pátek 26. září 2014

Informační okénko 4

Tentokrát jsem se inspirovala u Basterky, která na svém blogu "Knihy nekoušou" přidává příspěvky s názvem "Informační okénko". Jedná se o tzv. deníčkové články, ve kterých bych ráda po vzoru Basterky shrnula novinky a různé události ze svého života a také vám sdělila, co můžete očekávat u mě na blogu - nebo co bych aspoň ráda, abyste tu našli (neb člověk míní a život mění). Články se budou objevovat s pravidelnou nepravidelností a já doufám, že vás budou bavit stejně, jako mě. 




Dlouho jsem se s vámi nepodělila o novinky, plány a jiné střípky z mého světa. Nevím, zda to někomu z vás chybělo, ale já mám chuť se trochu vypsat. Od úterka máme oficiálně podzim a já trpím "medvědím syndromem". To tedy už od začátku září - lépe řečeno od chvíle, kdy u nás začalo být nepříliš hezky a slunko se stydlivě sem tam schovalo za mraky. 

Věřím, že "medvědí syndrom" znáte i vy - nejraději byste se oblékly do teplého, příjemného, domácího oblečení, uvařili hektolitry dobrého čaje a zalezli do peřin, z kterých by vás vytáhlo až jaro. Naštěstí musím říct, že největší nechuť (a neschopnost) cokoliv dělat mne už přešla a já si pomalu začínám zvykat na chladnější dny. Koneckonců - i když je podzim svým způsobem "jedna velká depka", je to ten nejkouzelnější čas pro čtení (hned po bílé zimě).


Kachítos
V podzimních dnech je pro mne - víc než kdy jindy - důležité dělat si radost maličkostmi. A tak když jsem na Fleru objevila tyto krasavce, neváhala jsem a pořídila si je domů. O podlehnutí narozeninové akci u JOTY ani nemluvím. (Je mi jasné, že nejsem jediná, kdo neodolal.) Ale co mi udělalo nejvíc největší radost byl objev, který jsem učinila na VotočVohoz - skotský kilt. 


Já prostě miluji tartan! Miluji kostku, vždycky jsem zbožňovala školní uniformy (kvůli kostkatým skládaným sukním), je to nádhera! Často trpím pocitem, že jsem v minulém životě musela žít na Britských ostrovech. Je překvapivé, jak jsou u nás lidé na tento krásný a "výrazný" prvek nepřipravení. Což je myslím škoda. 

Dokonce jsem se od jedné paní v Praze (a to jsem se dlouho mylně domnívala, že v Praze se skousne vše) dozvěděla, že jsem strašidlo. Nikdy jsem nebyla žádný "vlastenec" a upřímně nejsem příliš hrdá na to, k jakému národu to patřím. Poslední dobou mne velmi zaráží všudypřítomná agrese a negativismus. Ale to je na delší zamyšlení.

Ovšem teď už k událostem, které vás čekají a (ne)minou. Změna programu vyhrazena. 
  • V sobotu se dočkáte recenze na tolik opěvovanou Selekci. Rozhodně z ní nejsem tak "odvařená" jako většina.
  • Dočetla jsem knihu V životě je spousta věcí zadarmo, recenzi chystám. 
  • Blíží se konec měsíce a to znamená "jediné" - budu se chlubit přírůstky (a že jich je).
  • Mám rozečtené Dopisy z ostrova Skye - naprosto nádherná kniha. Poté bych chtěla rozečíst jednu z došlých JOŤÁCKÝCH krásek: Muzeum prazvláštních věcí nebo Řekni vlkům, že jsem doma. Ještě nevím. (Možná to taky nakonec bude úplně něco jiného.)
  • Resty: článek z výletu se Zdeňkou z Literárního koutku "U fretko-kocoura", nějaké ty novinky ze života našich psů, opěvování kurzu u Elišky Vyhnánkové a určitě ještě něco, na co jsem úspěšně zapomněla.
  • Chtěla bych se na podzim/zimu zaměřit méně na recenzní výtisky a více na knihy, které mám doma. 
  • Listopad/prosinec plánuji přečíst znovu celého Harryho - už dlouho mám nutkání vrátit se do Bradavic. (A píši to už teď, protože si nejsem úplně jistá, jestli to tak dlouho vydržím.)



Jelikož mne teď čeká výlet do "rodné hroudy" na oslavu narozenin mé mamky, úplně nevím, jak to bude vypadat s mojí aktivitou - tak prosím o strpení a nemějte mi to příliš za zlé. Od druhé půlky příštího týdne bych zas měla být schopna normálně fungovat.