl to umělecký záměr.

    OdpovědětVymazat
  12. Chyby v knihách mi vadí, určitě knihu kvůli nim neodložím, ale otrávit mě dokážou pořádně.

    OdpovědětVymazat
  13. Chyby v knihách mě hrozně štvou! Nebo špatný pravopis. Hlavně si často všímám, že třeba místo "bychom" je napsáno "bysme". Možná je to jenom pokus o to nepsat to tak formálně, ale já tohle prostě nepochopím a nesnáším to (a to ani nemám nějaký vztah k pravopisu) :D.
    A nejhorší je, když jsou ty překlepy v mé oblíbené knížce :/ :)
    http://thereviewsforbooks.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  14. Docela mě ty reakce tady zarazily. Po kliknutí na komentáře jsem čekala souhlasné přikyvování a ono se tu spíš někomu šláplo na kuří oko. Zajímavé. Vůbec mi nepřišlo, že by Daffodila haněla redaktory samotné, spíš mi to vyznělo jako povzdech nad uspěchanou dobou a touhou vydělat co nejvíc peněz za co nejkratší dobu, což se nám "romantickým" knihomilům v souvislosti s knížkami trochu příčí.
    Nevím, v jakém spěchu pracují redaktoři, ale myslím, že ani čas není kolikrát samospasný, vždy se hodí i pohled někoho dalšího. Sama dělám titulky k seriálům a ty "jiné oči" mi při korekcích hodně chybí. Člověk už ten text zná skoro zpaměti a o to víc ty chyby přehlédne.
    V knížkách mi ani tak nevadí pravopisné chyby a překlepy, i když určitě zamrzí, ale jak už tu bylo zmíněno, ty faktické chyby jsou mnohem horší, najednou k tomu textu ztratím důvěru. Poslední dobou si všímám i horších překladů. Spousta vět je v nich dost kostrbatých a hlavně "nečeských". Přitom ten náš krásný a bohatý jazyk je přesně ten důvod, proč pořád čtu anglicky psané knížky v překladu, i když bych mohla sáhnout po originálu.
    Nedělám si naděje, že by se něco z toho mohlo výrazně změnit, ale je fajn, že se o tom alespoň mluví, lhostejnost totiž lidstvo ještě nikdy neposunula k ničemu lepšímu.

    OdpovědětVymazat