čtvrtek 13. listopadu 2014

Život zapsaný v herbáři

Co se stane, když se autorka memoárů rozhodne napsat historický román? Krok vedle, správné rozhodnutí, prostě jen úlet? Ne vždy se autorům vyplatí opustit dobře známou půdu. Ovšem Elizabeth Gilbertové tenhle "krok mimo" celkem slušně vyšel. Vzniklo rozsáhlé dílo, které si své čtenáře určitě najde. Podpis všech věcí je zajímavou výpovědí o velkých věcech jednoho důležitého století. O to působivější, že je vyprávěn z pohledu ženy. Ženy inteligentní, znalé, svéhlavé, takové, která může směle konkurovat mužům. Ovšem to se začátkem 19. století příliš nenosí.


Nakladatelství JOTA

Alma Whittakerová spatřila světlo světa pátého ledna roku 1800. Nebyla krásná, ale její matka byla konečným výsledkem svého lůna spokojená. Alma byla živá a zdravá - na rozdíl od posledních tří pokusů před ní. Vyroste z ní inteligentní a rozumná žena, žádný prosťáček. O to už se její matka postará.

A také že postarala. Alma v pouhých čtyřech letech uměla a znala víc, než někteří lidé za celý svůj život. Nerostla do krásy, za to však byla živoucí zvědavostí, informace sála jako houba a toužila pochopit podstatu věci. Podstatu všech věcí. Její rodiče v ní tuto touhu živili a povzbuzovali. Byla středobodem vesmíru, měla štěstí. Opravdu měla štěstí? 
Byla dcerou svého otce. Říkalo se to o ní už od začátku. Především vypadala přesně jako Henry - Alma Whittakerová měla zrzavé vlasy, růžovou pleť, malá ústa, široké čelo a velký nos. Šlo o okolnost pro Almu spíš nešťastnou, i když bude trvat ještě pár let, než si to uvědomí. Henryho obličej se přece jen víc hodil k dospělému muži než k malé holčičce. Henry si na stav věcí ale nestěžoval, naopak se kochal pohledem na svůj obraz, kdykoli k tomu měl příležitost (v zrcadle, na portrétu, v dětské tváři), takže ho Almin vzhled uspokojoval. "Není pochyb o tom, kdo ji zplodil!" chvástal se vždycky.
Alma po něm zdědila i chytrost. A sílu. Pravý malý pivovarský valach - neúnavná a nenáročná. Zdravá a tvrdohlavá. Od chvíle, kdy se naučila mluvit, vyhledávala spory. Kdyby z ní její matka, pevná jako skála, vytrvale nemýtila její smělost, velmi snadno by z Almy byla dívka nepokrytě drzá. I tak byla velmi energická. Chtěla rozumět světu a stalo se jejím zvykem pronásledovat informace i do jejich nejtajnějších skrýší, jako by vždy šlo o osud všech národů. Nutně musela vědět, proč není poník hříbě. Nutně musela vědět, proč se rodí jiskry, když za horké letní noci přejede rukou po prostěradle. Nutně musela vědět, zda jsou houby rostliny nebo zvířata, a když už se jí dostalo odpovědi, musela také vědět, proč je to právě tak a zda je to jisté.
Panství White Acre, na kterém Alma vyrůstala, získal svou publicitu a bohatství díky obchodnímu duchu a botanickému umu Almina otce. A právě botanice propadla i samotná Alma. Své vzdělání a píli směrovala do vědeckého bádání a koumání ve světě rostlin. Učinila mnoho vlastních objevů, zároveň se stala svědkem objevů okolí. Otázkou je, zda k životu stačí pouze vědění a rozum. V odpověď přichází mladý, snivý umělec s vzletnou duší anděla. A sním láska. 

Podpis všech věcí je rozsáhlé dílo, které mě nadchlo od první stránky. Nadšení však po první půlce trochu opadlo, jako by autorce ve druhé části knihy trochu docházel dech. Naštěstí je Alma natolik příjemnou společnicí, že autorčinu lehkou ztrátu dechu vykompenzuje a dodá čtenáři chuť dojít s ní až do samotného konce, překvapivého jako celý její život.  


Čtivé, místy šokující, občas trochu zdlouhavé, přesto hodné doporučení. Osobně mě trochu mrzí, že zde nebylo víc prostoru věnováno konfliktu "střízlivá vědkyně, snivý umělec". I přes tento - pro mne - malý nedostatek jsem si Alminu životní cestu užila.    

Za zprostředkování recenzního výtisku knihy Nakladatelství JOTA vřele děkuji Webmagazínu Rozhledna!

Překladatel: Věra Petrášová
Počet stran: 480
Nakladatelství: JOTA
Rok vydání: 2014