čtvrtek 19. února 2015

Trochu trpělivosti, prosím

Od nového roku nejsem na blogu tak "akční". Nevím, co se stalo, ale asi mám potřebu trochu zvolnit. Miluji čtení, miluji psaní. Právě proto mám teď takovou malou "nechuť". Hlavně psát, číst mi jde skvěle. Na recenzi mi tu čekají tři knihy, některé docela dlouho. Ještě k tomu psaní - kreativní tvoření do soutěží na HOG mi jde skvěle (nedávno uspěl můj Kouzelnický Haha-park). Ale psaní recenzí nějak vázne. Ať se snažím sebevíc, je to jen horší a horší. Já pak civím do rozepsaného konceptu a říkám si "Do háje se vším". Tím jsem chtěla vyslovit prosbu - mějte se mnou trpělivost.

Zase to půjde, určitě...


Psaní by mělo člověka v první řadě bavit. Jakmile se z toho stane povinnost - vlastně z čehokoliv - člověka to akorát ubíjí. Já na tom nejsem jinak. V sobotu se mám účastnit blogerského srazu v HOSTu a neskutečně se těším, podívám se do nakladatelství, páni! Když mi přišel mail s pozváním, posadila jsem se z toho na zadek. Když jsem si sepisovala úkol "Jak vedu blog/představení blogu", začala jsem o Hnízdu zase přemýšlet. Už kolem Vánoc se mi hýřilo hlavou myšlenkové tornádo.


Rozhodla jsem se, že se trochu proberu spolupracemi, které mám. Každé z nich si moc vážím, ale již nemám pocit, že mi přinášejí lehkost k rozletu, nýbrž mě tak trochu stahují dolů. Spolupráce pro mne vždy znamenaly jisté ocenění blogu. Těší mě, když někdo chce, abych pro něj psala recenze. Ale už je toho trochu moc. Mám doma plnou knihovnu nádherných knih a nemám na ně čas. Mrzí mě to, už ani pořádně nevím, jaké to je sednout si s chutí nad knihu, kterou jsem si vybrala.


Svoboda momentálního rozhodnutí
Ne že bych si knihy ze spoluprací nevybírala dle vkusu, ale asi chápete, co tím chci říct. Svoboda momentálního rozhodnutí - ta mi chybí. A zodpovědnost mi nedovolí (alespoň ne na dlouho) recenzní výtisky přehlížet. Takže je to začarovaný kruh a já myslím, že je čas z něj vystoupit. 

Těším se na knihy, které mám doma - namátkou Řekni vlkům, že jsem doma, Muzeum prazvláštních věcí, Dívky z Montmartru, Zimní příběh, Člověk Gabriel, Malé ženy, Život za životem,... Knihy, jenž si vypůjčím v knihovně (právě tu mám Vesmír vs. Alex Woods a 451 stupňů Fahrenheita) - ráda bych sáhla víc po klasice. 


Myslím, že zrovna v klasice mám mezery a už jsem dospěla do bodu, kdy bych je ráda zaplnila, kdy jsem překonala trauma ze školy a hluboko vštěpený odpor. Ráda bych měla ze psaní a čtení opět tu dětskou radost, to nadšení a touhu. 

Not my business

Dejte mi, prosím, ještě trochu času. Jen pár dalších dní si odpočinu a vrhnu se do všeho s novým elánem. Zatím "sbohem a díky za všechny ryby". (Žádné sbohem, na viděnou u mých písmen.)

PS: Ráda bych si opět přečetla Harryho Pottera. Už to budou dobré tři roky, co jsem ho četla naposledy. 



13 komentářů:

  1. Takováhle krize nás občas chytá asi všechny :) ... Trpěliví budeme, neboj! Tak ať tě to zase všechno brzo baví! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak, nejsem sice ráda, že "to chytá všechny". Na druhou stranu jsem ráda, že nejsem sama.. :) A děkuji, už se to pomalu vrací, jen potřebuji ještě chvilku, chvilinku... :)

      Vymazat
  2. Naprosto chápu. Tvůrčí krize snad už postihla každého, na mě skáče co dva měsíce a pak jí hrozně dlouho trvá, než odleze, takže vím, o čem mluvíš ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jestli tohle prožíváš co dva měsíce, tak to s Tebou plně soucítím. :)) Nejhorší je, že já bych i chtěla, ale prostě mi to nejde... pak sednu nad něco "tvůrčího zábavného" a jedu jak drak... :))

      Vymazat
  3. Taky to tak občas mám, prostě ne každý den je posvícení ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám teď několik spíš týdnu neposvícení. :)) Ale dnešní návštěva HOSTu mě dost nakopla. :)

