čtvrtek 19. března 2015

Jak se Bradavice staly mým domovem

Nedávno jsem si vyhlásila harrypotterovské prázdniny. Kdykoliv jsem jako mládě byla nemocná, neměla na nic náladu, nebo se mi prostě jen zastesklo, vydala jsem se do Bradavic. Už jsem trochu starší mládě, ale v tomhle směru se nic nezměnilo. Musím vám přiznat, že jsem o tohle kouzelné místo, které jsem si zamilovala a nazývám ho domovem, málem přišla svou "sourozeneckou záští" (má-li někdo mladšího sourozence, možná mi rozumí). S Harrym k nám totiž poprvé přišel můj mladší brácha. A já jako znuděný starší sourozenec srážela jeho nadšení - děti umí být kruté, nebyla jsem výjimkou. Když dostal "První čtyři roky v Bradavicích", nechalo mě to chladnou. Jenže pak přinesl na VHSce domů první film...


Nechápejte mě špatně, já se "na tu dětinskou blbost" nechtěla dívat. (Byla jsem blbá, táhlo mi na třináct a asi se mnou trochu třískala puberta, nu co.) Jenže jsem zrovna obědvala, měli jsme tenkrát jídelnu spojenou s obývákem a přísný zákaz jíst kdekoliv jinde. V tom přiběhlo to klubko nadšení, že má půjčeného Harryho, že ho musí hned pustit. Pamatuji si, jak se zřítil před video, zbožně zasunul kazetu a vzhlížel ze země na TV. Já jen protočila oči.

Harry, Hermiona a Ron
Nemusím vám asi vykládat, že mi dursleyovský přístup nevydržel moc dlouho. Přistihla jsem se, jak zírám s otevřenou pusou, vidličku na půl cesty, a chci vědět, co bude dál. Bylo to úžasné! Hermiona byla skvělá! Já chtěla být Hermiona! Brácho, půjč mi knížky, půjč, půjč! 

A tak se stalo, že jsem četla. S nadšením a s chutí. Žádná kniha mě do té doby tak nechytla (když nepočítám Lady a Tramp a s krásnými ilustracemi). Četla jsem pořád. Chtěla jsem vědět, co bude dál. Četla jsem s baterkou pod peřinou, i když jsem šla druhý den do školy.

A tak vznikla má láska, má závislost, mé nadšení. Chtěla jsem dopis a pořád doufala (stále doufám), že ho jednoho dne najdu. Čekala jsem také na další díly - měla jsem ještě to štěstí (no, tenkrát jsem to tak nebrala, ale s odstupem si myslím, že o to větší kouzlo to pro mne mělo), že jsem byla (stále jsem) generace Harryho Pottera. My byli ti, kdo s knihami vyrůstali, kdo očekával nové díly. 

Umbridgeová, růžové zlo

A tak jsem čekala, až u nás vyjde nový díl, abych věděla, co bude dál a zároveň už se těšila, až vyjde i ten další. A jelikož mi Harry otevřel krom světa kouzel i svět čtení, začala jsem při čekání na další díly číst i jiné knihy. Ovšem Harry byl první knihou, která ve mně při čtení vyvolala fyzické známky odporu a znechucení - konkrétně profesorka Umbridgeová, bože jak já tu růžovou babiznu nesnášela. A nesnáším do dneška. 

Jeden by řekl, že jednoho dne z Harryho vyrostu, ale myslím si, že to ani není možné. Navíc po tom netoužím. Vyrůstala jsem s ním, formoval mě, chtěla jsem žít v jeho světě. V prváku na gymplu jsem nosila kostkovanou skládanou sukni a vestičku, protože mi to připomínalo školní uniformu, černý dlouhý svetr s kapucí, protože mi připomínal hábit. Psala jsem si dokonce poznámky brkem a inkoustem. A jednu chvíli byla stejně nesnesitelná, jako Hermiona.

Lenka "Střelenka"

Jak jsem dospívala, našla jsem si v knihách vždy něco jiného, něco svého. Od Hermiony jsem se dostala k Ginny, až jsem si zamilovala postavu Lenky Láskorádové. Zjistila jsem, že nejvíc by se mi líbilo právě v Havraspáru, kde bych se cítila mezi svými. Bude to nějakých dvanáct let, co jsem se do Harryho zamilovala a stále si v knihách nacházím to své. Kdykoliv je mi smutno, vím, že do Bradavic můžu vkročit a jsem zde vítána.

