pondělí 17. srpna 2015

Náhodně podobná volba slov...

Všichni jsme jen lidé. Právo na chybu (nebo náhodu?) má samozřejmě každý a občas "se zadaří" i člověku, od nějž bychom nic podobného nečekali. Jde o kopírování textů recenzí, článků, psaných myšlenek. Již párkrát jsem zahlédla svůj text v cizí recenzi. Nehodlám tu soudit žádné konkrétní případy. Myslím, že dotyčné osoby jsou již dostatečně vytrestány tím, že se nezmohou na vlastní myšlenku. Což je vlastně celkem smutné. 


Stop copying...


O bezúhonnosti literárně-blogového světa jsem pochybovala již několikrát. Ovšem kopírování v této "přátelské komunitě sečtělých lidí", to je dost i na mě. Je vážně úsměvné (a k nasrání a k pláči), když svou myšlenku, v podstatě slovo od slova, najdete v recenzi někoho jiného. Zvláště, jedná-li se o člověka, který je v dlouhé řadě poslední, od něhož byste to čekali. 

Inspirace je úžasná věc, možná by nám mohlo lichotit, že jsou naše myšlenky hodné zapamatování a předání dál i jinde, než na našich blozích - ale ne pod cizím jménem. A je celkem jedno, zda jen dotyčné osobě náhodně uvízly v hlavě, případně byly přivlastněny schválně. Ono se totiž nejedná o ojedinělé případy. 

InstantQuotes
Občas bychom si mohli uvědomit, že hranice mezi kopírováním a inspirací je zatraceně tenká a balancování na její hraně vážně není cool. 

A pokud chcete mít jistotu, že do své recenze nezamícháte cizí myšlenku, dělejte to jako já - prostě ostatní nečtěte dříve, než-li napíšete tu svou. Dokáže to zázraky. 

Jaké jsou vaše zkušenosti? Už jste také někdy viděli svůj text u někoho jiného? Kde vidíte hranici mezi inspirací a kopírováním? Čtete cizí recenze ještě před tím, než napíšete vlastní, nebo si, stejně jako já, držíte odstup? 




  

16 komentářů:

  1. Já teda nikdy nečtu recenze ani články dřív, které pak chci napsat, už od školky nesnáším a těžce nesu, když po mě někdo opakuje, tak bych to nerada dělala někomu jinému:) Naštěstí ve školce to šlo vyřešit štípáním nebo vraždou plyšáka, teď je to bohužel horší. Už se mi stalo, že někdo použil můj text i mé fotky, jediné co mi zbylo je přihlásit se o to a žádat o stažení nebo doplnění zdroje...ne vždy se však člověk setká s ochotou...že by znovu to štípání nebo...?:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D Jo, o co byl ten dětský svět jednodušší, že? Koukám, že štípání je všeobecně uznávanou dětskou taktikou, hlavně tou holčičí...

      Vymazat
  2. Taky to tak radši dělám. Nejdřív si napíšu to svoje a pak až koukám k ostatním :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Taky tak, pokud knihu mám k recenzi a i když ji budu číst třeba za měsíc, tak si recenzi nikdy nepřečtu dříve, než tu svou napíšu. Podobný článek jsem psala již před rokem a je vidět, že od té doby se nic nezměnilo. Bohužel. :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se přiznám, že recenze píši hrozně moc ráda... ale s tím čtením už to pokulhává.:D Většinou, když už nějakou čtu, tak buď je to na knihu, kterou si v životě přečíst nehodlám (a tady tak úplně nechápu, proč to dělám,ale budiž :D) a nebo po napsání své na knihu, která mě hodně zaujala - a přemůže mě zvědavost, co na to ostatní...
      Já vlastně vůbec nějak ostatní příliš nečtu...:D Spíš ty, co mě zajímají, sleduji na FB a když mě i tam něco echt zaujme, přečtu.... :)

      Vymazat
  4. Napsala jsi to skvěle, mluvíš mi z duše. Jan Hofírek

    OdpovědětVymazat
  5. Souhlasím s celým článkem, je to k nasrání :D. Tohle téma mě ale nakrklo i z druhé perspektivy. Tématem mojí bakalářky byla analýza jedné dětské knihy a na tohle téma jsem musela nejdřív přečíst kvantum literatury... No a když pak došlo na vlastní psaní, tak už sem byla tumpachová z toho, jestli to, co tam píšu, je vlastně ode mne. Samozřejmě, že citace i parafráze jsem označila podle normy, ale u takové té slovní vaty jsem znejistěla..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ona je ta problematika celkově tak nějak na hovno. :D Taky jsem měla vždycky příšernou hrůzu, pot na prdeli a osypky, že do nějaké práce zakomponuji příliš mnoho zdroje, než sebe sama...protože čím déle v tom člověk leží,tím víc to nasákne a pak vlastně ani neví, čí je co. :D

      Vymazat
  6. Taky nejdříve napíšu svoji a pak si pročítám ty ostatní. Výhodou mého čtecího repertoáru je to, že 95% knih, které čtu, ostatní nečtou. :-)

    Ale stalo se mi, že jsem při pročítání recenzí narazila na dva velmi podobné články k jedné knížce. Bylo evidentní, že ta druhá slečna od té první opisovala. Takovéhle okaté kopírování je až zarážející a ostudné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ráda si myslím, že též nečtu úplně typickou "knižně-blogovou literaturu". :)

      Vymazat
  7. Já jsem jednou udělala tu chybu, že jsem si přečetla recenze ostatních před napsáním té své. Zajímaly mě zkrátka jejich názory. Jenže pak když jsem chtěla napsat sama svou recenzi, tak mě nenapadala vlastní slova, stále mi na mysl přicházela jen ta, co jsem už četla. Od té doby recenze dopředu nečtu, nerada bych právě někomu (i když nechtěně) něco ukradla :/.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, ono je to velmi těžké se pak tomu vyhnout. Někdy jsou prostě ty myšlenky super, někdy nám dokonce třeba přijde, že jsou naše, že "Ha! Tohle mi zrovna vytanulo na mysl.", ale ono to tak není.:)

      Také jsem někdy zvědavá na názory ostatních - ale krotím zvědavost do chvíle, kdy je má recenze na světě. :)

      Vymazat
  8. Já se přiznám, že cizí recenze čtu. Ne těsně před napsáním své, ale už před přečtením knihy - často si čtení totiž vybírám podle nich. Někdy si pak trochu nadávám, protože mám pocit, že některé informace z recenze si zafixuju a ony pak podprahově ovlivňují můj dojem z knihy. Nad tím, že by se pak mohly odrážet i v mé recenzi, jsem se nezamýšlela, ale je to logické. Asi si na to začnu dávat větší pozor :)

    Jinak také už jsem se párkrát setkala se svými myšlenkami i u jiných recenzentů a vždycky jsem dlouze hloubala nad tím, jestli je možný, že někdo fakt myslí stejně...a pak jsem na to úspěšně zapomněla, takže jestli to byly nehody či záměr, těžko říct. Ale co už :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se přiznám, že se držím stranou jak recenzí, tak i třeba názorů na různých knižních portálech - strašně nerada "získávám dojem" z knihy dřív, než k ní vůbec zasednu. Za a) mi přijde, že se ve většině případů s lidmi stejně neshodnu, za b) si chci prostě užít ten zážitek právě bez toho, aby mi v hlavě skákaly cizí myšlenky. :)

      Recenze ostatních čtu většinou jen na knihy, které jsem četla, zrecenzovala a moc se mi líbily a přemůže mě zvědavost, co na to ostatní.

      Vymazat