neděle 31. srpna 2014

Srpnové "Knižní přírůstky"

Je za námi další měsíc - je neuvěřitelné, jak ten čas letí - a to znamená, krom spousty jiných záživných věcí, že je čas na "Knižní přírůstky". Tenhle projekt vymyslela Cathy z blogu "Mezi nebem a peklem". O co že jde? To si takhle vyfotíte nově pořízené knihy za daný měsíc (darované, koupené, recenzní výtisky a nebo vyměněné) a přidáte k nim třeba i nějaký ten komentář. Těšíte se na nové obyvatele mé knihovničky? 


neděle 24. srpna 2014

Záchranná štace Dánsko

Přiznám se, že jsem se o osudy židovských rodin, za hranice hodin dějepisu, příliš nezajímala. Nikdy jsem však nesouhlasila s tím, jak se s nimi zacházelo. To, že je jejich cesta odlišná, přeci neznamená, že mám právo po ní dupat - byť ji nepochopím, protože mi není blízká, není má. Nedávno jsem souhlasila s tím, že si přečtu knihu Přátelství navzdory Hitlerovi od Judity Matyášové. Z bezejmenných obětí se stali lidé s vlastním příběhem, vlastními touhami, vlastními obavami... Byl to pro mne neskutečně silný emotivní zážitek. 


Judita Matyášová - Přátelství navzdory Hitlerovi

pondělí 18. srpna 2014

Adopce č. 1

Je to tu! Přináším vám první adopci - tedy první v novém kabátku. Jak jsem psala začátkem měsíce, knižní adopce u mne na blogu nahradí soutěže. Adopce mi zní mnohem lépe - je v ní obsažen určitý vztah. Příjemné je, že tentokrát to bude bez povinnosti všemožného sledování - máte možnost získat knihu (téměř) jen tak. Téměř, protože pořád tu bude má otázka. I když tentokrát nemusíte ani odpovídat - bude losovat random. (Kdybych vybírala já, museli byste se trošku víc snažit, ale začneme zlehka.)

Adopce - úvodní článek

A jaké knihy se dnešní adopce týká? 

sobota 16. srpna 2014

Každý někdy začínal

Pokud vám název přijde povědomý, pak ano - Každý někdy začínal je novým projektem blogerky Míši z Tisíce životů. Projekt má být "vyzpovídáním" zkušenějších blogerů, tím pádem přínosem pro začínající tápavce. Šestnáct otázek se sneslo k blogerům, (trošku víc jak) šestnáct jich přislíbilo účast. Asi si říkáte, proč o tom píši, když mé jméno na seznamu není. Je to proto, že tam být mělo. Míša se obrátila i na mne. Chtěla jsem se zúčastnit, ovšem po obdržení otázek jsem musela odmítnout. Nebylo to tím, že by její otázky byly špatné. Jen prostě nebyly pro mne - zjistila jsem, že na ně nedokážu odpovědět. Vnitřně na ně nechci odpovědět. Slíbila jsem, že vysvětlím proč to tak cítím.


Pinterest

Kniho-obíhání

Už je to nějaký čas, co jsem vybrala (zatím jen čtyři) vyvolené knihy, které se zúčastní zajímavého Martinusáckého projektu Knihoběžník. Nakonec se ukázalo, že horší, než vybrat knihy, je vybrat místo, kde je zahnízdím. Jestli v Plzni - pokud ano, kam? Do nějaké kavárny, někam na přírodní místo - to mě láká, ale mám vnitřní pocit, že v budově by snad mohly knihy přežít déle - nebo je odvést při nějaké cestě do Prahy? Nebo poslat někam úplně jinam? Nakonec jsem přeci jen vyslala první dvě vlaštovky, snad se jim bude dařit dobře. A kde mají hnízdečko?



středa 13. srpna 2014

Pondělní návštěva Prahy

Pokud sledujete fejsbůk Hnízda, pak jste pravděpodobně postřehli, že jsem byla v pondělí v Praze. A že to nebyl ledajaký výlet, nýbrž mě čekala účast na (v mém životě prvním) rozhovoru se spisovatelkou a novinářkou Juditou Matyášovou. Sejít jsem se měla před desátou s Veronikou Š. z Webmagazínu Rozhledna - díky které jsem se vlastně mohla účastnit i já - v Dobré trafice na Korunní, což je mimochodem naprosto úžasné místo. 

Judita vypráví o "dětech" v Dobré trafice...

