čtvrtek 5. března 2015

Když žák předběhne učitele

Knižní podoba příběhu je prostě lepší než ta filmová. Na tom se nejspíš většina zapřísáhlých knihomilů shodne. Včetně mě. Jenže ouha. To by nebyl život, aby se nenašla nějaká ta výjimka potvrzující pravidlo. A já mám tyhle výjimky tři (vlastně čtyři). Občas se zkrátka stane, že si film užiji daleko víc než knihu. Ve většině případů rudnu v hysterickém záchvatu, když "tohle v knize bylo naprosto jinak" a "kde si to sakra vycucali, vždyť takhle to tam vůbec nebylo", případně "a tohle je jako kdo". U mých výjimek je to jinak. Líbám filmařům ruce, místo abych jim s fanatismem chtěla trhat nožičky. 

Výjimečně to není horor...

Mezi první výjimky patří naše malá holka Bridgetka. Filmy jsem viděla dříve, než jsem četla knihy. V tomhle případě nejsou knihy špatné, ale filmové zpracování si prostě užívám mnohem, mnohem víc. Kdykoliv mám den "sakra, co se sebou budu dělat, podej mi deku, schovám se", tenhle film je ideál. Filmové Bridget nahrává fakt, že se tu producírují dva krasavci - Britové mají šmrnc, wrau. Přítomnost roztomilého výrazu Colina Firtha v pěkných oblecích (ale, vem to čert, i ve svetru se sobem) pozvedá film do nebeských výšin (ano, umím být povrchní, ne, v tomhle případě se za to nestydím).  

Fucking do
Tuhle tlusťoučkou blondýnu s cigárem v jedné a skleničkou vína ve druhé ruce mám raději na obrazovce než stránkách knih. Sluší jí to tam mnohem víc. A lépe se u toho člověk cpe zmrzlinou. 

Další výjimkou je Terapie láskou. Tady musím říct, že kniha byla z mého pohledu naprosto otřesná. Film jsem viděla zase jako první a bez rozpaků říkám, že jsem si naprosto šíleně zamilovala postavu Tiffany (báječná Jennifer Lawrence). 

A právě zde jsem měla v knize obrovský problém. Tiffany tam téměř nebyla. Knihu bych shrnula jako "Příliš málo Tiffany - příliš mnoho fotbalu". Právě Tiffanina prořízlá pusa je to nejúžasnější v celém filmu. 


Zákonitě - když v knize není postava (nebo jen velmi okrajově), která dodává příběhu tu pravou příchuť, která mě ke koupi knihy přivedla, člověka to docela zklame. Scény s ní zbožňuji, ji celou, je dokonalá ve své bláznivosti (mám ráda ujeté lidi). S očekáváním se vrhnu do čtení, abych zjistila, že čtu "příručku amerického fotbalu".  

Je skvělá...

Poslední výjimkou je S láskou, Rosie. Před nedávnem jsem psala recenzi na knihu, která mě příliš nenadchla. Ale chtěla jsem vědět, co na tom všichni mají, tak jsem si pustila film. Páni, byl skvělý! Vtipný, svižný, žádné zdlouhavé a nudné momenty. Hodně, hodně jiný než kniha. Zaplať pánbůh.

Tak, tohle jsou mé výjimky. Ve filmu najdete krásné chlapy (až na S láskou, Rosie, ale tam to vynahradí Lily Collins), jsou to filmy, které mohu vidět klidně několikrát, což se o čtení jejich knižních předloh říct nedá. Navíc mají všechny zmíněné filmy naprosto boží soundtracky, které bych mohla poslouchat do konce svých dní.
  
A co vy? Máte nějaké filmové zpracování radši než jeho knižní předlohu? Jaké jsou vaše výjimky? Nebo se vám kniha vždy líbí více než film?