      Vymazat
  4. Klidně si dej načas, tedy alespoň za mě. ;) Za psaním na blog, podle mě, musí být vidět láska a chuť do psaní a pokud tě zrovna momentálně konkrétně psaní recenzí nenaplňuje, tak je nepiš. ;) Nejsem tedy úplně ten pravý, kdo by měl rozdávat rady, ale je to asi to nejlepší, co můžu napsat. :)

    Já osobně jsem upřímně celkem ráda, že s nikým nespolupracuji (no, já bych ani nemohla, nepíšu moc recenze), protože nejsem až takový rychločtenář jako většina ostatních blogerů a když nemám chuť nebo čas číst, tak prostě nečtu a těším se na dobu, kdy si to znovu začnu vychutnávat, protože vím, že takové chvíle určitě přijdou. :)
    A zase z jiného soudku - klasiku jsem momentálně hodně nakousla i já - hlavně kvůli škole, a tudíž mi to nejprve připadalo jako neskutečná otrava, ale momentálně čtu Annu Kareninu a jsem příjemně překvapená, jak mě to baví. :)

    Teď už mi asi nezbývá, než ti prostě a jednoduše popřát hodně štěstí s překonáváním krize a znovunabytím chuti do psaní recenzí, protože o chvilky čtení těch tvých bych nerada přišla. ;)

    P.S.: Harryho Pottera si určitě přečti znovu. Zrovna před několika týdny jsem si ho vzala znovu s sebou na hory, abych si to připomněla a nemohla jsem se odtrhnout! Vážně ne! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za komentář, z něhož čiší porozumění. :) Vidíme to stejně - taky si myslím, že za psaním (nejen za ním) má být vidět ta láska, se kterou to člověk dělá. Nemá smysl tvořit "přes sebe". Když to člověka nebaví, čtenář to pozná, je to škoda. :)

      Já jsem ze začátku měla své stěžejní spolupráce a vyhovovalo mi to - jsem člověk, který moc neumí říkat ne, takže to není o tom, že bych "chtěla hrabat". V poslední době se nějaké spolupráce nahrnuly, aniž bych o ně žádala a mě to těšilo. Ale už to není ono. Vážím si jich, ale jsem jen člověk a nerozkrájím se, i když si o sobě ráda a často myslím, že ano.

      Anu Kareninu mám doma také. :) Chtěla bych si třeba i znovu přečíst nějaké knihy. Takovou Pýchu a předsudek. Austenovou jsem četla a hltala ji, ale je to už docela dávno. :)

      Jsi moc hodná, po návštěvě HOSTu mi zas narostla chuť se do všeho pustit a nevzdávat se, i když mi to momentálně "nejde od ruky". :) Vidím, že to, co dělám má smysl, když jsou tu lidé, kteří to ocení. Jako Ty. :) I kdyby to měl číst jeden člověk pod sluncem, má to smysl. :)

      P.S.: Harryho tu mám první díl v Aj, pořád se odhodlávám. :D

      Vymazat
  5. Úplne chápem, ja si držím iba jednu spoluprácu, dve knihy mesačne na recenzie sú taký príjemný štandard. Veľmi sa teším na balíček, ktorý obdržím, ale rovnako sa teším do knižnice, kde mi tety podsunú nejakú novinku alebo sa proste prehrabem knihami a nejakú si vyberiem... sloboda nadovšetko :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, mně přerostly přes hlavu. A je čas s tím něco udělat. :) Z počátku jsem byla šťastnější. :) A jak říkáš - svoboda nadevše. :)

      Vymazat
  6. Tohle naprosto chápu, taky jsem to zažila a dělám to tak, že si v jednom měsíci vezmu na recenze max. 3 knížky a další měsíc čtu co jsem sehnala v antikvariátu atd...A na psací blogy taky trpím, někdy jsem z toho úplně na prášek, ale vážně to nemá cenu nutit. Když to nejde samo, dejme si pauzu, čaj, dorta a nohy nahoru :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. psací blogy...dobrý:) Samozřejmě bloky - vidíš, jak už blbnu... :-D

      Vymazat
    2. Hh, nic si z toho nedělej. Taky jsem to někde nedávno napsala (ale opačně, blok místo blog :D). Já hodlám dočíst to, co tu mám a pak to trochu krotit. :) Když já mám pocit, že blog je jedna z mála věcí v životě, která mě baví a jde... a když pak nejde, připadám si zbytečná a ztracená... :D Možná to zní přehnaně, ale...

      Vymazat