úterý 12. srpna 2014

Čarodějnice v sousedství

Jsem docela strašpytel, ale dobré "strašidelné příběhy" si přečtu ráda. Jen si je musím dávkovat postupně. Když jsem narazila na knihu Šibeniční vrch americké autorky Lois Duncanové, s radostí jsem po ní sáhla, podle anotace to mohlo být to pravé. Nakonec jsem dostala něco trochu jiného, než jsem očekávala. Čekala jsem, že se budu bát, že to bude místy trochu děsivé, že budu s napětím hltat co přijde. Jak už to tak bývá, když člověk něco příliš očekává, přinese mu to zklamání.  

Nakladatelství Baronet

čtvrtek 7. srpna 2014

Adopce knih

Včera jsem zveřejnila článek, ve kterém jsem se pozastavovala nad tím, že se občas chováme dost hloupě. A zamyslela jsem se i sama nad sebou. Už jsem o tom přemýšlela nějakou dobu, ale pár vašich komentářů mi pomohlo definitivně se rozhodnout. Jde o soutěže a podmínku sledování. Na jednu stranu to funguje jako pojistka, na stranu druhou je to vlastně zbytečné. Ke všemu nechci nahánět čtenáře touto cestou. Pokud se mu u mě líbí, budu ráda, když se sám rozhodne mě sledovat. Jak krásně napsala Owlie: lidé by si k blogu měli najít cestu sami. 



Tyto úvahy mě vedou ke "znovuzrození" rubriky Adopce knih, která bude momentálně pojatá trochu jinak. 

středa 6. srpna 2014

Občas se chováme dost hloupě

Poslední dobou mě svět kolem nutí k zamyšlení. Dějí se věci, které mi chvílemi přijdou vtipné, ale v konečném důsledku je to spíš k pláči, než k smíchu. Občas je mi z toho dokonce zle. A často mi zůstává rozum stát. Nikdy jsem příliš nechápala lidský "hon za snem". Snahu být za každou cenu lepší než ostatní, mít toho víc a víc toho dokázat - hlavně aby okolí vidělo, jak dobře se máme, nebo jak skvěle dokážeme bojovat s nepřízní osudu. Hra falše, běh přes mrtvoly, kudly v zádech. Naštěstí si vždy uvědomím, že mám na výběr, že nemusím podobné hry hrát také. 


Každý den s citátem

úterý 5. srpna 2014

Žena z hlíny a muž z ohně

Má slabost pro hezké obálky mě zase jednou přivedla k úžasnému dílu. Když jsem knihu Golema a džin v New Yorku americké autorky Helene Weckerové viděla poprvé, věděla jsem, že ji musím mít. Tahle kniha není pouze vzhledným doplňkem knihovny, nýbrž v sobě ukrývá příběh, který mě s sebou strhl a vnořil do hlubin New Yorku roku 1899. Stejně jako hlavní hrdinové, i já jsem bloumala v jeho ulicích a nasávala atmosféru přistěhovaleckého světa. A něčeho magického.


Nakladatelství Beta

neděle 3. srpna 2014

Čtení je pro mne jako černobílá fotka

V mém náhledu na svět je černobílá fotografie něco víc, než barevná. Černobílá fotka má větší kouzlo, dává prostor mé fantazii, přitahuje mě a nedá mi spát. Když vidím černobílou fotografii, mé myšlenky se rozutečou do všech směrů, tančí a vznáší se. U barevné se nic podobného (většinou) nedostaví. Nemusím se u ní o nic snažit. Je všední, obyčejná, nadbíhá mi. Stejný je pro mne rozdíl mezi knihou a filmem. Kniha je prostor pro mou fantazii, i když žiji cizí život. V konečném důsledku je víc barvitá, než jakýkoliv film.


Tajemná zahrada

pátek 1. srpna 2014

Tajuplné vraždění

O tom, že HOST vydává kvalitní knihy, které si mě dokážou omotat kolem prstu - byť jsou všechny, které jsem zatím četla, tak úžasně různorodé - jsem se znovu přesvědčila, když jsem se začetla do Zlatého vlka. Tento mysteriózní thriller zasazený do historického pozadí napsal polský autor Bartłomiej Rychter. A napsal ho setsakramentsky dobře. Hltala jsem každou stránku a díky umu pana autora jsem se ocitla v rozbahněných uličkách plných koňských výkalů.

Nakladatelství HOST

Červencové "Knižní přírůstky"

Je za námi další měsíc - je neuvěřitelné, jak ten čas letí - a to znamená, krom spousty jiných záživných věcí, že je čas na "Knižní přírůstky". Tenhle projekt vymyslela Cathy z blogu "Mezi nebem a peklem". O co že jde? To si takhle vyfotíte nově pořízené knihy za daný měsíc (darované, koupené, recenzní výtisky a nebo vyměněné) a přidáte k nim třeba i nějaký ten komentář. Těšíte se na nové obyvatele mé knihovničky?