úterý 23. června 2015

Úskalí recenzních výtisků

Když jsem si dva roky zpátky zakládala blog, vůbec jsem nepomyslela na to, že budu psát také o knihách. Přesto se tak stalo a mě to začalo bavit. Knihy z domácí knihovny, knihy z městské knihovny, krásně jsem si s nimi vystačila. Přesto mi neuniklo, že ostatní "knižní blogy" uzavírají jednu spolupráci za druhou. Lákalo mě to, ale nemyslela jsem si, že na to mám zkušenosti. A pak se stalo, že jsem díky vánočnímu dárku pro přítele a malé dávce drzosti získala svou první spolupráci - s HOSTem. Byla jsem nadšená - zvlášť když se mi Péťa ozvala sama na základě mé recenze. Ten den jsem nechodila, ale vznášela se aspoň metr nad zemí, tak jsem byla šťastná.


Nathalie Boissonnault

Poté už jsem se nebála (tolik) oslovit jiné nakladatele. I když jsem to stále brala jako něco velkého. Příliš podobné věci hrotím a moc nad vším přemýšlím, občas bych potřebovala ubrat, o což se snažím, ale jde to pomalu. Jsem už taková. A tak jsem navázala další spolupráce, z nichž nejvýznamnější pro mne byla ta s Webmagazínem Rozhledna - krom skvělých knih a příležitostí mi tato spolupráce přinesla přítelkyni, jejíž přítomnost v mém životě mi moc pomáhá. (Spřízněných duší je po čertech málo.)


Strings of Light
Občas jsem se trápila tím, že nedosáhnu tolika spoluprací, jako ostatní. Myslela jsem si, že čím víc spoluprací, tím je člověk "lepší, žádanější, kvalitnější". Ovšem brzy jsem zjistila, že to nemusí nutně být pravda. Tedy alespoň to s tou kvalitou.

Netvrdím, že mé recenze jsou vrcholem dokonalosti - stále mám co zlepšovat. Přesto do psaní dávám velký kus sebe. Snažím se, aby byly v tu chvíli nejlepší (časem třeba vidím, co jsem mohla udělat jinak), být originální, vymyslet svůj úvod, svůj název, dát k nastínění děje něco jiného než to běžně známé, ale zároveň neprozradit nic, co by kazilo čtenářský zážitek. 

Když se podívám kolem sebe, mám často pocit, že jen málokdy jde o kvalitu. Opsaná anotace, v nadpisu název knihy, pochvala obálky a  rozparáděné nadšené plesání. Možná jsem krutá, ale osobně mi tohle nestačí, proto většinu podobných blogů nečtu. O to víc mě zaráží, že i zde narazím na spolupráce a kolikrát velmi hojné.  


Sama jsem se dopracovala do fáze, kdy i při poměrně "nízkém" (mně vyhovujícím) počtu čtenářů se mi ozývají samotná nakladatelství. Nejsou to většinou žádní giganti trhu, ale to ani čekat nemůžu, protože do té škatulky příliš nezapadám. Nečtu YA (až na nějaké kroky vedle), erotické romány mi přijdou hloupé a i když si moc ráda odpočinu u oddechovky, potřebuji u knihy víc, než jen skvěle cílenou reklamu a ztrátu pár hodin života. 



Through the Pages
Někdy si říkám, že ostatní musí být superhrdinové.  si totiž nedokážu představit, že čtu poctivě tolik knih a dodávám recenze včas. Loni jsem hnala sama sebe na hranici svých čtecích možností, ale už koncem roku mé nadšení a elán jaksi... vymizely. V té době jsem na sebe naložila příliš mnoho spoluprací. A přesto jich nebylo tolik, jako někdy vídám v blogosféře.

Přehodnotila jsem celý svůj přístup. Každá žádost o spolupráci pro mne moc znamenala. Vážila jsem si jí, chtěla jsem vyhovět a nezklamat. Jenže spolupráce je závazek, je to v zásadě práce, kterou musíte odvést. Ale tohle není práce, byť za to dostanete knihu. Je to volný čas. Měla by to být radost, to v prvé řadě. Jenže ta se odplazila neznámo kam. 

Když si navíc uvědomím, že na "mé" místo recenzenta, se se slinou u úst klepou desítky dalších, kteří poslouží stejně dobře, ne-li líp, protože budou bezmyšlenkovitě šířit danou knihu, vystává otázka: stojí to za to?



Co myslíte vy? Jak jste na tom s recenzními výtisky a uzavíráním spoluprací? 




