pátek 31. ledna 2014

Láska v dopisech

Po knize Hypnotizér jsem měla chuť na trochu té romantiky. A tak jsem se vrhla na knihu, o které jsem snila už od chvíle, co jsem se dozvěděla, že má u nás vyjít. Knížka od britské autorky Jojo Moyes s názvem Poslední dopis od tvé lásky (kterou jsem si koupila jako dodatečný dárek k Vánocům). Loni v létě jsem četla autorčinu knihu Než jsem tě poznala, která mě naprosto dostala stylem psaní, příběhem a zkrátka "romantikou jak se patří". A tak jsem se na její druhé dílko velmi těšila - nutno však dodat, že první  knížka nasadila laťku pekelně vysoko...


Jojo Moyes - Poslední dopis od tvé lásky, čaj a vegemuffinek

pondělí 27. ledna 2014

Home is wherever I’m with you




Už dlouho jsem se nepodělila o žádnou oduševnělou kapičku hudby. Tak tady je - další báječná píseň od Edwarda a "jeho Magnetické bandy". Tohle byla píseň, díky které jsem tuhle skupinku poznala a tolik si ji zamilovala. 

neděle 26. ledna 2014

Týdenní pohledování

Koukám, že nějak zaostávám s přidáváním pohledů z postcrossingu. Tento týden dorazily hnedle tři. Krásné vzhledem, ovšem trochu strohé na informace. Ale je pravda, že těmhle krasavcům to i odpustím. Nejúžasnější přišel v pátek - Harry Potter a Kámen mudrců. No, jsem z něj nadšená, jako by mi bylo jedenáct a byl to samotný dopis z Bradavic. Jsem prostě potterhlá a to už se jen tak odstát nedá. 

Marina z Holandska

sobota 25. ledna 2014

Mé první rande se Severskou krimi

Thrillery normálně nečtu. Nějak jsem měla vždy z čeho vybírat a tímto směrem jsem se nikdy nevydala. Ale pak mi v hlavě začala hlodat myšlenka, že bych mohla nějakou knížku zkusit. Proč ne, že - vyzkoušet se má vše. A jak už to tak bývá, když člověk o něčem přemýšlí, ono se to zhmotní. A tak jsem ve schránce objevila knihu Hypnotizér manželské dvojice, která se ukrývá pod pseudonymem Lars Kepler. Překvapivě to vůbec nebylo špatné čtivo.



Nakladatelství HOST


pondělí 20. ledna 2014

Lidská duše - to je obrovské bludiště plné trnitých keřů schovaných pod krásou růží.

Bohuslav Reynek - Slepý Tobiáš

Slušnost se nenosí

Jak si objednáváte kávu vy? Dělá vám problémy si o něco slušně poprosit, požádat. Jak to máte s omluvami, slovíčkem "prosím" a "děkuji". Jsou to jedny z prvních slov, které nás jako malé učí. I dítě ví, že když něco chce, má poprosit a poděkovat. Tak proč na to v dospělosti tolik zapomínáme? Vždyť přece trocha slušnosti a milého chování ještě nikoho nezabila. Ale dost lidí se tváří, jako by slušné vychování byl mor.


Je tak těžké říci "prosím"?


neděle 19. ledna 2014

Kniha hledá domov

Tak jsem tak přemýšlela o tom, která kniha mě v roce 2013 donutila se zamyslet nad sebou samotnou, která mne zasáhla u srdce a posunula mě v myšlenkách tím hezkým směrem (schválně nepíši správným, i když pro mě správný byl, ale každý máme tohle nastavené jinak) a řekla bych, že to byl příběh autistky Karen z knihy Sabiny Bermanové Žena, která se ponořila do srdce světa. Tahle pohádka pro dospělé mě uchvátila. 





Myslím si, že dobré příběhy by se měly šířit a tak jsem se rozhodla, že svůj výtisk pošlu dál. 

pátek 17. ledna 2014

A se zlomenou nohou běhat budeš?

