sobota 16. srpna 2014

Kniho-obíhání

Už je to nějaký čas, co jsem vybrala (zatím jen čtyři) vyvolené knihy, které se zúčastní zajímavého Martinusáckého projektu Knihoběžník. Nakonec se ukázalo, že horší, než vybrat knihy, je vybrat místo, kde je zahnízdím. Jestli v Plzni - pokud ano, kam? Do nějaké kavárny, někam na přírodní místo - to mě láká, ale mám vnitřní pocit, že v budově by snad mohly knihy přežít déle - nebo je odvést při nějaké cestě do Prahy? Nebo poslat někam úplně jinam? Nakonec jsem přeci jen vyslala první dvě vlaštovky, snad se jim bude dařit dobře. A kde mají hnízdečko?




V mé nejoblíbenější plzeňské Koláčkárně. Pokud někdy zavítáte do Plzně, určitě byste si neměli nechat ujít návštěvu "Francouzské kavárny La Tartelette" přímo na Náměstí republiky. Je to tam naprosto boží, obsluha je velmi milá a navíc mají Koláče s velkým Ká; jakmile ochutnáte jejich koláč, zamilujete se. Jiné koláče už prostě nebudete chtít - babičky spláčou nad troubami. 

La Tartelette café-restro
Tenhle krásný koutek na Zemi jsem si vybrala jako první hnízdo pro dvě knihy - Šepoty v písku a Poslední rodina v Anglii. Knihy jsou od včerejšího večera uvolněné a já jsem zvědavá, kdo se jich ujme. Doufám, že někdo hodný a milý, kdo je přečte s láskou, avšak bude mít dost sil a slušnosti a nenechá si je pro sebe, nýbrž je pošle dál. 

Už přemýšlím nad tím, kam umístit zbylé dvě knihy. A které vybrat jako další. Mám tu ještě čtyři samolepky, takže časem nějaké knihy zase přibudou. Jen mě mrzí, že je u nás tento projekt tak málo zaběhnutý. Na Slovensku to klape krásně, přijde mi, že mají i daleko zajímavější výběr knih. Nevím, jestli jsou na Slovensku více akční knihoběžníci, nebo zda si slovenský Martinus dal víc práce s propagací, ale byla bych ráda, kdybychom se i mi trochu "pochlapili" a aspoň lehce se slovenskému knihoběžnictví přiblížili.



Šepoty v písku



„Knihy mají kolovat. Ale knihy půjčené se pohybují pouze po parabole.“ Gabriel Laub


Poslední rodina v Anglii

V koutě okna sedí, schoulené k sobě jako malé, třesoucí se děti. Pokukují po místnosti a přejí si, doufají v náruč sladkou a láskyplné prsty, jenž je pohladí po rovném hřbetě. Tají dech, planou, volají neslyšným hlasem stovky písmen. Tam v koutě okna najdi je.