33 komentářů:

  1. Ja spoluprace vobec nevyhladavam, pretoze ma to osobne zatazuje. Nerada sa prisposobujem, vyvija to na mna debilny, zbytocny tlak a nemyslim, ze to popravde k niecomu je. Pisem, lebo pisat chcem, nie preto, aby som sutazila o to, kolko spoluprac mam na konte, kolko uzivatelov ma cita a podobne čačky navonok... Coho je to meritko? Kvality? Are you fuckin kidding me? kazdy nech robi co ho bavi, ale fakt preto lebo ho to bavi, nie preto, lebo si mysli, ze to bude poshy a budu zo mna vsetci odpadavat "huuuuuuuuuuuuuuuuu, ty jsi dobrááááááááá, tolik spolupraaaaac!" recenzie maju byt hlavne o kvalitnom pisani a duši, ktoru do nej pisatel vlozi, je to osobna zalezitost, co u vacsiny blogov nevidim .-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, zpočátku jsem si moc ráda myslela, že to k něčemu i je. Že nakladatelé vyhledávají kvalitu, ovšem ve většině případů jde jen o kvantitu a to být viděn. Pořád nějak zapomínám na knihy myslet primárně jako na byznys... Z počátku mě to i nějakým způsobem naplňovalo - že jsem dostala "zaplaceno" formou knihy za "odvedenou práci"...

      Ovšem trvá to dlouho a nikam mě to neposouvá, ba naopak mě to spíše tlačí do pozice "nebaví mě to"... A to je chyba, protože psaní miluji a naplňuje mě... když za sebou nemám strašáka "tohle musím odevzdat", píše se mi daleko svobodněji - a to nejen recenze...

      V tuhle chvíli mi prostě recenzní výtisky a spolupráce nepřináší žádný benefit, který tam byl na začátku... Ale ano, naučilo mě to hned několik věcí - vše má svůj čas, je fajn odchodit různé cesty, je třeba vážit si svého času a sebe...

      Takže už se těším, až se vrhnu na Zlatý kompas z knihovny. :D A nebo na Pýchu a předsudek, ještě nevím, hrozně mě lákají... :) Ale Pýchu už jsem četla, leč je to dlooouho.... No nic, to mi zas myšlenky těkají jinde...

      Vymazat
  2. Mně celkově přijde, že jsou všichni těmi recenzními výtisky úplně posedlí. Spoluprací pár mám, ale nejsou nijak pravidelné. Beru si recenzáky jen když vím, že na ně mám čas a když si myslím, že se mi ta kniha bude líbit. A stejně si občas přijdu spíš jako kdybych psala reklamní text než recenzi.
    Nejvíc mě vždycky baví lidi, kteří prohlašují, že recenzní výtisk je kniha zadarmo. Myslím, žes to vystihla dobře, s tím, že je to hlavně závazek. A občas mi přijde jednodušší rozloučit se se třemi stovkami než abych musela dennodenně myslet na to, že musím napsat recenzi.
    Díky za článek, řekla bych, že ho blogosféra potřebuje. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně moje slova! Žádný "kniha zadarmo" - ten, kdo tohle může tvrdit, má v hlavě nasráno. Je to práce jako každá jiná, bez finančního ohodnocení. Je sice hezké, že za to mám knihu, ale už i to pro mne přestává být benefit. Jak jsem psala výše, nikam mě to neposouvá. A stejně jako Ty si v posledních dnech knihu raději koupím... nebo půjčím v knihovně...

      Já si také beru jen to, co mě opravdu zajímá (i když i tak se mi párkrát podařilo se slušně seknout), ovšem často se mi stává, že různě objednané knihy se mi sejdou v jeden čas a pak se poser...

      Teď se mi tu nahromadily přečtené výtisky (čtení mi jde bravurně :D), ale prostě ne a ne hnout se psaním. A jak na to akorát myslím, je to horší a horší... a už tohle vážně nechci... Chybí mi ten luxus toho, že něco přečtu a to, zda napíšu/nenapíšu recenzi je jen na mě...

      Ale co, dostala jsem se do toho kola sama, mohu si z něj sama zase odpomoci. :) Jen prostě občas nechápu, jak mohou ostatní žít, když já si připadám jak sevřená v mohutných kleštích. Asi to beru až příliš zodpovědně, nevím...

      Vymazat
    2. Ja si myslím, že to berieš až moc zodpovedne :-) Možno pomože zamerať sa vždy len na jednu knižku, dočítať a napísať o nej. Až s tým budeš hotová, tak sa možes vrhnúť na ďalšiu. Sama viem, aký hysterický chaos vie urobiť trojo rozčítaných knižiek paralelne. A pisateľský blok. S tým bojujem v poslednom období tiež. Mám pocit, že píšem ako lumbálke. Skladám vety za sebou ako idiot. Je to fakt tortúra. Držím palce, aby sa chuť vrátila a keď sa nevráti, tak budeš písať o čom, čo Ťa baví. Myslím, že o to predovšetkým ide .-) ale som presvedčená, že po čase to príde :-)

      Vymazat
    3. Ale to já dělám normálně - myslím, že čtu jednu a pak až další knihu. Nikdy nemám paralelně rozečtených více knih... většinou mi to funguje tak, že dočtu knihu, když mám chuť, načnu ten den další (nebo si dám den pauzu, záleží), čtu novou a během tří dní napíši recenzi... jenže teď se to nějak zvrtlo. :D

      Čtu a čtu a psaní nějak nepřichází. Baví mě číst, ale psát moc ne... nebo tedy, ne že bych se nesnažila, jenže prostě sednu ke psaní a ono to "neklouže". :) Mám pocit těžkého porodu. :D Možná je to i tím, že je mi v posledních dnech dost blbě, furt létám po doktorech a ty zasraný prášky mi na bystrosti taky nepřidají... takže je to takový kolotoč...