Nejsem dokonalá - to přiznávám už na začátku. I v mém jídelníčku se najdou dietní chyby a ne jedna. Ona změna jídelníčku (aby byla trvalá a hodnotná) potřebuje trochu času - i když uděláte radikální řez, vždy vás to bude lákat a někdy prostě neodoláte (vím o čem mluvím). Jenže když zjistíte, že jste nemocní, změnu to prostě chce - pokud se vy opravdu chcete uzdravit. A zde je největší problém lidí - myšlenka, že doktor a pilulka nás spasí je nekonečná (stejně jako lidská blbost). Hledáme odpověď u člověka, který nás nezná, neví jak žijeme, kdo jsme a my ho slepě posloucháme. A to je přesně to, co nám przní zdraví.



To, jak jíme, má větší vliv na naše zdraví, než si občas dokážeme připustit 


Volba mezi láskou a povinností

Včera o půlnoci jsem chytla slinu a četla jsem až do čtyř hodin do rána. Prostě jsem musela vědět, jak tohle vše skončí. V knihovně jsem si půjčila knihu, kterou jsem objevila při svém vánočním honu za jinou knihou, která měla být dárek pro přítele. Nejdříve mě udeřila do očí obálka, poté anotace a nakonec i slova pana prodavače, že jsou z ní lidé nadšení. A u mě přesto (snad poprvé v mém životě) zvítězila "dospělost, zodpovědnost a přišla jsem pro dárek, ne pro knihu pro sebe", takže jsem si jí nekoupila. Ale moc často jsem na ní myslela - dnem i nocí. Až jsem si ji zamluvila v knihovně. Byla dokonalá! Kniha Světlo mezi oceány od M. L. Stedmanové by neměla chybět snad na žádném čtenářském listu.



Světlo mezi oceány a vynikající čaj


středa 15. ledna 2014

Pošta z Polska

Včerejší den jsem ve schránce našla jeden postcrossingový pohled, kterému dělal společnost dopis od Zdeňky z literárního koutku. Takže počet sice nebyl nikterak obrovský, jako v povíkendovém návalu, avšak pohled mě nadchnul. Přesně takovéhle "výjevy" mi dělají obrovskou radost. (Hnedle vedle těch ujetě barevných a dětských.)



Ula z Polska


pondělí 13. ledna 2014

Po víkendu schránka kvete

Dnešní nahlédnutí do schránky mi přineslo spoustu radosti! Čekalo na mě celých 6 pohledů z různých zákoutí - dva pohledy z Finska a po jednom z Litvy, Běloruska, Slovinska a Kanady. Ani nemohu říct, který mi udělal největší radost - prostě mě nadchla celá ta hromádka štěstí. 

Satu z Finska

sobota 11. ledna 2014

Spící město

Už jsem jednou psala, že každá kniha má svůj čas, kdy ke mně přijde. Ta poslední, kterou jsem dočetla, se mi do hlavy dostala již rok dva zpět. Vykukovala na mě z regálů v knihkupectví a několikrát mě dokonce lákala slevou. Ale já pořád nějak otálela. Až jsem na ní celkem úspěšně, pod nánosem nových a nových knih, zapomněla. A ona se mi znovu připomenula v knihovně. Jde o knihu Černobílý svět od Kathryn Stockettové. Ta kniha mě pohltila takovým způsobem, že jsem pořádně nevnímala ani příbuzenstvo, které jsem viděla po půl roce.

bux.cz

pátek 10. ledna 2014

Jmenovkyně v USA

Dnes mi dorazil pohled až ze zámoří. Je to jeden z těch, které mě moc nadchly. A co mě velmi pobavilo je fakt, že mi ho psala slečna, která se jmenuje stejně jako já (i když "po anglicku") - Nicole. 

Od Nicole z Georgie

čtvrtek 9. ledna 2014

Dalí válí

Mám za sebou týden mimo naši "sluj", návštěvu u rodiny jsem přežila bez úhony a doma na mě čekalo milé překvapení. Hnedle pět postcrossingových pohledů. Tři přišli z Německa, jeden z Portugalska a jeden z Ukrajiny. Psali mi tři muži a dvě ženy. Slečna Portugalka mi poslala pohled, na kterém je hotel ve Švýcarsku - prý tam pracují její rodiče a jeden Němec mi zase poslal pohled, který koupil v létě na dovolené v Itálii. Ovšem největší radost mi udělaly dva německé přírůstky s Dalím. Od slečny mi dokonce přišel tip na úžasnou hudbu.


Dani z Německa
Colin z Německa