pátek 28. listopadu 2014

Můj první křest

Ohněm? Ne, křest knihy. A sice novinky nakladatelství Eminent s názvem TVARYTMY. Vše se odehrávalo v Klubu Lávka, kde jsem shodou okolností byla též prvně - moc hezké prostory (z oken jsou krásně vidět labutě a racci). Do Prahy jsem jela vlakem, který měl decentní půlhodinové zpoždění, ale na místo jsem i tak dorazila s předstihem. Měla jsem se sejít s panem Kuchařem, na kterého jsem se moc těšila, ovšem nakonec ho povinnosti odvály jinam. A tak jsem se vrhla "do víru křtění" sama. Jaké to bylo?


První mě zaujal Jarda Dušek. Batikované triko, bosé nohy, a úsměv. Přátelské přivítání se se známými, výrazná gestikulace. Hned po něm to byl Tomáš Klus, kterého jsem poprvé postřehla ve chvíli, kdy si jeho tvář rukama prohlížela slepá malířka. Později dokonce malovala jeho portrét - pomocí dotekové neboli haptické malby, kterou vymyslel akademický malíř Dino Čečo, který byl také přítomen. Tuto metodu si v průběhu křtu vyzkoušeli jak Tomáš a Jarda, tak i Pavlína. 

Gesta
Celá akce trvala asi hodinku a půl. Kniha byla pokřtěna nikoliv šampaňským, jak bývá zvykem, ale protroubením pomocí didgeridoo, což zařídil Ondra Smeykal. Slova se poté ujal Jarda Dušek a vyprávěl o tom, jak celá kniha vznikala - a sice na základě povídání o zkušenostech s pobytem ve tmě.

Co mne zaujalo bylo vyprávění o ruce, která se nachází na obálce. Vyfotil ji sám Jarda Dušek v Austrálii. Severně od Sydney se nachází skála, na které je otisk "Aboriginské ruky" staré 30 000 let. 


Slovo ke knize měla samozřejmě i autorka a také kmotr. Osobně se mi velmi líbila myšlenka, kterou vyslovil Tomáš Klus: "Knihy nás nedokážou osvítit, ale dokážou nám posvítit na cestu." 

Sám velký Klus...
Během akce několikrát zahrála na klavír a zazpívala slepá umělkyně, jejíž jméno mi, bohužel, uniklo. Jako překvapení pro kmotra si střihli duet písně Cesta, která je oblíbenou písní Pavlíny Brzákové. Nedivím se, je opravdu krásná.

Že je Tomáš milý a ochotný člověk se mi potvrdilo ve chvíli, kdy jsem ho poprosila, zda by do telefonu nepozdravil mojí mamku, která ho má opravdu moc ráda. Byl k ní tak zdvořilý a laskavý, jako by byla nejzářivější hvězdou ve vesmíru.

Krom plného bříška a nového zážitku jsem si domů navíc odnesla podepsanou knihu, na kterou se moc těším a jsem zvědavá, k jakým poznatkům Jarda Dušek ve tmě přišel. Děkuji za možnost účastnit se této milé akce nakladatelství Eminent


"Jsme stvořeni z ticha, ne z myšlenek. Ty jsou něco navíc, ve větším množství nás unavují..."







7 komentářů:

  1. Kráása... snažím se moc nezávidět, ale nejde mi to :D Ale aspoň to přiznám :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já Tě chápu - taky bych Ti záviděla. :)) Člověk se takové té "hezké závisti" zkrátka neubrání. :))

      Vymazat
  2. Závidím. Ne tiše, ale nahlas a nestydím se za to. Nejenom setkání s Tomášem, ale i podepsanou knihu :) ^_^

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že ze "setkání" s Tomášem měla nejvíc moje mamina. :))

      Vymazat
  3. Skvělý článek! Stejně jako tobě i mně se líbí myšlenka, kterou řekl Tomáš.
    Nevěděla jsem, že je tak milý. To je skvělé! :)

    OdpovědětVymazat