      Kdy vlastně chci, ale zároveň nechci... a jo, máš pravdu, beru to příliš zodpovědně, to je můj celoživotní problém... Kdybych dokázala víc věcí házet za hlavu, pravděpodobně bych neměla tak rozesraný střeva... :) Ale já prostě nedokážu ignorovat to, co jsem vlastně "slíbila", že udělám...

      Vymazat
    4. ako hovorí moj otec: to chce kľud a nohy v teple a hlavne, keď nejde o život, ide o hovno :-) howgh :-)

      Vymazat
  3. Zpočátku jsem do toho byla dost nadšená, na druhou stranu, když člověk pochopí, že se sám nějak mimoděk tlačí k něčemu, co asi úplně ne, a že u některých je ta spolupráce dost... zajímavá... No, škoda mluvit. Tak jsem na moment s blogem sekla, pak se k tomu ráda vrátila a teď si to zase komplet dělám po své. Pravda, spolupráci mám - s audiotekou - vyhovuje mi to a těší mně to, lehce znovu přivedlo k audioknihám. :) Ale i tak je u mě pořád největší cílem, aby mi blog vydržel, aby tam byly kvalitní recenze, aby i ostatní články byly kvalitní, ale zase jich nebylo až tak moc (na druhou stranu, když se seknu a čtu jednu knihu dva týdny, je blbé mít jen prázdný blog a nepokusit se tam nic nenapsat, třebaže ne přímo recenzi :) ).

    OdpovědětVymazat
  4. Já se přiznám, že jsem dříve patřila mezi ty, kteří si mysleli, že kupa spoluprací je znakem nějaké kvality. Přecházet mě to začalo ve chvíli, kdy jsem viděla, jaké blogy kolikrát mají takové množství spoluprací. Dříve jsem se za spolupracemi sama hnala, měla jsem pocit, že čím víc spoluprací, tím větší... prestiž? Tak nějak. Ale v posledních měsících mě to přešlo. Hlavně mi tak nějak otevřela oči ta bližší spolupráce s Hostem, což je pro mě spolupráce opravdu podle představ, jak by s propagací knih mezi blogery a nakladatelstvím mohla (měla) být. :) Teď se za spolupracemi neženu, ale kdyby mi nějaké nakladatelství kvůli spolupráci napsalo samo, to by pro mě byla pocta asi největší a určitě bych neodmítla. :D

    OdpovědětVymazat
  5. Já mám splupráci s nakladatelstvím MOBA, od kterého si stejně poslední dobou knihy neberu . Je mi to protě tak trochu blbé žádat si o něco "ZDARMA", když mohu mít záminku dojít si do knihkupectví, nadýchat se vůně knih, poctivě za knihu zaplatit a odcházet s vědomím, že jsem přispěla na: 1- chod knihkupectví 2. chod nakladatelství 3.chod tiskárny, kde se kniha tiskla a to nejlepší na konec SAMOTNÉMU AUTOROVI.

    OdpovědětVymazat
  6. Skvělý článek, pěkně jsi to vystihla :) Já se do spoluprácí zatím nehrnu. Předně, mám co zlepšovat na designu, zaměření blogu a hlavně na recenzích :) Spolupráce je rozhodně závazek, když by se nějaká naskytla, asi bych si ji ráda vyzkoušela a přebrala si to jako zajímavou zkušenost. Ovšem nebloguju pro recenzáky a pro prestiž, ale čistě sobě pro radost :) A knihami ,,zadarmo,, kvůli kterým to mnozí dělají , mě zásobuje naše úžasná městská knihovna :)

    OdpovědětVymazat
  7. Já mám spolupráci u Mega knih, toto knihkupectví se mi ozvalo samo a myslím si, že nejsem zas tak skvělá, abych žádala další knihkupectví nebo nakladatelství o spolupráci. Úplně mi jedna spolupráce stačí, protože dostávám jednu knihu za dva měsíce a hrozně se nervuji jestli ji přečtu včas a udělám kvalitní recenzi. V dohledné době neplánuji si o žádné spolupráce žádat. Nejlepší je když si vás sami vyberou :). Když vidím blog, který je pět měsíců starý a má tolik spolupráce, říkám si, že to ten člověk dělá jen kvůli recenzním výtiskům i když je pravda, že může mít kvalitní recenze. I já když jsem začínala s blogem, tak jsem si řekla, že nebudu si psát o recenzní výtisky alespoň rok (což už blog mám rok a měsíc), aby to aspoň k něčemu bylo. Říkala jsem si napíšeš o spolupráci a oni tě nebudou chtít a po tom roce se zlepšíš a oni ti napíšou že jsem se jednou ozvala a řekli ne, tak se mnou prostě i po tom roce nebudou chtít spolupracovat i když to tak asi není. Ale stejně si říkám lepší je si počkat. :) Skvěle napsaný článek. :)

