čtvrtek 19. února 2015

Trochu trpělivosti, prosím

Od nového roku nejsem na blogu tak "akční". Nevím, co se stalo, ale asi mám potřebu trochu zvolnit. Miluji čtení, miluji psaní. Právě proto mám teď takovou malou "nechuť". Hlavně psát, číst mi jde skvěle. Na recenzi mi tu čekají tři knihy, některé docela dlouho. Ještě k tomu psaní - kreativní tvoření do soutěží na HOG mi jde skvěle (nedávno uspěl můj Kouzelnický Haha-park). Ale psaní recenzí nějak vázne. Ať se snažím sebevíc, je to jen horší a horší. Já pak civím do rozepsaného konceptu a říkám si "Do háje se vším". Tím jsem chtěla vyslovit prosbu - mějte se mnou trpělivost.

Zase to půjde, určitě...


Psaní by mělo člověka v první řadě bavit. Jakmile se z toho stane povinnost - vlastně z čehokoliv - člověka to akorát ubíjí. Já na tom nejsem jinak. V sobotu se mám účastnit blogerského srazu v HOSTu a neskutečně se těším, podívám se do nakladatelství, páni! Když mi přišel mail s pozváním, posadila jsem se z toho na zadek. Když jsem si sepisovala úkol "Jak vedu blog/představení blogu", začala jsem o Hnízdu zase přemýšlet. Už kolem Vánoc se mi hýřilo hlavou myšlenkové tornádo.


Rozhodla jsem se, že se trochu proberu spolupracemi, které mám. Každé z nich si moc vážím, ale již nemám pocit, že mi přinášejí lehkost k rozletu, nýbrž mě tak trochu stahují dolů. Spolupráce pro mne vždy znamenaly jisté ocenění blogu. Těší mě, když někdo chce, abych pro něj psala recenze. Ale už je toho trochu moc. Mám doma plnou knihovnu nádherných knih a nemám na ně čas. Mrzí mě to, už ani pořádně nevím, jaké to je sednout si s chutí nad knihu, kterou jsem si vybrala.


Svoboda momentálního rozhodnutí
Ne že bych si knihy ze spoluprací nevybírala dle vkusu, ale asi chápete, co tím chci říct. Svoboda momentálního rozhodnutí - ta mi chybí. A zodpovědnost mi nedovolí (alespoň ne na dlouho) recenzní výtisky přehlížet. Takže je to začarovaný kruh a já myslím, že je čas z něj vystoupit. 

Těším se na knihy, které mám doma - namátkou Řekni vlkům, že jsem doma, Muzeum prazvláštních věcí, Dívky z Montmartru, Zimní příběh, Člověk Gabriel, Malé ženy, Život za životem,... Knihy, jenž si vypůjčím v knihovně (právě tu mám Vesmír vs. Alex Woods a 451 stupňů Fahrenheita) - ráda bych sáhla víc po klasice. 


Myslím, že zrovna v klasice mám mezery a už jsem dospěla do bodu, kdy bych je ráda zaplnila, kdy jsem překonala trauma ze školy a hluboko vštěpený odpor. Ráda bych měla ze psaní a čtení opět tu dětskou radost, to nadšení a touhu. 

Not my business

Dejte mi, prosím, ještě trochu času. Jen pár dalších dní si odpočinu a vrhnu se do všeho s novým elánem. Zatím "sbohem a díky za všechny ryby". (Žádné sbohem, na viděnou u mých písmen.)

PS: Ráda bych si opět přečetla Harryho Pottera. Už to budou dobré tři roky, co jsem ho četla naposledy.