Jak jsem kurzovala 3
V neděli jsem absolvovala další - už třetí v pořadí - kurz z pestré nabídky Naučme se. Opět jsem se ocitla v prostorách budovy Literární akademie a měla tu možnost poslechnout si "rady a moudra" Reného Nekudy. Vzhledem k tomu, že už jsem jeden kurz s ním zažila, neměla jsem z toho takovou hrůzu, jako prve. Ba naopak jsem se neskutečně těšila na příjemný výlet do Prahy (čekal mě ještě sraz s jednou milou slečnou, kterou jsem poznala na minulém Reného kurzu). Věděla jsem kam mám jít, že René nekouše (ba naopak je moc milý) a v poledne nás čeká vynikající oběd.
Tvůrčí psaní v praktickém životě - to je celé znění nedělního kurzu. Bylo nás o chlup více než posledně - celých devět kusů. Jeden muž, jeden mladík (chodil ještě na základku, ale rozhodně na to nevypadal) a zbytek samé ženské. Tentokrát jsem se i osmělila a rozpovídala se. S jednou paní ze společenství Družena jsem se dokonce tak zakecala, že nás museli dovnitř "nahnat".
Dopoledne jsem se v podstatě dozvěděla to samé, co na minulém kurzu. Ovšem opakování je matkou moudrosti a aspoň mi to dodalo pocit, že nejsem tak úplně mimo mísu, což mi navíc dodalo odvahu se občas ozvat i s nějakou vlastní myšlenkou. To samé = struktura příběhu (začátek, prostředek a konec), několik čísel: 70% lidí se pokusilo někdy něco napsat (neznamená, že to dopsali), 16% lidí píše pravidelně (blog, deník,...), v ČR vyjde ročně 16-18 tisíc knih a také starou známou větičku, že "vyprávění příběhů je lidem vlastní".
A stejně jako minule jsme si opět hráli. Když jsme se prokousali extrémy, kontrasty a uvěřitelností příběhu, dostali jsme se k výrazům "fabule" a "syžet" - což tedy mimochodem nejsou nadávky, i když tak většině z nás zněly. Věřím, že wiki by vám dala lepší výklad, ale já použiji Reného vysvětlení, zkreslené tím, jak jsem si ho zapsala: fabule - časová posloupnost, jak by se příběh odehrával v reálu a syžet - odvyprávění v jiném časovém pořadí, než se v reálu stal.
Zpět k tomu hraní. Tři situace: Maminka zakázala Pepíčkovi chodit do lesa, Pepíček maminku neposlechl a do lesa šel, Pepíčka sežral tygr. A my jsme se měli pokusit to aspoň lehce zpřeházet a vytvořit svůj "příběh". (Kde tedy všichni pochopili, že jde o scénářovou/bodovou podobu, ale já napsala mini-příběh. Nu což.)
Po skvělém obědě, jsme se vrhli na důležitost postavy v příběhu. To bylo oproti minulému kurzu něco nového. A bylo to zajímavé, přimělo mě to dívat se na psaní trochu jinak. Následoval monolog a dialog - a další hraní si, tentokrát ve dvojicích (a jedné trojici), kdy jsme vymýšleli dialog mezi postavami, jenž jsme si vymysleli na základě jednoho inzerátu.
A co jsem si z kurzu odnesla? Že je vám talent k ničemu, když s ním nic neděláte. Že příběh na papíře funguje vždy trochu jinak. Motivace (nejen hlavního hrdiny) je důležitá. Pepíček nezachrání svět a Superman nebude po třídách lovit třídnici - pokud netvoříte parodii. Autor bude vždycky tak trochu rozpolcený podivín, žijící život svůj a své postavy (pokud to má dobře klapat). Inspirace leží v nás a v našem okolním světě (piš o tom, co znáš).
Tvůrčí psaní v praktickém životě - to je celé znění nedělního kurzu. Bylo nás o chlup více než posledně - celých devět kusů. Jeden muž, jeden mladík (chodil ještě na základku, ale rozhodně na to nevypadal) a zbytek samé ženské. Tentokrát jsem se i osmělila a rozpovídala se. S jednou paní ze společenství Družena jsem se dokonce tak zakecala, že nás museli dovnitř "nahnat".
Dopoledne jsem se v podstatě dozvěděla to samé, co na minulém kurzu. Ovšem opakování je matkou moudrosti a aspoň mi to dodalo pocit, že nejsem tak úplně mimo mísu, což mi navíc dodalo odvahu se občas ozvat i s nějakou vlastní myšlenkou. To samé = struktura příběhu (začátek, prostředek a konec), několik čísel: 70% lidí se pokusilo někdy něco napsat (neznamená, že to dopsali), 16% lidí píše pravidelně (blog, deník,...), v ČR vyjde ročně 16-18 tisíc knih a také starou známou větičku, že "vyprávění příběhů je lidem vlastní".
