neděle 1. března 2015

(Ne)Kuřácké zamyšlení

Někteří z vás stihli s hrůzou postřehnout, že jsem v dobách dávných a minulých (no, dobře, tak dávno minulé zase nejsou) kouřila. Abych se hrdě přiznala, začala jsem až v osmnácti - dříve jsem si to zakázala. Tedy, ne že bych to na začátku druhého stupně základky nezkoušela za hospodou s bandou zvědavců a doma se pak řádně nepos*ala. Proč o tom ale vůbec začínám? Prohlížela jsem si z lehké nostalgie své fotky na FB (blbý zvyk spojený s blížícím se datem narozenin) a mimo jiné jsem narazila na jeden obrázek z úžasně vtipné knihy Králíčkovy sebevraždy. A napadlo mě "Bože, já se asi vážně neměla moc ráda". 


To je on...


Často jsem vypadala jako ten králíček. V intenzivním čase mého nešťastného já byly dvě krabičky denně běžným standardem. Začalo to nevinně na gymnáziu, když jsme seděli v přilehlé hospůdce nad pivem. A takové jsem byla slušné děvče. Ne, nikdo mě nenutil, já prostě jen chtěla vědět, co na tom všichni mají. Smrdí to, člověka to dusí. Asi jsem divná, ale pohled na kouřícího člověka se mi líbí. Přijde mi to umělecké. Cigareta, obnošené sako, psací stroj, rozepsaná povídka... no, každý máme své snivé představy, ještě mi zkuste tvrdit, že ne. 

Marla
Na kouření je něco rebelského. Já vím, já vím, doktoři se mnou pravděpodobně souhlasit nebudou. Ale v mém světě to tak je. Má to hlubší kořeny - můj milovaný děda, budiž mu nebeský hospodský příznivě nakloněn, byl kuřák. A já ho milovala. Byl pro mě ztělesněním obrazu nezkrotného muže. Ženy - víno - zpěv. Větší lásku k životu jsem (trochu paradoxně) snad neviděla. 

Nehodlám tu obhajovat kouření (ani ho hanit), už dva roky jsem neměla v ústech cigaretu a nehodlám na tom nic měnit. Potřebu kouře v plicích nahradila láska v srdci. Na druhou stranu, kouření bylo součástí mého života a nemyslím, že bych se měla za něco stydět - ale dost lidí s tím pravděpodobně souhlasit nebude. 

Život je experiment a není třeba brát ho tak vážně. Stejně to nikdo z nás nepřežije a čím dřív si to uvědomíme, tím lépe se nám bude dýchat. Občas se mi vrátí "ten pocit". Ve dnech, kdy vyleze po dlouhé době slunce. Slunečné dny v mých kuřáckých časech byly příslibem. Příslibem meditativní cigaretky na vyhřáté lavičce, nezmrzlých prstů a jakéhosi... štěstí.
Osho ve své knize Meditace: První a jediná svoboda přirovnává akt kouření k (nezdravému) druhu meditace. Nádech, výdech, zklidnění, chvilka "pro sebe". Ano, myslím, že i to je jeden z důvodů, proč je cigareta tak vyhledávaná. I pro mě to bylo uklidnění. Oddech, moje chvilka. Takové to sváteční kouření (dokud nezačalo léto a já si nekoupila vlastní krabičku) s přáteli bylo fajn. Ale přátelská cigareta se od dvou krabek liší asi jako kostička čokolády od celé tabulky. 

Čeho je moc, toho je příliš. Osobně jsem ráda, že už k životu cigaretu nepotřebuji (s tou čokoládou je to na delší lokte). Co vaše cigaretové zkušenosti?