sobota 31. října 2015

Chipička se vloudila... pardon, chybička...

Že prý je kniha zboží jako každé jiné. No, OK. Já se s tím asi nikdy úplně nesmířím, ale doba kráčí kupředu a prachů je třeba. V dnešní době, kdy může knihu napsat Břéťa z Horní Dolní, sera přitom na latríně, by jednoho asi nemělo překvapit, že kvalita zboží, v tomto případě knih, lehce upadá. Dejme stranou kvalitu obsahu produkovaných děl - stačí se vyhnout příliš vyhlašovaným "ozlaceně-bestcelérovým" obálkám, nedat na mediální onanii a přečíst si prvních pár stran a možná to nebude až taková sračka - každý svého štěstí strůjce a co si chceme cpát do hlav, to je nám přáno. Jenže co udělat s tím, když si zbožně koupíme tu vysněnou knihu, zavřeme se do pokoje, na dveře dáme cedulku "Promluv na mě&jsi mrtvej", začteme se a...


...


Překlep. No co, stane se. Kdos nikdy neudělal překlep či hrubku, hoď dřevem. Teda, kamenem, samozřejmě. Čteme dál. Noříme se do příběhu a je to boží - cože? Co, zase? Nevrle zamlaskáme a pokračujeme, snažíce se navázat na ten supr trupr tok čtení, z něhož jsme byli hrubě vyrváni. Při dalším prapodivném slově, hodném slovníku Vietnamce ze sámošky na rohu, už si začínáme pomalu škubat vlasy a říkat si, že jsme ty tři stovky možná měli věnovat močí načichlému pánovi z nádraží. A to nejsme ani ve třetině knihy.


...
Doba je zlá. Je třeba vydat toho mraky, co záleží na tom, zda se to dá číst? Je třeba šetřit, správný redaktor 21. století zvládne práci korektora, to jsme na to vyzráli. Nač platit externího korektora, to je přeci přežitek.

A tak se nám chyby a překlepy v knihách šíří jako černá smrt. Začínají se objevovat i u nakladatelů, u nichž člověka zabolí u srdce. Bohužel se již nejedná o výjimku, nýbrž o nešvar, jenž se v poslední době hojně množí.

A tak se obloukem vracím k tomu zboží jako každé jiné. Když pominu fakt, že pro mne osobně je kniha umělecké dílo, jež chci s hrdostí zařadit do své knihovny, nikoliv si s ní vypodložit stůl, ráda bych, aby byla dobře zpracovaná. Ať už ji nazveme zbožím či uměním. 

Od zboží očekáváme kvalitu a pokud něco nejde dělat kvalitně, je snad lepší to nedělat vůbec. Navíc, když to šlo kvalitně do teď, nezkoušejte mi tvrdit, že to tak nejde dál. Manažeři by někdy měli svůj ziskuchtivý mozek přimět přečíst některou ze svých honem-rychle-vydaných knih. Zjistili by, že "těch pár much" dokáže čtenáře tak znechutit, že si s nevykoupenými výtisky budou moci měsíce utírat prdel. 


Co vy - všímáte si v poslední době větší četnosti chyb v knihách? Nechává vás to chladnými, případně vás to neskutečně vytáčí a nutí odkládat jinak dobrý příběh? Mají překlepy a chyby v knize moc zabít váš čtenářský prožitek? Jsem jedno velké ucho - vlastně dvě hnědé oči...