    OdpovědětVymazat
  8. Skvělý článek s kterým rozhodně souhlasím. Když se koukám na nové a nové blogy tak žasnu, jak někdo může mít tu drzost a psát si po měsíci o recenzní výtisky. Mě trvalo přes dva roky, než jsem se rozhoupala někoho oslovit! Nechápu, kde na to berou sebevědomí. Vždyť i já se teď pořád bojím psát o nové spolupráce. Vím totiž, že mé recenze jsou pořád ne přímo hrozné, ale určitě je hodně co zlepšovat a v tom vidím motivaci. Taky nemám ráda recenze tipu anotace, kniha se mi líbila a je boží a konec. Takové recenze jsou dělané jen pro recenzák a není v tom žádná námaha. Takové recenze nechci číst a proto je na blog nepíšu. A taky kvůli tomu jsem ukončila pár spoluprací. Navíc ten tlak a všechno je dost stresující a já raději budu číst v klidu a pohodě a nehonit se za něčím. A navíc nemám zapotřebí mít blog jen kvůli recenzákům jako někteří. Skvělý článek, opravdu :)

    OdpovědětVymazat
  9. Já mám spolupráce čtyři. A bohatě to stačí. I s tímto počtem mám nabitý program. Nedokáži si představit, jak to dělají ti, co mají víc jak deset spoluprací. Snažím se číst hlavně svoje knihy a recenzemi si jen zpestřit program :-) Co se týče psaní recenzí, tak nejsem žádný spisovatel. Moc to neumím. V podstatě jen nastíním svoje pocity, myšlenky apod. Každopádně se můžeš podívat a říct mi svůj názor :-D

    OdpovědětVymazat
  10. Souhlasím. Ačkoli do toho nemám úplně moc, co mluvit. Já sama jsem zjistila, že psaní recenzí není to, proč mám blog. Sem tam sice nějakou napíšu, ale stejně bych neprohlásila, že je můj blog knižní. To asi ne. :)
    Ale knihy miluji a není se čemu divit, že blogy, které sleduji už vesměs všechny knižní jsou. Takže chápu, o čem mluvíš. Osobně jsem párkrát taky měla takový ten pocit, že bych třeba mohla začít naplno psát recenze a potom třeba dostávat i recenzní výtisky a byla bych slavná knižní blogerka atd. :D Ale pak mi vždycky došlo, že to asi těžko. Vždycky mi přišlo, že recenze na recenzní výtisky nejsou nikdy dokonale objektivní. Rozhodně netvrdím, že je tomu tak u všech blogerů, to vůbec, ale já bych se třeba cítila neskutečně omezovaná, ovlivňovaná a do něčeho nucená. :/
    Takže já když už nějakou tu recenzi, tak proto, že se mi o té knížce prostě chce mluvit a vždycky to bude knížka z knihovny nebo, co jsem si koupila. :)

    OdpovědětVymazat
  11. Tiež som to mala ako ty: mala som pocit, že čím má bloger viac spoluprácí s nakladateľstvami, tým musí byť lepší.A pomerovala som tým aj seba. Ale čím dlhšie sa v blogosfére pohybujem, tým viac sa môj názor mení. Ja spolupracujem len s Hostom a je to perfektné. Oni majú veľmi príjemný prístup k blogerom, ich knihy milujem a mám chuť si prečítať všetko, čo sa objavuje v ich edičnom pláne. Som za to veľmi vďačná, ale zároveň si myslím, že mi to úplne stačí a viac by som nezvládala. Práve pre ten pocit zodpovednosti, ktorý si spomínala. Tiež chcem recenziu napísať najlepšie ako dokážem, a s obmedzeným množstvom času, ktorý na to mám, je to fakt fuška. Písacie bloky poznám, ale doteraz sa mi ich podarilo nejako prekonať. Niekedy som si nedovolila začať čítať novú knihu dovtedy, kým som nenapísala recenziu na tú dočítanú - už len preto, aby vo mne tie dojmy z knihy zostali čerstvé. A fungovalo to :) Ale máš pravdu, ten pocit povinnosti začíta trochu prevládať nad radosťou z písania. O to viac teraz čítam knihy, ktoré som si nakúpila sama (aj od Hostu), prípadne požičané z knižnice. A síce o nich napísať chcem, lebo sú fakt dobré a mala by som o nich čo povedať, ale teší ma, že nemusím. Že bude stačiť, keď napíšem len komentár na databázu kníh, keď nebudem mať čas na nič obsiahlejšieho. Je to veľmi uvoľňujúce a odporúčam to. A na tvoju otázku, či to stojí za to, odpovedám - nerob nič, o čom si myslíš, že to za to nestojí. Stresuje ťa množstvo spoluprác a povinností? Obmedz ich a nechaj si iba tie, ktoré považuješ za najhodnotnejšie a ktoré ti najviac vyhovujú. Je to tvoj voľný čas, ktorý do toho investuješ, nemá zmysel stratiť potešenie z takej úžasnej veci, akou čítanie a blogovanie určite je. Mysli na seba - to sa vždy oplatí :)