Svět Harryho Pottera je to nejkrásnější, co mě mohlo na mé cestě provázet. Jestli budu mít někdy vlastní děti, budu jim Harryho číst a probudím v nich stejnou lásku ke kouzlům, jakou mám v sobě. (Možná tu lásku odnesou i na jménech.) Do té doby - a ještě dlouho poté - se budu ke knihám vracet a číst je se stejnou chutí, jako když jsem jejich stránky otevřela prvně. 

  

13 komentářů:

  1. Nemám co dodat - Bradavice jsou také moje útočiště pro jakékoliv časy. Mám všechny knihy ve čtečce, abych po nich mohla sáhnout kdekoliv a kdykoliv, na svá papírová první vydání nedám dopustit.

    U nás jsem byla největší Potterofil já - knížku, která zrovna vyšla, jsem vždycky četla jako první. Ale někdy to byl boj přesvědčit ostatní, že já čtu první. ;) A pak jsem četla znovu a znovu - jedničku během své druhé třídy dvanáctvkrát. =D

    Doufám, že z toho nikdy nevyrostu.

    Mimochodem Lady a Tramp byli moje oblíbená dětská knížka. Naši mi z ní předčítali a já potvora ji uměla nazpaměť. ;)

    Myslím si, že Rowlingová obecně umí perfektní ženské postavy - Hermiona, Ginny, Lenka, paní Weasleyová, profesorka McGonagallová... Všechny jsou ohromně silné ženy a nemůžu se rozhodnout, koho mám nejraději. ;) Asi Hermionu a Lenku, každou pro jiné kvality. =)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že nejsem jediná stále posedlá. :)) Také si nepřeji z toho vyrůst, ani nevím, proč bych vlastně měla. :)) Já jsem Lady a Trampa milovala! Měla jsem období, kdy jsem podle té knihy kreslila obrázky. Děda jednu Lady vozil v autobuse. :)

      Máš pravdu, její ženské postavy jsou silné a své a to se mi na nich ohromně líbí. Žádné "pipky čekající na záchranu". Prostě Rowlingová napsala skvost, který v mých očích asi nic nepřekoná, už jen z principu, že ho mám tak zažraný pod kůží. :D

      Vymazat
  2. I když jsem na knížkách přímo nevyrůstala, začala jsem Harryho hltat v takových 14-15? Ale měla jsem to přečtené raz dva. Sedm dílů? žádný problém.
    Já ani slovy nedokážu popsat, co pro mě Bradavice znamenají. Prostě už jenom ta myšlenka, že by mohly existovat! To je něco neskutečného!
    Jo, mým snem je dostat se na Přičnou. Alespoň v tom mudlovském světě. :) ^^
    (A když mi někdo řekne, že Harryho nemá rád, nebo že ho miluje a viděl jenom filmy... To mám chuť zabíjet..)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to máme stejný sen! Na Příčnou bych se také ráda vydala, zrovna nedávno jsem to říkala Péťovi. :D Že kdybych směla navštívit jediné místo z HP světa, byla by to příčná. Musí to být mazec, ach bože. Nejsem nákupní maniak, musím mít fakt náladu na lezení po obchodech, ale Příčná?!? Hned, okamžitě, jdu! :) I ta filmová mě dostala (i ta hudba k tomu).

      Jo, já bych nemohla žít s někým, kdo Harryho nemá rád. :D A filmy - to jsou jen "lahůdky" pro potterofily, kteří si chtějí užít HP světa. Já jsem tedy ještě víc napružená, když někdo řekne, že se mu to nelíbilo na základě filmů - protože kniha je v tomhle případě jednoznačně mnohem lepší a propracovanější. Pokud to chci kritizovat, přečtu si to. Tečka. :D

      Vymazat
  3. Já četla Harryho poprvé před pěti lety, bylo mi 10 a zrovna jsem šla na osmiletý gympl. A zbožňovala jsem to, i když mám občas pocit, že teď ho dokážu ocenit ještě víc. :)
    A jo, myslím, že muselo být naprosto úžasné čekat, až vyjde další díl a zažívat celé to šílenství. Áach. :)
    Já už jsem z té post-Potterovské generace (nebo mi to tak aspoň připadá), za mě byly všechny díly volně dostupné. Vlastě ani nevím, proč mi mamka Harryho nikdy nečetla (četla mi totiž spoustu jiných knížek). :)
    Ale musím říct, že hrdě šířím Potterhlost dál. Přesvědčila jsem moji švagrovou, aby si ode mě půjčila první díl a četla ho mému synovci! :) :D

