úterý 3. března 2015

Tam, na konci duhy...

Láska je prapodivná "věc". Někdy ji hledáme, aniž bychom si uvědomili, že nám leží u nohou. To, co máme přímo před nosem, s největší pravděpodobností nevnímáme - nebo si to nechceme připustit. Pak jsou tu navíc okolnosti, které dokáží zamíchat karty a rozdat je tak, že se naše situace změní s intenzitou hurikánu. A přesně takové změny zažívají hrdinové knihy S láskou, Rosie, kterou napsala irská spisovatelka Cecelia Ahern. Alex a Rosie. Nejlepší přátelé, společné vzpomínky, různé životy, nespočet e-mailů, dopisů a vzkazů a poklad na konci duhy. 


Cecelia Ahern - S láskou, Rosie

Alex Stewart je již od dětství nejlepším přítelem Rosie. Tihle dva spolu prožívají vše, od prokousnutých balónků na oslavě sedmých narozenin, psaníček krátících nudnou chvíli o hodinách slečny Nosaté, záškoláctví vedoucí k otravě alkoholem i první lásky. V Dublinu byste snad nenarazili na semknutější pár kamarádů. Alex sní o tom, že bude doktorem a čas krásně plyne, když mu před začátkem posledního ročníku střední táta oznámí, že se stěhují do Bostonu. 

Rosie Dunneová je již od dětství nejlepší přítelkyní Alexe. Je jaksepatří uražená, když ji z podivného klučičího důvodu Alex nepozve na své desáté narozeniny (vždyť společně podnikají vše, nebo snad ne), velmi znechucená, když jí Alex popisuje "parádní melouny" Bethany Courovaté, nadšená z představy, že jednou bude vést svůj vlastní hotel a řádně zděšená, když zjistí, že Alex odjíždí do Bostonu - přeci ji tady, sakra, nenechá samotnou.
Nedovedeš si představit, jak je teď ve škole smutno. Už se málem plazím po čtyřech a žadoním, aby se mnou někdo kamarádil. Dojemné, co? Všem spolužákům jsem úplně ukradená. Posledních pár let jsem všechny přehlížela, takže jim teď nejde na rozum, proč by se se mnou měli obtěžovat. Mám dojem, že pár z nich si to docela vychutnává. Učitelé jsou nadšení. Pan Simpson si mě nedávno po vyučování zavolal a blahopřál mi, jak skvěle si poslední dobou vedu. Připadám si hanebně. Alex by se vyděsil, kdyby zjistil, že se ve škole skutečně učím. Dospělo to dokonce tak daleko, že opravdu pozorně sleduju, co nám učitelé říkají. To je hrůza, co? Jenomže jsou to vlastně jediní lidé, kteří na mě ve škole občas mluví. Mám z toho depku. 
Ráno se budím s pocitem, jako bych něco důležitého ztratila, jako by bylo něco v nepořádku. Snažím se rozpomenout, o co jde... a pak si to uvědomím. Můj nejlepší přítel je pryč. Můj jediný přítel. Byla jsem hloupá, že jsem se takhle upnula k jedinému člověku. Teprve teď mi všechno dochází. 
S láskou, Rosie je román o lásce a míjení se. Hlavně o míjení se. Na knížku jsem se neskutečně moc těšila, jelikož měla veskrze nadšené ohlasy, navíc je takovým "prvním dítětem" mé kamarádky Terky Nekorancové. Díky ní jsem měla možnost si knihu přečíst a jelikož z ní byla nadšená, věřila jsem, že já budu také. Bohužel jsem však nebyla v tom správném rozpoložení, nebo jsme se prostě u téhle knihy nepotkaly (i ryby se míjejí). 

Kniha není špatná, jen mi přišla zbytečně zdlouhavá. Myslím, že kdyby autorka ubrala o polovinu, knize by to jedině prospělo. Jak jsem psala výše, kniha je o "míjení se". A věřte, že v půlce už jsem toho měla plné zuby. Přemýšlela jsem nad tím, zda by se opravdu našli dva tak hloupí lidé. Protože přesně tak mi Rosie a Alex přišli - jako hlupáci. Tímhle si mě autorka tedy nezískala - jako by měla dobrý nápad, ale pak úplně nevěděla, jak s ním naložit. Co se mi však velmi líbilo, byl způsob, jakým je kniha psaná - formou dopisů, mailů, chatů.


Oddechovka, která nenadchne ni neurazí. Ze začátku příjemný příběh, ovšem když knize věnujete čas a v půlce zjistíte, že byste brali konec, ale před vámi je ještě druhá půlka, asi je něco špatně. Tahle kniha mě tedy příliš neokouzlila.

Autor: Cecelia Ahern
Překladatel: Tomáš a Ludmila Havlíkovi
Počet stran: 448
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2015