pondělí 4. května 2015

Nejen štěstí kočičí

Jsem člověk psí. Přesto je tu jedna kočka, které nedokážu odolat. Patří Jeho svatosti, má různá jména a pohnuté kočičí dětství, následované blaženým životem tvora žijícího v blízkosti tak laskavého muže, jako je samotný dalajlama. Jedná se o Jesku (JSK, Její Svatost Kočka), s níž jsem se poprvé seznámila v knize Dalajlamova kočka koncem loňského roku. Nyní jsem se s ní setkala ve volném pokračování Dalajlamova kočka a umění příst Davida Michieho. Opět jsem nahlédla do Jesčina každodenního života - tentokrát jsem spolu s ní hledala štěstí.


Nakladatelství Synergie

Jeska se musí na sedm dlouhých týdnů rozloučit se svým milovaným pánem, který odjíždí přednášet do Ameriky. Jeho Svatost se k Jesce chová s náležitou úctou, má ji opravdu rád a tak není divu, že se Jeska se svým pánem neloučí zrovna lehce. Přeci jen, sedm týdnů je vážně dost. Nikdo jiný ji nedokáže drbat na bradičce tak, jako to umí Jeho Svatost. Nikdo jiný není Jeho Svatost.

A nebyla by to Jeho Svatost, aby se při loučení se svou milovanou Sněžnou lvicí nezachovala s moudrostí sobě vlastní. Možná si Jeska myslí, že její šťastné dny odjezdem pána končí, ale Jeho Svatost ji při loučení vyvede z omylu - naopak jí uloží prostý úkol. A tak se Jeska vydává za svým dobrodružstvím a odhalením taje vlastního předení. 
Přešla jsem až k němu a přátelsky do něj drcla hlavou. "Ty mě umíš pobavit!" ocenil mě. Zůstali jsme chvilku vedle sebe, čelo u čela, a dalajlama mě při tom hladil za krkem. "Sice odjíždím, ale tvoje štěstí by nemělo záviset na tom, jestli jsem tady nebo někde jinde. I beze mě můžeš být velmi šťastná." Konečky prstů mě masíroval vzadu za ušima, přesně tak, jak to mám ráda. 
"Možná si myslíš, že tvoje štěstí je založené na tom, že jsem tady s tebou, nebo na jídle, které ti dávají dole v kavárně." Jeho Svatost si zjevně nedělala žádné iluze o tom, proč jsem tak nadšenou pravidelnou návštěvnicí Himalájské literární kavárny. "Ale zkus během následujících sedmi týdnů objevit, co je skutečnou příčinou štěstí. Až se vrátím, můžeme spolu probrat, na co jsi přišla." 
Dalajlamova kočka a umění příst je stejně milým počtením, jako autorova první kniha o Jesce. Setkáváme se zde se všemi starými přáteli z knihy Dalajlamova kočka, ovšem čtenář se bez znalosti prvního dílu v Umění příst rozhodně neztratí. Milovníci svéhlavých kočičích bytostí si zde přijdou na své, stejně jako ti, kdo jsou okouzleni východní filozofií. 

Pokud toužíte po knize, která vám přinese blažený pocit na duši, která umí pohladit a otevřít srdce, povzbudit a vykouzlit úsměv, pak je Umění příst tou pravou knihou pro vás. Je plná hlubokých myšlenek, které jsou však prezentovány tak prostě a jednoduše, že do vás snadno proklouznou a obejmou vás zevnitř. 

Osobně se mi Umění příst líbilo možná o chloupek víc, než-li Dalajlamova kočka. A i z té jsem byla upřímně nadšená, takže mi nezbývá než vám popřát krásné předení! Tedy, co to píši, samozřejmě čtení! 

Za poskytnutí e-knihy Nakladatelství Synergie k recenzi vřele děkuji Knihcentrum.cz.

Autor: David Michie
Překladatel: Petra Vlčková
Počet stran: 253
Nakladatelství: Synergie
Rok vydání: 2014