úterý 5. srpna 2014

Žena z hlíny a muž z ohně

Má slabost pro hezké obálky mě zase jednou přivedla k úžasnému dílu. Když jsem knihu Golema a džin v New Yorku americké autorky Helene Weckerové viděla poprvé, věděla jsem, že ji musím mít. Tahle kniha není pouze vzhledným doplňkem knihovny, nýbrž v sobě ukrývá příběh, který mě s sebou strhl a vnořil do hlubin New Yorku roku 1899. Stejně jako hlavní hrdinové, i já jsem bloumala v jeho ulicích a nasávala atmosféru přistěhovaleckého světa. A něčeho magického.


Nakladatelství Beta


Otto Rotfeld se nalodil v Gdaňsku a vydal se vstříc novému životu v New Yorku. Cestoval sám, společnost mu dělala jen velká bedna schovaná v podpalubí mezi zavazadly. Věděl, že by ji měl otevřít až na břehu Ameriky, ale pokušení bylo stále silnější. Stejně jako nesnesitelná bolest břicha. A to rozhodlo. Byla tu a byla jeho. Golema, dokonalá manželka, jeho dokonalá žena. Ovšem štěstí mu nemělo vydržet dlouho. Otto se konce cesty nedočká a zmatená golema se ocitne sama ve víru přání a tužeb cestujících kolem sebe.

Mezitím se Butros Arbíli ve své klempířské dílně v Malé Sýrii chystá opravit starou a otlučenou měděnou láhev. Když se však dotkne láhve pájedlem, odmrští ho nečekaná síla - jako by ho zasáhl blesk. Zmatený po nárazu na stůl se rozhlíží po dílně a v tu chvíli ho uvidí - nahého muže, jenž leží na podlaze jeho krámku. To přeci nemůže být pravda - tahle stvoření bývala jen v babiččiných pohádkách. Nebo má před sebou skutečného džina

Zaraženě se zastavil. Co byla ta žena? Teď už na ni upíral oči také. Váhavě vkročil na trávník. Když už od ní byl jen několik stop, ztuhla a chtěla se dát na ústup. Zůstal okamžitě stát. Ve vzduchu kolem ní byl nádech mlhy a pach něčeho tmavého a hutného. 
"Kdo jste?" zeptal se. Nic neřekla a nedala najevo, že mu rozuměla. Zkusil to ještě jednou: " Vy nejste člověk. Jste z hlíny." Konečně promluvila.  
"A vy zase z ohně," řekla. Její slova ho zasáhla přímo do prsou a v patách za nimi kráčel hluboký strach. Couvl o krok zpátky. "Jak jste to poznala?" zeptal se jí. "Září vám obličej. Jako by byl osvětlený zevnitř. Copak to nikdo jiný nevidí?" "Ne," zavrtěl hlavou. "Nikdo jiný." 
"Ale vy mě můžete vidět také," řekla. "Ano." Sklonil hlavu a snažil se tomu přijít na kloub. Když se na ni podíval jedním způsobem, byla to jen žena, vysoká a tmavovlasá. Pak se však jeho vidění jakoby posunulo a on viděl, že její rysy jsou vytvarované z hlíny.

Golema a džin v New Yorku je nevšední, zajímavý a krásný příběh. Svět nadpřirozených bytostí se tu poutavě mísí se světem obyčejných lidí, především přistěhovalců. Nevšednost a odlišnost golemy a džina dává vyniknout dobrým i špatným vlastnostem lidí kolem. Golemka není žádnou pohádkou či kýčem, nýbrž plnohodnotným příběhem, který čtenáře vtáhne a vyvolá v něm touhu po "ještě jedné kapitole".    

"Člověk si na okamžik může něco přát, zatímco větší část jeho já to odmítá. Musíš se naučit soudit lidi podle jejich činů, ne podle jejich myšlenek."

Chvíle s Golemkou byly velmi příjemné a po dočtení jsem zažila silnou hořkosladkou příchuť - radost z přečtené knihy smíšená se smutkem, že je tak skvělý příběh u konce.

Za poskytnutí recenzního výtisku vřele děkuji Nakladatelství Beta!

Autor: Helene Wecker
Překladatel: Vladimír Medek
Počet stran: 520
Nakladatelství: Beta
Rok vydání: 2014