sobota 29. listopadu 2014

Sdílet střípky své práce

Dva roky zpět jsem našla v přítelově knihovně černou knížku s názvem Kraď jako umělec - netušila jsem, že je to jeden z mých životních objevů. Zamilovala jsem se a tahle kráska se stala mou biblí - kdykoliv mám pocit, že jsem na dně, že mi dochází nápady, že se boří svět, je tu ona. Když jsem se dozvěděla, že u nás vychází druhá kniha Austina Kleona, tentokrát s názvem Ukaž, co děláš!, bylo mi jasné, že ji musím mít, že si ji potřebuji přečíst. Kleona není nikdy dost a každý si v něm to své najde.  

Jan Melivl Publishing

pátek 28. listopadu 2014

Můj první křest

Ohněm? Ne, křest knihy. A sice novinky nakladatelství Eminent s názvem TVARYTMY. Vše se odehrávalo v Klubu Lávka, kde jsem shodou okolností byla též prvně - moc hezké prostory (z oken jsou krásně vidět labutě a racci). Do Prahy jsem jela vlakem, který měl decentní půlhodinové zpoždění, ale na místo jsem i tak dorazila s předstihem. Měla jsem se sejít s panem Kuchařem, na kterého jsem se moc těšila, ovšem nakonec ho povinnosti odvály jinam. A tak jsem se vrhla "do víru křtění" sama. Jaké to bylo?


pondělí 24. listopadu 2014

Listopadová soutěž s Ajaxem

Před námi je poslední listopadový týden. Na sníh to venku moc nevypadá, ale už se nám začíná aspoň trochu ochlazovat. Ráda bych vám ten poslední týden zpříjemnila (a vynahradila absenci sněhu). Bílého koně s Martinem po ruce nemám - občas mám pocit, že se Martin každoročně opije a po cestě k nám z koně spadne a proto jsme bez sněhu. Já jsem vždy sníh milovala. Když není sníh, je třeba udělat si radost jinak - a co je lepší a větší potěcha, než něco dobrého ke čtení? 



neděle 23. listopadu 2014

Koktal, červ i frajer

V pubertě jsem si vždy ráda myslela, že neexistuje nic horšího než "být dospívající holka". Že to kluci mají vlastně tak nějak celkově jednodušší. Všichni jsme omylní, včetně mě. S odstupem času jsem dokonce ráda, že jsem nemusela být dospívajícím klukem. Přeci jen - růst prsou je anatomicky běžná záležitost a navíc je to procházka růžovým sadem vedle nepsaných pravidel co-proboha-nesmíte-udělat-jinak-budete-vypadat-jako-buzna. Třeba nosit kapuci. Ukázat se někde s mámou. Psát básně - proboha, šílíš?!? V podání spisovatele Davida Mitchella má však dospívání jednoho kluka vedle hořké příchuti i lesk ironie a humoru. Třináct měsíců je naprosto dokonalá kniha - a bez skrupulí mohu říct, že jedna z nejlepších, co jsem letos četla. 


Vydavatelství Mladá fronta

čtvrtek 13. listopadu 2014

Zkušenost jménem Knižní klub

Uvědomuji si, že když se k něčemu upíšu, mám si přečíst k čemu. Neomlouvá mě mládí, neomlouvá mě má neschopnost někoho odmítnout. Neomlouvá mě ani má naivita. Když se přede mnou zjeví v knihkupectví starší, mile vyhlížející a příjemná paní, která mi nabídne výhodné nakupování knih a členství v klubu, které "mě nic nestojí", nebráním se. Nepřemýšlím dopředu (má častá chyba), takže si nejsem schopna představit, že podlehnutí této milé dámě mě může jednoho dne velmi mrzet. Mrzí, právě v tuto chvíli mrzí.


Když ptáčka lapají...

Život zapsaný v herbáři

Co se stane, když se autorka memoárů rozhodne napsat historický román? Krok vedle, správné rozhodnutí, prostě jen úlet? Ne vždy se autorům vyplatí opustit dobře známou půdu. Ovšem Elizabeth Gilbertové tenhle "krok mimo" celkem slušně vyšel. Vzniklo rozsáhlé dílo, které si své čtenáře určitě najde. Podpis všech věcí je zajímavou výpovědí o velkých věcech jednoho důležitého století. O to působivější, že je vyprávěn z pohledu ženy. Ženy inteligentní, znalé, svéhlavé, takové, která může směle konkurovat mužům. Ovšem to se začátkem 19. století příliš nenosí.


