úterý 2. září 2014

Ekologická pohádka

Jakmile od knihy něco očekáváte, s největší pravděpodobností jste ji odsoudili k záhubě. Alespoň mně se to tentokrát podařilo. V knihovně jsem si půjčila novinku Anna (Jaký bude rok 2082?) norského autora Josteina Gaardera a mylně jsem se těšila na příjemnou pohádku. Ani nevím, co ve mě tohle očekávání vyvolalo - nejspíš fakt, že jsem nedávno četla dvě skvělé albatrosácké knihy, které si mne získaly. To ovšem o Anně, bohužel, říct nemohu. 


Jostein Gaarder - Anna (Jaký bude rok 2082?)


Anna Nyrudová má velmi bujnou fantazii. Od malička to o ní říkají. Poslední dobou se jí však vybavují příběhy, o kterých s jistotou tvrdí, že jsou pravdivé - možná z jiné skutečnosti. A tak ji před šestnáctými narozeninami vezme maminka k psychologovi. Benjamin - jak se psycholog jmenuje - Annu ujistí, že rozhodně není duševně nemocná. Místo toho si příjemně poklábosí o Annině největším strachu - globálním oteplování.

Nova je nešťastná, jelikož terminál právě zahlásil, že další živočišný druh vymřel. Leguán, antilopa, žirafa, kozorožec - vyhynuli dokonce i v zajetí. Má děsný vztek. Jak to mohly generace před ní dovolit? Zaplavená města, tající ledovce, teplo, déšť, lidé bez domova... Další pípnutí, další navždy ztracený živočišný nebo rostlinný druh. Lidé jsou vážně sobci.

Zdálo se jí, že se jmenuje Nova a má prababičku jménem Anna, která se narodila ve stejný den jako ona. Dnes je 11. prosince 2012 a jí bude zítra šestnáct! Ta prababička, které říkali Pralinka, měla na prstě prsten s rubínem zasazeným ve zlatě, stejný, jaký má Anna na prstě teď. Samozřejmě to byl tentýž prsten - a byl to určitě i stejný prst! Ve snu byla své vlastní pravnouče a viděla sama sebe jako starou prababičku! Nepřipadalo jí nijak podivné, že se ve snu viděla jako vlastní pravnouče, protože jednou se jí zdálo, že je Napoleon, a jednou dokonce divoká husa. Ale byl to všechno sen? Anna si tím nebyla tak jistá. Všechno, co se jí zdálo, jí připadalo tak blízko a tak skutečné. A to nejen ve snu, ale ještě dlouho poté, co se probudila. Za několik generací vezme za své mnoho přírodních oblastí, vyhynou tisíce rostlinných a živočišných druhů. Plná hořkosti a nenávisti se obracela na svou starou prababičku a žádala ji, aby jí vrátila starý svět, přírodu stejně bohatou a různorodou, jako ji prababička zažila na začátku jednadvacátého století. Pak se stal zázrak, protože teď je najednou skutečně začátek století a všechno zlé, k čemu došlo od chvíle, kdy bylo prababičce šestnáct, se napravilo. Anna byla vržena o sedmdesát let zpátky. Ale prožitek snu si ponechala v sobě. Ona a s ní celý svět dostali ještě jednu šanci a mělo to nějakou spojitost s tím záhadným prstenem. 

Po dlouhé době jsem měla problém dočíst knihu. Anna pro mne byla neskutečně nesympatická postava, se kterou jsem se nedokázala sžít, i když jsem se vážně snažila. Pořád jsem čekala na nějaké zajímavé řešení, které nás všechny zachrání. Místo toho jsem zažívala cosi podobného porodním bolestem. Možná jsem opravdu měla raději nechat knihu nedočtenou.

Anna (Jaký bude rok 2082?) není knihou pro každého. Je psaná s vervou hodnou aktivního člena Greenpeace. Pro mne osobně to bylo celé pojaté až příliš zfanatizovaně - a to si nemyslím, že bych byla až takový ignorant, ale bohužel se s autorem ztotožnit nemohu. Možná přeci jen jsem ignorant, ale na mne tahle kniha působila jako "grínpísácký manifest" - a nátlak a hrozivé mávání prstem před obličejem mě osobně spíše odradí, než přiměje k zamyšlení.

Autor: Jostein Gaarder
Překladatel: Jarka Vrbová
Počet stran: 192
Nakladatelství: Albatros
Rok vydání: 2014


12 komentářů:

  1. Tak taková kniha by mě asi moc nezaujala. Né, že bych byla lhostejná, to vůbec. Ale takový lobbing moc v lásce nemám, nic se nemá přehánět...


    Králík v krabici

    OdpovědětVymazat
  2. Líbí se mi, že někdo dokáže napsat na něco i negativní recenzi. V poslední době vídám všude na vše samou chválu. Za tohle palec nahoru :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Upřímně - také nerada píši negativní recenze. Téměř (vůbec) to nedělám. Myslím, že každá kniha je pro někoho jiného, každá sedne jinému a každý ji vidí jinak.

      Ale tahle kniha na mne prostě působila tak "propagandisticky" a to se mi nelíbilo. Za sebe bych ji prostě nedoporučila, protože přesně jak napsala Carmen - nic se nemá přehánět.

      Vymazat
  3. Já teda Annu ještě nečetla - jen jsem do ní nakoukla (asi 30 stránek) a musím říct, že mě to zaujalo - a celkově Gaardera můžu (až na Sofiin svět, který je jeho nejznámější dílo, ale mě si nějak nezískalo)... no, doufám, že mě zaujme i zbytek, až se na to časem vrhnu, teď mám na čtení spoustu jiných knížek, tahle není prioritou :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem se na ni vážně těšila. Ale byla jsem dost zklamaná - což je z recenze cítit. Uvidíš jak se Ti bude líbit dál - budu moc ráda, když mi dáš vědět, jak se Ti líbila. :)
      Mě tahle kniha od autora trochu odradila, nějak na něj nemám sílu a chuť - třeba to jednou přijde. :)

      Vymazat
  4. Já jsem ještě nedočetla žádného Gaardera :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tohle byl můj první. Dalšího (aktivně) nechystám.

      Vymazat
  5. Tak do toho nejdu. :-D
    A priznam se, ze to vidim poprve. :-D

    Kazdopadne pekne napsane, dost jsem se o knize dozvedela a tak to potřebuji. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky. :) Jsem ráda, že jsem vyhověla Tvým potřebám. :D Nemáš ráda ekologii? :P

      Vymazat
  6. Hmmm... Co říct... Je pravda, že je to velmi zásadní téma, planetu si aktivně ničíme už hezky dlouho... Na druhou stranu ale nemám moc ráda vyhrocené a fanatické vypravěče, kteří třeba ani neumožní moc prostoru pro představivost a rozhodně se jim moc nepovede zasáhnout člověka správným způsobem, nemá si pak co "odnést". Každopádně díky za názor, ne každá kniha se povede. :-). Od Gaardera mám doma Sofiin svět, ale zatím nebyl prostor si ho přečíst...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sofiin svět jsem nedávno viděla u nás v antikvariátu. Měla jsem knihu v ruce, ale odložila jsem ji zpět. Něco mi na ní nesedlo.
      Já právě také ne - uvědomuji si, že si planetu ničíme a že to není nic, co by se mělo podporovat a čím bychom se měli chlubit. Na druhou stranu tenhle tón "všechno jde do pekel a mi tu zhynem" mně osobně fakt nesedí a vyvolá ve mě místo zájmu spíš ignoraci - což asi úplně neměl být účel tohohle díla.

      Vymazat