    OdpovědětVymazat
  12. Tos napsala fakt skvěle! Já jsem si s těma recenzákama taky docela naběhla a došlo to až k tomu, že jsem měla doma spoustu knížek, který jsem si chtěla přečíst, ale nemohla jsem, protože jsem měla třeba tři recenzáky zrovna na skladě. To mě začalo dost vytáčet, takže jsem nejdřív recenzi odevzdala prostě až jsem jí měla napsanou, měsíc neměsíc a pak jsem i některé spolupráce silně omezila nebo ukončila. Teď to dělám tak, že pokud mě zaujme nějaká konkrétní knížka, zkusím si o ní napsat a buďto mi vyhoví nebo ne. S tímhle jsem nikdy problém neměla, protože já jsem prostě taková drzá držka od povahy a z odmítnutí si nic nedělám. Taky se mi stalo, že mi poslali knížku, kterou jsem si sama nevybrala, já jsem jí přečetla a poslala jsem jim jí zpátky s tím, že je to sračka a že k tomu nemůžu napsat nic, co by se jim při propagaci hodilo. My knihomolové máme prostě problém v tom, že ty knihy milujeme a nekoukáme se na ně jako na objekt výdělku jako nakladatelství, my se s nima mazlíme, my je hladíme, očucháváme....ale musíme si pamatovat, že tady u nás je možný vydat úplně všechno a to je blbě. Pak se člověk musí prohrabat haldou bordelu, než se dostane ke kvalitnímu čtení. Jak jsem se opět nedávno přesvědčila, ani nálepka bestseller kvalitu nezaručuje...A ty recenzáky fakt zadarmo nejsou. Za prvé trávíme čas se samotnou knihou, za druhé když píšeme recenzi, fotíme fotky, kdo točí videa tak to má ještě mnohem složitější a pokud chceme, aby ty recenze nebyly fakt jen anotace, líbí/nelíbí a několik hvězdiček z pěti, tak s tím ten čas strávit musíme. Já tomu čas ráda věnuju, samozřejmě některý recenze mám lepší, některý horší, vždycky je co zlepšovat, ale nejsem profík, pořád je to pouze osobní blog a já na něm sděluju svoje osobní názory na tu kterou knihu. Je fakt, že blog nepíšu jen pro sebe, protože mě to baví, to sice je taky pravda, ale píšu ho hlavně pro lidi. Já chci, aby lidi četli, protože ať se podívám, kam se podívám, my jsme prostě národ blbců. Vím, že jedna kapka v moři nezmůže nic, ale i kdybych svým psaním o knížkách přesvědčila jenom jednoho člověka k tomu, aby si tu knížku přečetl, tak už to je skvělá odměna nehledě na zpětnou vazbu od lidí, kteří si přečtou o knížce a napíšou k ní svůj názor. To je pro nás blogery hnasí síla jako blázen, ať si říká kdo chce co chce :-D Jestli budu mít zase nejdelší komentář, tak už se fakt nějak potrestám :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem nečekala....Promiň :)

      Vymazat
    2. Skvělé názory! Vystihla jsi to perfektně! :)

      Vymazat
  13. Já mám nejraději knihy z knihovny. Názor na ně napíšu, jen když se mi chce, nemusím se do ničeho nutit. A hlavně můžu napsat negativní názor a nemusím mít strach, že by se mnou nakladatelství ukončilo spolupráci, protože se mi jejich kniha nelíbí.
    Také jsem si dříve myslela, že hodně spoluprací znamená, že dotyčný bloger píše fakt skvěle. Bohužel to není pravda a u některých konkrétních blogerů jde jen o to, že na ten blog chodí hodně lidí (proč, to nemám tušení).
    Také bych chtěla nějaké spolupráce, nemusely by být pravidelné, ale... K některým knížkách bych se mohla dostat dřív, takhle musím čekat, než je ulovím v knihovně. Ale mám smůlu, můj blog skoro nikdo nezná. Někdy je to možná dobře. :o)

    OdpovědětVymazat
  14. Pár spoluprací mám, a to jsou taková nakladatelství a knihkupectví, která umí vyhovět i časově, a nekladou příliš vysoké nároky. Znám blogy, které mají uzavřenou hromadu spoluprací s těmito "firmami", ale jejich blog už postrádá špetku "sebe sama", jak píšeš. Mám pocit, že už jsou spíše otroky těch společností, které jim určují, co mají vlastně dělat, za jak dlouho a jakým způsobem. Ona je pro mě pocta, když můžu nějakému nakladatelství či knihkupectví poskytnout svou recenzi. Neberu to jako práci, ale jako koníček. Když mám náladu, knihu si přečtu, a prostě až recenzi napíšu, tak ji napíšu. Oni ji po mně chtějí, já po nich knihy přeci nechci. A hlavně - když vidím, že se až do půlky knihy trápím, nenutím se do jejího dočtení, ale beru to jako impuls k tomu napsat recenzi i s nedočtenou knihou, a napsat tam, proč jsem to vlastně nedočetla. Knižní blogy mají být o lásky ke knihám, o jejím sdílení, ne o slepém vyhledáváním všech firem, jen abych "byl/a lepší a dostal/a něco zadarmo". :)

