pondělí 18. května 2015

Tak jsem potkala literaturu 2

Koncem března jsem poprvé zavítala na akci pořádanou Meeting Literature a byla vám to taková paráda, že jsem se rozhodla jít znovu. Původně jsem měla v plánu dorazit na divadelní představení k úžasné knize 1913: Léto jednoho století, žel člověk míní, život mění a místo kulturního zážitku jsem si užila jeden nemocniční. Teď už je mi lépe, takže když jsem se dozvěděla, že bude v Plzni Afonso Cruz - autor knihy Kokoschkova loutka, která mě uchvátila již v Edičním plánu Arga - neváhala jsem a s nadšeným očekáváním se na akci přihlásila. 


Marie Havlíková - překladatelka knihy, Afonso Cruz - autor

Jak je mým zvykem, dorazila jsem pozdě, takže na mě zbylo místo úplně vepředu, přímo naproti autorovi. Nu což, výhled hezký. Přiznám se, že jsem byla trochu unavená a přemýšlela, že spíš lehnu do pelechu, než půjdu za kulturou, ale nakonec jsem se přemluvila (i proto ten pozdní příchod) a jsem za to ráda. Sice jsem chvilku myslela, že usnu a třes mých rukou by mi záviděl i feťák s absťákem, ale všechny tyhle trable vyvážilo autorovo úžasné povídání.

Šlo o besedu vztahující se právě ke knize Kokoschkova loutka, která u nás začátkem května vyšla v nakladatelství Argo. Přítomni tak byli, kromě autora, i redaktor Jindřich Vacek a překladatelka Marie Havlíková. Oba přečetli úryvek z knihy - nutno říct, že úryvky byly veskrze zajímavé a jen podnítily mou neutuchající touhu knihu vlastnit. Samotný autor předčítal také, v rodném jazyce, takže jsem mu nerozuměla jediného slova, ale byl to zajímavý zážitek. Portugalština se hezky poslouchá. 

Asi si říkáte, že jsem z toho musela mít velké kulové, ale ne, nebojte. Byla přítomna moc milá a zajímavá slečna překladatelka Julie Marešová, která nás méně šťastné zasvětila do tajů myšlenek a slov pana autora.  

A že bylo do čeho zasvěcovat. Afonso není jen autor, kterému vyšlo od roku 2008 již 17 knih (upřímně doufám, že se k nám dostane víc titulů, než jen Kokoschkova loutka), ale i grafik a ilustrátor - své knihy si ilustruje sám, muzikant, sládek - má vlastní pivovar a prý si dováží chmel od nás.

 O Afonsovi jsem se navíc dozvěděla, že je vášnivý čtenář, nikdy nestudoval nic kolem knih, nýbrž design, že fušuje do reklamy a taky neumí děkovat - vždycky na někoho zapomene (prý dokonce zapomněl říct své mamce, že jeho kniha vyhrála cenu). Co mi ještě přišlo vtipné byla historka kolem dvou jeho knih, které vyšly současně - jedna dětská s názvem Lidský protimluv a druhá pro dospělé Kokoschkova loutka; lidé si dle názvů prý mysleli, že je jejich zaměření opačné. 

Julie překládá...

Tahle akce se mi líbila ještě víc, než ta o "Současné americké literatuře" - vládla taková komornější atmosféra. Na místě byla možnost zakoupit si knihu a nechat si ji podepsat, čehož jsem s radostí využila (ještě jsem si letěla do bankomatu pro peníze) a svou lámanou angličtinou jsem si popovídala s autorem o jménech. 

Přivedl mě k něčemu, co mi vůbec nedocvaklo. Ptal se mě, zda se mi mé jméno líbí, tak jsem řekla, že jsem si zvykla, ale vždycky jsem se chtěla jmenovat Viktorie. A on mi řekl tu nejjasnější věc, kterou cpou na veškeré dárkové produkty s mým jménem - že přeci Nikola znamená "vítězství nad lidem". Takže v sobě skrývá mé vysněné jméno. 

Podpis s věnováním od autora a překladatelky

Byla to velmi vydařená akce a já se těším na další setkání milovníků literatury.