    P.S.: Jsem v prváku a taky nosím kostkovanou skládanou sukni, protože mi to připomíná školní uniformu. Vestičku jsem ještě nesehnala. :( :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to máš obrovské plus za šíření potterhlosti! :) Tak možná to mamce nepřišlo, viď. Ale stejně sis k němu cestu našla a to je fajn. :) Jo, také mám pocit, že čím jsem starší, tím to dokážu tak nějak víc ocenit. I když mě hrozně mrzí, že už si to nikdy nepřečtu s takovým tím "nevěděním" co se bude dít dál...

      Jsem ráda, že nejsem jediný blázen toužící po školní uniformě. :D

      Vymazat
  4. U nás to bylo naopak, Harryho donesl můj o devět let starší brácha, a já protáčela oči. Říkala jsem si, že kniha, co vyvolá takovou hysterii nakonec nebude tak dobrá, jak se zdá, a tak jsem dlouho odolávala. Až jsem jednou neměla co číst, a sáhla jsem po prvním dílu. No netrvalo dlouho, a já zhltala všechny díly, co jsme měli doma, a nedočkavě jsem vyhlížela další. Propadla jsem, totálně.
    Harryho svět mi učaroval, a to doslova. Zamilovala jsem se do postav, zamilovala jsem se do Siriuse, a při jeho smrti jsem poprvé nad knihou hystericky brečela. Dlouho jsem pak byla špatná, a naštvaná na Harryho, že to byla jeho vina (Viním ho doteď! :D ).
    Když umřel Lupin, řvala jsem znovu. Dovolím si říct, že žádná kniha ve mě nevyvolala tolik emocí, od naprosté závislosti, po deprese. Když jsem dočetla poslední knihu, cítila jsem se prázdná (Tohle má být konec? Jako konec? Nechci!), dlouho jsem pak truchlila.
    Teď se jako dospělá trochu stydím, když mám říct, že miluju Harryho Pottera, ale je to tak... Bez něj by můj život nebyl stejný :)

    Králík v krabici

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A zapomněla jsem dodat, že mi Potter filmy dali ještě něco - obrovskou lásku k Alanu Rickmanovi, ten jeho šarm je zkrátka neskutečný a může mu být kolik chce, pořád do něj budu zamilovaná (Kam se hrabou osvalení hezounci...)

      Vymazat
    2. Když Harry skončil, připadala jsem si dlouho hrozně ztracená. :D Tak moc jsem na něm a na jeho světě byla závislá... kam se hrabou drogy, že? :D Stejně jako Ty, i já jsem brečela - u všech smrtí v knize. Ale já neproklínala Harryho, nýbrž samotnou autorku. :D Jak to mohla udělat?!? :D

      Vůbec se nemáš za co stydět! Brumbál by se to také nestyděl přiznat - a to už měl svůj věk. ;)

      A jinak - jsi můj člověk! Já Rickmana naprosto miluji! Vydržela bych poslouchat jeho hlas do konce svých dní. :D Já raději ty starší a vyspělé, navíc s anglickým šarmem, hmmm. To se těžko odolává. Prostě pro mne je to fešák každým coulem! :)

      Vymazat
  5. Jééé, další milovník HP :D Mě na to dostala kamarádka, když jsem u ní byla na noc a od té doby jsem věrný potterofil.
    Mmch. Havraspár je nejlepší, dokonce se tam dostaly i moje tři postavy v jedné hře, když dopis stále nedorazil, tak Bradavice aspoň vychodit online :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to máš skvělou kamarádku! :D Ze začátku jsem si myslela, že Nebelvír je nejlepší. Ale s v2kem jsem vybrousila k Havraspáru - taky jsem tam 3x zařazená. :D A nedávno jsem začala hrát Hogwarts.cz. <3

      Vymazat
  6. Bradavice jsou prostě láska! Nic víc k tomu dodávat nemusím :)

    OdpovědětVymazat