    Andy

    OdpovědětVymazat
  15. Já mám spolupráce dost a dost, ale ono samo, někdy se to pro mě tak těžko odmítá, když mi posledních asi 20 měsíců chodí jen nabídky sami, aniž bych se angažovala, taky už to dávno tolik nehrotím, tolik si neberu a hlavně se tím zase tolik nestresuji, když to nedopadne, tak mi aspoň ubyde starost :D

    OdpovědětVymazat
  16. Já recenzáky taky nechci. Ne že bych vůbec měla tu možnost, protože mám blog teprve v začátcích, ale přemýšlela jsem nad tím. Nejdřív mi to přišlo super a říkala jsem si, že to musí být super dostávat knížky zadarmo. Ale pak jsem stejně viděla, že většina knih, které ostatní dostávají k recenzování, mě nezajímají. Mám strašně moc nepřečtených knih a proto nechci ztrácet čas čtením knih, které bych jinak ani číst nechtěla. Navíc v poslední době málo čtu, což se časem může třeba zlepšit, ale i tak mívám někdy problém vybrat správnou knihu, kterou budu číst. Prostě když mám chuť na detektivku a musela bych číst fantasy, tak by mě to nebavilo a stěží bych knížku dočetla. Takže jsem usoudila že o recenzáky nestojím, že radši budu číst co chci, kdy chci a jak rychle chci :) Knih mám hodně, hlavně těch nepřečtených, a když nějakou chci, tak si počkám, až na ní budu mít, nebo si jí můžu půjčit v knihovně. Ta svoboda ve čtení je pro mě důležitější :) Navíc by mě otrávilo to že to musím číst zrovna teď a teď napsat recenzi. Brzo by mě to přestalo bavit. Mnohdy si taky říkám, že ty recenze za moc nestojí a divím se, že jim ty knížky přesto dávají pořád.

    OdpovědětVymazat
  17. Jako by to bylo včera, kdy přišel ten veliký boom knižních blogů. Byla jsem naprosto nadšená a vrhla se do čtení všeho, co se právě začínalo líhnout. Já, obsesivní bibliofilka s dnes už téměř jedenáctiletým blogem, kde docela často napíšu i pár vět o tom, co zrovna čtu (ale recenze to rozhodně nejsou). A recenzní výtisky, paráda!

    Úplně mě to dostalo, protože má introvertní zábava najednou povýšila na děsně cool hobby, z kterého může být i dobrý "byznys". Protože kdo by nechtěl "mít zaplaceno" za to, že čte, že?! Naštěstí jsem dostatečně soudná na to, abych po letitých zkušenostech věděla, že jakmile se po mně něco chce (a nejlépe s deadlinem), tak mě to okamžitě přestane bavit a radost vyprchá jako pára nad hrncem. No ale pro druhé to je skvělá příležitost a ještě to podpoří čtenářství, takže jsem nadšeně hltala všechno, co se objevilo v síti.
    Jenže ouha ... gramatika, stylistika, koherentní text a kvalitní myšlenka ... mé rozjásané srdéčko velice rychle zchladlo. Za takové žblafy kniha zadáče?! A navíc takové množství pseudorecenzí za tak kratičký čas?!
    Jenže byznys je byznys a reklama dělá zázraky. Najít perlu v moři je těžké, ale pořád to nevzdávám a okukuju nové a nové blogy. Úplně stačí projít jednu recenzi a člověk ví, na čem je. Kvantita často vítězí nad kvalitou. Ale tak aspoň, že děcka čtou, ne? Čtou? (!)

