neděle 12. října 2014

Óda na mlhu

Dnes jsem při venčení psů na něco přišla - zamilovala jsem si mlhu. Vážně - to šedé cosi, co visí, není přes to vidět a táhne se to do prostoru, že vlastně ani nevíte, kde to začíná a končí. Miluji to. Spousta lidí vnímá mlhu negativně, ostatně já do nedávna asi také. Ale vždyť mlha si zaslouží naše úsměvy stejně jako slunce. Je to jako chodit v soukromé bublince, ve velkém vakuu, kde jste sami se svými myšlenkami, zpěvem ptáků, šustotem padajícího listí. Je to nádhera procházet se zamlženými loukami a zhluboka vdechovat podzimní vzduch.


Když procházím mlhou, jako bych se oddělila od všeho shonu a lidských vymožeností kolem a naopak víc splynula s přírodou, která je kolem mě, těsně kolem mě. Jako by neexistovalo nic jiného než tady a teď. A to je tak nádherný a povznášející pocit. Všechen ruch a shon se smrskne do zpěvu ptáků, šumění větru a skřehotání bažantů.

Navíc mi zamlžené prostředí připomíná některé anglické romány - tenhle konkrétní pohled mi připomíná scénu z Pýchy a předsudku. Jen si to představte, jak se z mlhy směrem k vám noří osoba, kterou milujete a vaše srdce plesá nad tou krásou.

To je další z věcí, jenž mě k mlze táhnou, které mě na ní fascinují - nikdo a nic se neobjeví "násilně". Každý člověk a tvor se noří postupně, získává to punc tajemna. A tak to mám ráda, je to klidné a pomalé, žádný spěch.

Jsem ráda, že jsem dospěla k lásce k něčemu tak přirozenému, avšak nedoceněnému. Příroda je nádherná ve všech svých podobách, pouze my lidé jsme se naučili tyhle podoby dělit na dobré a špatné, na ty, pro které stojí za to ráno vstát z postele a ostatní, které jsou ošklivé a měly by raději zmizet. 





10 komentářů:

  1. Jee, konečne niekto kto má rád hmlu , ja som na tom podobne, a navyše je veľmi fotogenická :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je nádherná, a když se ještě povede, že "za ní" prosvítá slunce, je to tuplovaná krása! :)

      Vymazat
  2. Krásně napsané, vnímám to podobně ,)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. :) Jsem ráda, že nejsem sama "mlhou poblouzněná". :)

      Vymazat
  3. Já mlhu moc nemusím, ale rozhodně máš pravdu, že působí kouzelně jak se vznáší po okolí, místy je pořádně hustá a o kousek dál není skoro vůbec.
    Jenže z mlhy se nemusí vynořit jen někdo milovaný, stačí se podívat na pár hororů a hned si už budeš představovat, jak tam na tebe někde čeká nějaká obluda nebo vrah. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se na horory nedívám. :) Není na nich nic hezkého, akorát lidi děsí a vyvolávají v nich právě takovéto nehezké myšlenky a fantazie. :) Co nejhoršího se z ní dnes "vyřítilo" byl cyklista (a ty já nepříliš v oblibě).

      Vymazat
  4. Mlha je úžasná, vždy mě fascinovala.
    Avšak zrovna jsem mlhu neocenila, když jsme byli ve Slovinsku, udělali jsme výšlap na jednu horu, kde měl být krásný výhled, ale přes mlhu jsme neviděli vůbec nic.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uznávám, že občas nepřijde úplně vhod. Ale dnes byla opravdu nádherná a vítaná. :)

      Vymazat
  5. Hezké zamyšlení a já souhlasím. Když jsem studovala v Olmíku, měli jsme často mlhu, že nebylo vidět z okna. Líbilo se mi to, v Praze na ni zvyklá nejsem... Akorát při řízení je to o strach...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, jsem ráda, že se Ti líbí. :) V Zahrádkách (kde jsem bydlela dřív) bývala docela často a tady, jelikož jsme u řeky, je to ještě častější. :) A tady si mě (teprve) vážně získala.

      Co se týče jízdy, nerada jezdím za tmy i za mlhy (teda, když řídí někdo jiný).

      Vymazat