úterý 5. května 2015

Místo obličeje ropuší prdýlka

Jako každá správná dívka jsem si vždy toužebně přála, aby má pleť vypadala jako prdel svrasklé ropuchy. Co může být krásnějšího, než čelo plné bolavých, červeně a bíle pulzujících jebáčků, nadšeně mávajících na lidi kolem? No? Snad jen to, když se tahle krása začne rovnoměrně rozlézat přes údolí spánků, lehce laskat lícní kosti a rozkošnicky osidlovat tváře a občas, občas se dostat až na samou hranici brady. Tomu se říká orgastická extáze nad stavem roztomilosti kortikoidového ksichtu! A čím završit tu sladkobolnou dokonalost? Knírkem. Malým, světlejším, přesto bujícím. 

S úsměvem i ropuší prdel vypadá líp...

Vítejte do reality mých posledních dní! Když jsem odjížděla z nemocnice, plašila jsem v hysterických kruzích, že po kortikoidech budu mít zas "ksicht jako sysel křížený s měsíčkem" a "budu tlustá jak to prase". Sestra Kristofora mě uklidnila, že přibrat nestihnu, protože prostě nestihnu a dávka se bude snižovat. Tak klid, že, co se budeme vzrušovat. 

Jenže - nevěř práškům, děvo milá. Zvláště takovému libému svinstvu - čtrnáct dní v pohodě, střeva v klidu, to si někde musí vybrat svou daň, nenech si věšet bulíky na nos. Stačily dva dny pobytu doma. A ejhle, jebáček. 

Nu což, stane se. Jenže. Místo v sysla morfuji na ropuchu. Respektive na ropuší prdel. Vem ďas, že to blbě vypadá, ale zatraceně to bolí, určitě víc jak porod (nehádejte se se mnou, jsem na kortikoidech, mohu trpět nehezkými změnami nálad, depresemi a křikem). 

Ale protože jsem se rozhodla řešit vše s optimismem, stavím se k ropušímu problému čelem - doslova a dojebáčku. (Naštěstí jsem se nestihla nechat ostříhat, takže laskám svou ofinu a povýšila jsem ji na závěs.)

A tak si hopkám po světě, směji se a vyhlížím růžovou budoucnost, která obsahuje snížení dávky o pár miligramů až na hranici "corticoid-free" a můj obličej se v ní mění z ropuší na prdýlku dětskou.




7 komentářů:

  1. Chápem to, ja vo svojom veku prežívam druhú...resp prvú pubertu, lebo to čo sa deje s ksichtom, tak za to by sa emusel hanbiť žiaden hormónmi prekypujúci stredoškolák...no otras. Takže chápem aký je to hrozný boj! S jebákmi!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem právě pubertu probruslila více či méně bez poznamenané pleti. Jo, jednou mi vyrašil fakt nechutný uprostřed čela :D - jinak však klid. Ale spíš to tedy beru jako pobavení - vím, že je to vedlejší účinek léků, takže věřím, že po vysazení se zase vše vrátí do normálu.

      Vymazat
    2. To je karma, hele :-D :-D :-D (pozn. Sayako here)

      Vymazat
  2. Ja našťastie toto neriešim ale suchá a citlivá pleť tiež nie je výhra. Zafúka studený vietor a líca mám ako Marfuša a šúpem sa na tvári viac ako uschnutá ryba na slnku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já právě až díky vedlejším účinkům léků... a spíš mě štve, že to bolí, než že to blbě vypadá (mělo to celé být spíš ironické uchechtnutí :)) - jinak mám normálně taky spíše sucho - vždycky jsem jak rumař s rudým frňákem a loupajícím se čelem. :D

      Vymazat
  3. Téda, takové téma a já se stejně u článku super bavím, píšeš líp a líp :) ... Já tohle naštěstí řešit nemusím, teda jo, ale v hodně malé míře, jednou za čas, ale někdy to právě taky dost bolí, takový ty sviňky, které se soustředí jakoby uvnitř. No úžasně mi na to zabírá kokosový olej, i na ty bolavé. Když jsem si to dala poprvé, tak jsem za dvě hodiny koukala jak puk do zrcadla, že kde to mám :D popřípadě jaktože je to o polovinu menší, to úžasný pan kokosák. A ještě je to navíc přírodní, takže to je opravdu vítané plus.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že se bavíš, to byl účel. :) A děkuji za poklonu. :)) Ani neví, jakou mi ta pochvala udělala radost. :) Jinak díky za tip, asi si pro kokosový olej skáknu (stejně o něm už nějaký čas přemýšlím) , když s ním máš tak dobré zkušenosti. Já to teď mažu domácí konopnou mastí. Celkem to pomáhá - tedy spíš v tom, že to tolik nebolí. :)

      Vymazat