    OdpovědětVymazat
  18. Na tento odkaz jsem kliknul zcela náhodou. Ale téma je vysoce zajímavé i pro někoho z druhé strany, tedy pro poskytovatele recenzních výtisků.
    Předně bych rád poděkoval za užívání termínu recenzní výtisk. Kvůli nejmenovanému nakladatelství se tu rozmnožila móda tzv. reading copy. Neukotvený název přebraný z angličtiny, zcela bezdůvodně... Ale tento problém se v tomto konkrétním článku, dík bohu, nemáme.
    Už autorka si všimla, jak mizerné to je s kvalitou odevzdávaných textů. Nikdo nečeká, že knižní bloggerka bude "ňákej Šalda", ale dávat knihu někomu, kdo opíše anotaci a napíše, že knížka se mu líbila, protože je hezká (rozuměj „mám ji zadarmo“)? To za 300-400 Kč, co kniha stojí, vážně nestojí. Požadavek z nakladatelství na bloggerku je povětšinou i ten, že dotyčná osoba by měla být s to napsat žádost o knihu bez hrubky. Pokud se tak výjimečně (opravdu zcela výjimečně) stane, nakladatel klikne na blog a zjišťuje, zda je dotyčná s to dát dohromady alespoň dvě souvislé věty. Budete se divit, dost často není.
    Pak je tu vizáž blogů... Jedno z posledních nepsaných kritérií pro ono slavné "uzavírání spoluprací" (ještě děsivější je obrat: "mám spoustu spoluprací", který je ohavným anglickým kalkem a jasně ukazuje, jak mizernou češtinou adeptky recenzenství vládnou) je vizáž stránek. Pokud vypadají jako osobní web Michala Davida - jen v růžové - děkuji pěkně. Vážně nechci.
    A pak jsou tu ony „dodací lhůty“. Kniha je na pultech knihkupectví na zajímavé pozici cca měsíc (pokud nejde o bestseller). Pak mizí a stěhuje se do polic, případně rovnou do skladu. Recenze, která vyjde déle než za měsíc od zaslání knihy recenzentovi, prakticky pozbývá smyslu. Nakladatel dá knihu, chce její propagaci (ano, recenze jsou propagace, a to i když jsou negativní). Ročně vyjde 14 000 beletristických titulů. Pokud recenze vyjde, když už kniha není na krámech, další čtenář si ji sice může objednat, ale na krámech, kam si ji přijde očuchat, již prostě není.
    V zásadě jsem popsal jen průvodní jevy. O faktu, že 95 % bloggerek ani netuší, jak by měla vypadat skutečná recenze, se vůbec nezmiňuji.
    Proto se chci zeptat... Kdyby jedno nakladatelství vypsalo celodenní seminář o tom, jak má recenze vypadat, přišel by tam vůbec někdo? Psaní recenzí je jako cokoli dalšího - je potřeba cvičit, cvičit a cvičit. Vzdělávat se a mít přehled. Takových bloggerek jest, co by se za nehýtek vešlo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za názor druhé strany. Jako první mi prolétlo hlavou "kluci vůbec nepíšou". A nebo jich je tak málo, že to zvládají dokonale a bez jakýchkoliv chyb. :))

      Díky za objasnění, jakým způsobem (alespoň ve Vašem případě) probíhá výběr recenzentů. Vypadá to na víc snahy, než se leckdy na první pohled zdá. Ono asi hodně záleží na nakladatelství samotném - někdy mám pocit, že jde primárně o to, aby se titul hlavně rozšířil (a už je jedno, za "jakou cenu").

      Možná i tento lehce laxní přístup ze stran (některých) nakladatelství způsobuje růst tolika knižních blogů s "mám spoustu spoluprací". Nemám pocit, že by každý trpěl při výběru tolik, jako Vy. Ale možná jen mluvím o něčem, o čem vím velký kulový.

      Každopádně díky za objasnění "dodací lhůty". Je pravda, že pohyb novinek, oblíbených knih a propadáků "na pultech" také postřehnu, ale až takhle hluboko nevidím. Což je možná škoda.

      Docela ráda bych si poslechla nejen průvodní jevy, ale nevím, zda-li by byla možnost - pokud by se tedy nakladatelství rozhodlo vypsat seminář o tom, jak má recenze vypadat, já bych se nebránila. A myslím, že nebudu jediná.

      Otázkou však je, kdo by měl blogery "poučovat"? Někdo, kdo se psaním recenzí opravdu živí a ví, co to obnáší? Nebo jen osoba, která si myslí, že ví, jak by to mělo vypadat? To není úplně totéž. :)





      Vymazat
    2. Pochopitelně že někdo, kdo ví a kdo píše recenze pokud možno celá léta. Ovšem rozhodně nikomu ze začátečníků nemůže uškodit tento text: http://interkom.vecnost.cz/1995/19951021.htm

      Vymazat
    3. Jen bych upřesnil, že ročně nevychází ani zdaleka 14 000 beletristických titulů a kniha (běžně rozdávaného druhu) nestojí (nakladatele) 300–400 Kč.

      Vymazat
  19. Zajímavý článek; nevěděl jsem, že se u nás rozdává blogerům tolik recenzních výtisků.

    Záleží, kolik má člověk času a co od blogu chce. Já bych nezajímavé knihy nechtěl jako recenzní, protože od svého blogýsku o knihách chci potěšení z dobrých knih.

    Ale pro studenty mi připadá legitimní trénovat PR psaní zpracováváním velkého množství recenzních výtisků, to se může pak hodit v zaměstnání.

    OdpovědětVymazat
  20. Ahoj Narcisko :)
    Jako spisovatelka jsem přímo okouzlena smysluplným článkem bez chyb a zodpovědným přístupem. Jsi někdo, o kom si říkám, že by mělo smysl, aby recenzoval mou knihu (tedy pokud by byla šance, že ti žánr sedne a bude tě bavit :)). Protože běžné bloggerské recenze mě nutí řvát hrůzou, i když jsou pochvalné. Nemají pořádnou formu, nemají pořádný obsah... Napsat recenzi není vůbec jednoduchá práce a já si vážím těch, kdo to dovedou - nebo na sobě neustále pracují a zdokonalují se.

