středa 20. května 2015

Knižní sauna 2015

Svět knihy je velkou událostí. Každý rok rozhýbe nakladatele, knižní (nejen blogerskou) komunitu, knihomolové opouští své z knih postavené brlohy a vydávají se napospas podobně úchylným davům a nedýchatelnému vzduchu v prostorách stanového křídla veletrhu. Letos tomu nebylo jinak. I já jsem vyrazila v sobotu na veletrh a jako každý rok jsem si po několika minutách, kdy ze mě lilo jak z vola, říkala: příští rok už rozhodně NE. Stejně jako loni (poučení veškeré žádné). Mám slabou vůli a ta hromada knih je prostě příliš velké lákadlo, i když jsem ještě do poslední chvíle nebyla úplně přesvědčená, zda vyrazíme...

Narciska a Zvrhlé náušnice

Jeli jsme s přítelem, první optimistické odhady byly vlakem v devět deset. Takže ten v jedenáct nám ujel přímo před nosem a my jsme si poseděli nad kakaíčkem a dortíkem v Pekařství Malinová na nádraží. Ve dvanáct už jsme si to kodrcali směr Praha a mě uchvátilo svrbivé nadšení. To trošku opadlo ve chvíli, kdy jsme vylezli mezi dav nadšených fanoušků hokeje, jenž se s námi tak nějak táhl pomalu až na výstaviště. Nic proti hokejovému nadšení, ale přijde mi naprosto zbytečné. 

Když jsme si šli koupit vstupenky, přišla k nám milá starší paní a darovala mi svůj lístek s tím, že má jeden navíc a nevyužije ho. Karmické zákony očividně fungují, jelikož jsem se zrovna rozhlížela, komu bych dala svůj kupon od Knižního klubu, protože jsem ho prostě využít nechtěla. A tak jsem udělala radost jedné zrzavé paní, která byla šťastná, neb ten svůj někde ztratila. Hezky se nám to sešlo.

Štěstí je...
První naše kroky mířily na záchod - je skvělé mít vedle sebe chápajícího partnera se stejnými prioritami, kterému nemusíte nic vysvětlovat a rozumíte si i beze slov. Když jsem vylezla z útrob toalet, na chvilku jsme se potkaly se Zdeňkou z Literárního koutku, která se chystala uťapaná na vlak.

Pak jsme se s přítelem naposled pořádně nadechli a vešli do sauny. Opravdu nepřeháním, když řeknu, že po pěti minutách ze mě doslova chcalo. Člověk by řekl, že organizátoři za ta léta konání veletrhu přijdou na to, jak do stanu vehnat nějaký čerstvý vzduch, ale to by chtěl jeden asi moc.  

Bylo to stejné jako každý rok - příliš mnoho lidí (do půl hodiny jsem měla chuť omlátit některým nově zakoupené knihy o hlavu), příliš málo vzduchu a o hodně víc pořízených knih, než bylo původně v plánu. Měla jsem na svém seznamu čtyři: Hledání přítomného okamžiku, Etta a Otto a Russell a James, Literární spolek Laury Sněžné a Anna a Anna. Kromě poslední jsem je získala všechny a ještě osm mimo plán. 

Mé úlovky

Nakonec jsem si koupila i hru Story Cubes, protože se mi ten nápad neskutečně líbil a mám s kostičkami své plány, muhahaha. Ale nebudu předbíhat. Každopádně, i letošní návštěva veletrhu mě stejnou měrou těšila, jako štvala, takže mám opět rok na to tvrdit, že už mě tam nikdo nedostane ani heverem, ale jak se znám, příští rok podlehnu znovu. A nebo taky ne. To je ve hvězdách.