![]() |
René Nekuda |
A stejně jako minule jsme si opět hráli. Když jsme se prokousali extrémy, kontrasty a uvěřitelností příběhu, dostali jsme se k výrazům "fabule" a "syžet" - což tedy mimochodem nejsou nadávky, i když tak většině z nás zněly. Věřím, že wiki by vám dala lepší výklad, ale já použiji Reného vysvětlení, zkreslené tím, jak jsem si ho zapsala: fabule - časová posloupnost, jak by se příběh odehrával v reálu a syžet - odvyprávění v jiném časovém pořadí, než se v reálu stal.
"Důvěřujte mi, ale nevěřte mi" řekl René na začátku kurzu.
Zpět k tomu hraní. Tři situace: Maminka zakázala Pepíčkovi chodit do lesa, Pepíček maminku neposlechl a do lesa šel, Pepíčka sežral tygr. A my jsme se měli pokusit to aspoň lehce zpřeházet a vytvořit svůj "příběh". (Kde tedy všichni pochopili, že jde o scénářovou/bodovou podobu, ale já napsala mini-příběh. Nu což.)
Křoví mělo žhnoucí oči a vydávalo divné zvuky. Pepíček si vzpomněl na maminčina slova, která považoval za holý nesmysl. "Pepíčku, nechoď do hlubokého lesa. Jsou v něm živé keře, které by tě mohly sežrat." Pepíček byl ale velký kluk a považoval maminku za ustrašeného blázna. Živé keře. Pche. Taková pitomost. "Maminko, žádné živé keře neexistují." To, že měl pravdu, mu běželo hlavou, zatímco ho tygr poklidně chroustal k večeři. Také mu maminka mohla říct, že jsou v lese tygři.
Po skvělém obědě, jsme se vrhli na důležitost postavy v příběhu. To bylo oproti minulému kurzu něco nového. A bylo to zajímavé, přimělo mě to dívat se na psaní trochu jinak. Následoval monolog a dialog - a další hraní si, tentokrát ve dvojicích (a jedné trojici), kdy jsme vymýšleli dialog mezi postavami, jenž jsme si vymysleli na základě jednoho inzerátu.
A co jsem si z kurzu odnesla? Že je vám talent k ničemu, když s ním nic neděláte. Že příběh na papíře funguje vždy trochu jinak. Motivace (nejen hlavního hrdiny) je důležitá. Pepíček nezachrání svět a Superman nebude po třídách lovit třídnici - pokud netvoříte parodii. Autor bude vždycky tak trochu rozpolcený podivín, žijící život svůj a své postavy (pokud to má dobře klapat). Inspirace leží v nás a v našem okolním světě (piš o tom, co znáš).
Shrnula jsem si to do jedné myšlenky: "Vykrádat život kolem sebe." Nikdy nevíte, kdy vám dojde inspirace a malý zápisník s tokem vašich myšlenek, převratných objevů, slavných citátů, útržků rozhovorů vám může zachránit zadek.
Pozn.: "Vykrádat život kolem sebe" myšleno jako inspirovat se, kdyby to někomu nebylo z textu příliš jasné. Spoustě lidí dělá rozdíl mezi krádeží/okopírováním a inspirací pořád značný problém. Doporučuji přečíst knihu Kraď jako umělec - mohla by vám pomoci (se) usměrnit.
článek jsem přečetl jedním dechem a dost mě nalomil. stále přemýšlím, zda se na nějaký jeho kurz vypravit. Jen tak pro inspiraci. věřím, že by mi mohl hodně dát, protože podle textu se zdá, že to tak skutečně bude :) tak snad brzo překonám tu svou lenost a taky si udělám výlet
OdpovědětVymazathttp://dravcizkaluzi.blogspot.cz/
Tak já Tě zkusím zlomit úplně, co říkáš? :)) Nepřemýšlej a jdi do toho! Pokud miluješ psaní, naplňuje Tě a dělá Ti dobře, jdi k Renému. Nakopne Tě to, povzbudí Tě to, vlije Ti to novou krev do žil!
VymazatTakže se vykašli na lenost a všemožné výmluvy a jdi do toho! René dokáže Tvou psavou radost uchopit a přetransformovat ji v Tobě v hurikán radosti a touhy po psavosti. :) Jdi na kurz - to je příkaz, nechci žádné odmlouvání. :))
Pěkně napsáno. Taky bych se na nějaký takový kurz ráda vypravila, jen ještě váhám, jestli si troufnu bez parťáka. :-) I když aspoň se třeba nebudu muset před nikým stydět, že?
OdpovědětVymazatDíky. :) No, já na podobné akce raději chodím sama, než s někým. :) Víc dokážu vnímat, nemusím se soustředit na nikoho jiného a navíc - docela se stydím, ale i tak se před cizími dokážu "odvázat" víc než před "parťákem". Což je možná divné, ale...
Vymazat