Nakladatelství JOTA

úterý 11. listopadu 2014

Můj přítel záchod

Dlouhou dobu jsem nepovažovala za nutné tohle sdělit světu. Vlastně se tím většinou nikde nechlubím a nemyslím si, že by to nutně musel vědět každý. Na druhou stranu se jedná o něco, co je mou součástí. A jelikož věřím tomu, že každý si svou nemoc "vybere sám" tím, jak se k sobě chová, neměla bych se za ni stydět. Jsem to já - mé myšlenky, má kritika, mé (ne)sebevědomí, má strava, můj přístup k životu a ke mně samotné. Má nemoc je mi barometrem na cestě životem. Díky ní vím, kdy se mám zastavit, kdy jednám správně a kdy jsem ošklivě sešla z cesty. Dala mi nový směr a pohled na svět. A chuť začít žít dle sebe, ne dle měřítek ostatních (i když cesta je to dlouhá a stejně občas zakopnu - kdo ne). 

Malá Narciska...

neděle 9. listopadu 2014

Podzimní procházky

Podzim - čas knihomilů. Sychravo, pošmourno, mlhavo, člověk by nejraději zůstal doma a nikam nevylézal. A to přesně na tomhle čase miluji, že ostatní zůstávají doma, pokud ven vysloveně nemusí. Když jdu venčit kluky v tomhle počasí, většinou mám to štěstí, že nepotkám ani nohu. Žádní splašení cyklisté, které bych nejradši poslala do horoucích pekel, žádné babky, které potřebují vědět kam jdete, proč a číslo vaší občanky, žádní užvanění psíčkaři s nimiž "toho máme hodně společného". Klid, ticho, vlastní myšlenky, pohoda. Za tu trochu oblečení navíc bohatá odměna.
Podzimní procházky jsou krásné...

pátek 7. listopadu 2014

Místo, které miluješ

Zjistila jsem, že vybrat místo, které miluji, je pro mě složitější, než bych si byla ochotna přiznat. Po veškerém promýšlení, o které místo bych se s vámi ráda podělila, jsem na to přišla. Zbožňuji ho, ráda se tam vracím, ráda se po něm procházím, trávila jsem na něm nádherné i smutné chvíle. To místo není ani v mém rodném městě, ani ve městě kde nyní bydlím. To kouzelné místo se nachází v matičce Praze a je velmi oblíbené (ovšem já měla několikrát to štěstí, že jsem ho zažila prázdné a klidné). Tušíte? Jedná se o Rašínovo nábřeží. To je to místo, které miluji.


čtvrtek 6. listopadu 2014

Jablko nepadá daleko od "Hrušků"

Nevím, zda je to tím podzimem venku - i když mám tenhle čas opravdu ráda (který knihomol by podzim neocenil) - nebo mi prostě jen došla trpělivost, ale potřebuji vypustit na svět démona, který ve mně v posledních dnech roste. Vše to začalo babiččinou prosbou, zda bych jí nemohla pořídit "tu kuchařku toho pána, no ten, jak vaří levně". Nejdřív jsem netušila, která bije (na věci kolem vaření mě moc neužije). Až když jsem viděla ten jeho obličej - no nevzala bych si od něj bonbónek, natož aby mi radil, co mám vařit.


úterý 4. listopadu 2014

Říjnové "Knižní přírůstky"

Je za námi další měsíc - je neuvěřitelné, jak ten čas letí - a to znamená, krom spousty jiných záživných věcí, že je čas na "Knižní přírůstky". Tenhle projekt vymyslela Cathy z blogu "Mezi nebem a peklem". O co že jde? To si takhle vyfotíte nově pořízené knihy za daný měsíc (darované, koupené, recenzní výtisky a nebo vyměněné) a přidáte k nim třeba i nějaký ten komentář. Těšíte se na nové obyvatele mé knihovničky? 



neděle 2. listopadu 2014

Jak jsem kurzovala 4

Ve středu jsem si udělala, společně s Owlie, výlet do Prahy. Konečně jsem potkala naživo svou blogerskou spřízněnou duši. Sešly jsme se na Knížecí a vyrazily do Nového Smíchova - knihy a oběd. Poté jsme vzaly útokem Levné knihy a následně se vydaly směrem na Letenské náměstí, kde nás kousek dál v Café Lajka čekal kurz minimalismu. Dorazily jsme s velkým předstihem, takže jsme se usadily na pohodlném gauči a povídaly si, než dorazil překvapený lektor. Nečekal, že tam někdo bude strašit tak brzy.