čtvrtek 5. února 2015

Ten pokoj s vůní levandule

Ztráta milovaného člověka v nás zanechá prázdné místo - a je na každém, jak s touto prázdnotou naloží. Někdo se v ní utápí, jiný se rozhodne vyplnit ji láskou, nebo třeba vínem. Nikdy však není dobré setrvávat v žalu příliš dlouho. O jednom muži, který si vybral život ve smutku a vzteku, píše německá autorka Nina George v kouzelně něžné, Francií provoněné knížce s líbivým názvem Levandulový pokoj.  Její příběh rozrazí zatlučená okna vašeho srdce a vpustí sluneční třpyt a čerstvý vánek do zastrčené a zatuchlé komůrky, o níž jste ani nevěděli, že ji máte. Budete se usmívat, možná i plakat, ale hlavně budete žít.


Nina George - Levandulový pokoj

Jean Perdu je pařížský knihkupec, ovšem ne ledajaký. Nenajdete ho v zapadlé uličce poblíž kavárny vonící po croissantech, nýbrž v přístavu na Champs-Élysées. Jeho knihkupectví s názvem Literární lékárna naleznete na palubě lodi Lulu. V Jeanově případě není ani tak raritou kde se knihkupectví nachází, jako fakt, že jeho knihy vážně dokáží léčit zlomené lidské duše. Jean vždy bezpečně pozná, která kniha je pro vás ta pravá - a kterou byste naopak raději měli odložit. 

Ačkoliv dokáže s úspěchem léčit cizí duše, s vlastní to příliš neumí. Dvacet let je uzavřený sám v sobě, dvacet let žije bez lásky, jen se vzpomínkou na tu jedinou. Na dokonalou, krásnou a život milující Manon. Dokázala rozproudit krev v jeho žilách, vnést vzrušení do jeho života. A s jejím odchodem jako by všechna touha po životě vyprchala. Zůstala po ní jen obrovská prázdnota. A nepřečtený dopis pohřbený v tom pokoji. V jejich pokoji.
Monsieur Perdu ale nepřipustil, aby ho ty vůně dojaly. Vší silou se vzepřel jejich kouzlu. Uměl skvěle ignorovat vše, co by v něm mohlo vyvolat jakýkoli pocit touhy. Vůně, melodie, krásné věci. Z komory, která sousedila s jednoduchou kuchyní, donesl vodu a zelené mýdlo a začal otírat dřevěný stůl. Potlačil v mysli vybledlý obraz, jak u něj sedí, nikoli sám, nýbrž s ***.
Namáčel a drhl dřevo stolu a snažil se ignorovat otázku, co bude dál, když otevřel dveře pokoje, v němž byla pohřbena všechna jeho láska spolu se sny a minulostí. Vzpomínky jsou jako vlci. Nemůžeš je někde zavřít a myslet si, že ti dají pokoj. Monsieur Perdu donesl úzký stůl ke dveřím, prostrčil ho policemi knihovny a kolem papírových hor plných kouzla ho dopravil na chodbu k protějšímu bytu.
Chtěl právě zaklepat, když se ozval ten smutný zvuk. Přidušené zavzlykání jakoby tlumené polštářem. Někdo za těmi zelenými dveřmi plakal. Žena. Plakala tak, jako by si přála, aby ji nikdo, absolutně nikdo neslyšel.  
Levandulový pokoj je bezesporu nejněžnější kniha, jakou jsem kdy četla. Její stránky hladí po duši, otevírají srdce a nejednou svlaží oko slzou - radosti, smutku, melancholické vzpomínky, závanu minulosti. Slova v této knize jsou mazlivá a přívětivá, jako kotě předoucí na klíně. Budete je hýčkat a drbat za oušky, aby vrněla ještě alespoň malou chvilku. 

Levandulový pokoj se stal mou srdeční záležitostí. Je to jedna z těch knih, kterou člověk hltá a přesto se snaží schovat si ještě kousek na další den, protože je tak skvostná, že se s ní prostě nemůžete, nechcete rozloučit. Kniha plná krásných myšlenek, nádherných míst a okouzlujících okamžiků. Nechte do svých dní vstoupit vůni levandule. 

Autor: Nina George
Překladatel: Dagmar Hoangová
Počet stran: 320
Nakladatelství: MOBA
Rok vydání: 2014