    OdpovědětVymazat
  21. Dovolím si také reagovat. Úhel pohledu snad rozšířím o další z možných.Webmagazín Rozhledna působí v internetovém světě, nejenom knižním, poměrně dlouho. Měla tu možnost poznat plno recenzentů. Přesto napíši čistě svůj názor.
    Svět recenzí upadá, ale berme to jako celek a ne určitou skupinu, kde kvantita převyšuje kvalitu. Najít dobrou knihu a nejenom výsledek propagace a reklamy je dnes velice těžké. Pokud bych měla opustit od určité formálnosti, řekla bych to asi takto. No potěš Pán Bůh, úroveň většiny blogerů (kdo vymyslel tak prapodivně neliterárně znějící název?) je katastrofální, čeština mizerná, používání rodného jazyka v úrovni druhého stupně základní školy. Marketing nakladatelství na druhou stranu zarážející, přesto pochopitelný. Recenzní výtisky drahé, velmi často pozdě zasílané (čest těm, kteří zasílají brzy).
    Ale ruku na srdce. I "malý bloger" čte a číst je životně důležité. Důležité je však literárně růst. Pokud rostem, i naše čeština, komunikační možnosti a schopnosti vzrůstají. Je dobré být blogerem, recenzentem, přesto z každého žáka by se měl stát mistr...v psaní i kvalitě čtiva.

    OdpovědětVymazat
  22. Já pár spoluprací mám, ale využívám jich čím dál míň. Fakt je ten, že mnohem radši čtu knihy, na které mám aktuálně náladu a ne to, co mi někdo podstrčí. Momentálně jsem dospěla do fáze, kdy si vezmu tak deset recenzních výtisků za rok a úplně to stačí.
    Pokud jde o kvalitu recenzí, sama občas žasnu, kdo všechno má spolupráce, ačkoliv kvalita blogu je pochybná. Pokud jde o formát recenzí, nevadí mi, když se recenze jmenuje stejně jako název knihy a ve článku je umístěna oficiální anotace. Sama to využívám. Připadá mi, že blog je pak mnohem přehlednější a pro nového návštěvníka je snazší dohledat příslušnou recenzi.

    OdpovědětVymazat
  23. Kamarádka mě u mé dlouhé úvahy na podobné téma upozornila na tvůj článek, který mě asi minul. Musím říct, že mi mluvíš z duše. Sice jsem si před dvěma roky založila blog právě za účelem dělit se o zážitky ze svých knížek, ale nikdy by mě nenapadlo, že nějaké nakladatelství nebo obchod bude stát o to, abych jejich jménem psala recenze. V době založení blogu jsem o recenzních výtiscích ani nic nevěděla. Poté jsem začala registrovat, že blogeři a blogerky na konci recenzí děkují nakladatelstvím a říkala jsem si...no páni, to musí být naprostá blogerská elita, když jim někdo dává knížky za recenzi. A tehdy to tak ještě možná bylo. Dnes už si procesem výběru recenzentů nejsem tak docela jistá. Já jsem si o svou první spolupráci musela napsat. Ale odhodlala jsem se až zhruba po roce existence blogu, kdy už jsem nějakou tu recenzi měla za sebou a říkala jsem si, že za něco stojí (při zpětném pohledu - ještě pořád bylo co zlepšovat a určitě stále je. Při psaní se neustále učíme a lepšíme. Aspoň doufám). Nechápu, že si někdo založí blog jen se záměrem dostávat knížky zadarmo jen proto, aby je měl. Dostane knížku, tak nějak rychle mýrnyx týrnyx sesmolí odstavec, prdne k tomu oficiální anotaci a hotovo. To se mi nelíbí a nevím, jestli některá nakladatelství vůbec své blogy čtou.
    Dávno si nemyslím, že počet log v menu je znakem kvality blogu. Občas mě přepadne stesk a hnusná závist vůči lidem, kteří mají milion spoluprací a přitom je kvalita jejich blogu tak trochu pochybná, ale pak mě to přejde. Ráda dělám věci pořádně a hlavně včas. Svědomí by mi nedovolilo se s recenzním výtiskem opozdit, nebo ho nakonec vůbec nepřečíst, půl roku si ho syslit a pak se ještě chlubit, že ho nikdo neshání. Na recenzích si dávám záležet. Nejsem schopna je vystřelit za dvacet minut a hotovo. Nedovedu si představit, že půlka mé recenze bude oficiální anotace. Tu do svých článků vůbec nezahrnuji a nevím, proč by tam měla vůbec někdy být.
    Mít deset a více spoluprací a všechno dělat pořádně je podle mě zhola nemožné. A já navíc nechci číst pořád jen recenzáky. Mám i spoustu vlastních knížek a do toho ráda přimíchám i knížky z knihovny :)
    Prima zamyšlení! :)

    OdpovědětVymazat