úterý 29. července 2014

Jak jsem kurzovala 3

V neděli jsem absolvovala další - už třetí v pořadí - kurz z pestré nabídky Naučme se. Opět jsem se ocitla v prostorách budovy Literární akademie a měla tu možnost poslechnout si "rady a moudra" Reného Nekudy. Vzhledem k tomu, že už jsem jeden kurz s ním zažila, neměla jsem z toho takovou hrůzu, jako prve. Ba naopak jsem se neskutečně těšila na příjemný výlet do Prahy (čekal mě ještě sraz s jednou milou slečnou, kterou jsem poznala na minulém Reného kurzu). Věděla jsem kam mám jít, že René nekouše (ba naopak je moc milý) a v poledne nás čeká vynikající oběd




Tvůrčí psaní v praktickém životě - to je celé znění nedělního kurzu. Bylo nás o chlup více než posledně - celých devět kusů. Jeden muž, jeden mladík (chodil ještě na základku, ale rozhodně na to nevypadal) a zbytek samé ženské. Tentokrát jsem se i osmělila a rozpovídala se. S jednou paní ze společenství Družena jsem se dokonce tak zakecala, že nás museli dovnitř "nahnat". 

Dopoledne jsem se v podstatě dozvěděla to samé, co na minulém kurzu. Ovšem opakování je matkou moudrosti a aspoň mi to dodalo pocit, že nejsem tak úplně mimo mísu, což mi navíc dodalo odvahu se občas ozvat i s nějakou vlastní myšlenkou. To samé = struktura příběhu (začátek, prostředek a konec), několik čísel: 70% lidí se pokusilo někdy něco napsat (neznamená, že to dopsali), 16% lidí píše pravidelně (blog, deník,...), v ČR vyjde ročně 16-18 tisíc knih a také starou známou větičku, že "vyprávění příběhů je lidem vlastní". 

René Nekuda

A stejně jako minule jsme si opět hráli. Když jsme se prokousali extrémy, kontrasty a uvěřitelností příběhu, dostali jsme se k výrazům "fabule" a "syžet" - což tedy mimochodem nejsou nadávky, i když tak většině z nás zněly. Věřím, že wiki by vám dala lepší výklad, ale já použiji Reného vysvětlení, zkreslené tím, jak jsem si ho zapsala: fabule - časová posloupnost, jak by se příběh odehrával v reálu a syžet - odvyprávění v jiném časovém pořadí, než se v reálu stal.  

"Důvěřujte mi, ale nevěřte mi" řekl René na začátku kurzu. 

Zpět k tomu hraní. Tři situace: Maminka zakázala Pepíčkovi chodit do lesa, Pepíček maminku neposlechl a do lesa šel, Pepíčka sežral tygr. A my jsme se měli pokusit to aspoň lehce zpřeházet a vytvořit svůj "příběh". (Kde tedy všichni pochopili, že jde o scénářovou/bodovou podobu, ale já napsala mini-příběh. Nu což.)


Křoví mělo žhnoucí oči a vydávalo divné zvuky. Pepíček si vzpomněl na maminčina slova, která považoval za holý nesmysl. "Pepíčku, nechoď do hlubokého lesa. Jsou v něm živé keře, které by tě mohly sežrat." Pepíček byl ale velký kluk a považoval maminku za ustrašeného blázna. Živé keře. Pche. Taková pitomost. "Maminko, žádné živé keře neexistují." To, že měl pravdu, mu běželo hlavou, zatímco ho tygr poklidně chroustal k večeři. Také mu maminka mohla říct, že jsou v lese tygři. 

Po skvělém obědě, jsme se vrhli na důležitost postavy v příběhu. To bylo oproti minulému kurzu něco nového. A bylo to zajímavé, přimělo mě to dívat se na psaní trochu jinak. Následoval monolog a dialog - a další hraní si, tentokrát ve dvojicích (a jedné trojici), kdy jsme vymýšleli dialog mezi postavami, jenž jsme si vymysleli na základě jednoho inzerátu.

A co jsem si z kurzu odnesla? Že je vám talent k ničemu, když s ním nic neděláte. Že příběh na papíře funguje vždy trochu jinak. Motivace (nejen hlavního hrdiny) je důležitá. Pepíček nezachrání svět a Superman nebude po třídách lovit třídnici - pokud netvoříte parodii. Autor bude vždycky tak trochu rozpolcený podivín, žijící život svůj a své postavy (pokud to má dobře klapat). Inspirace leží v nás a v našem okolním světě (piš o tom, co znáš). 

Shrnula jsem si to do jedné myšlenky: "Vykrádat život kolem sebe." Nikdy nevíte, kdy vám dojde inspirace a malý zápisník s tokem vašich myšlenek, převratných objevů, slavných citátů, útržků rozhovorů vám může zachránit zadek.

Pozn.: "Vykrádat život kolem sebe" myšleno jako inspirovat se, kdyby to někomu nebylo z textu příliš jasné. Spoustě lidí dělá rozdíl mezi krádeží/okopírováním a inspirací pořád značný problém. Doporučuji přečíst knihu Kraď jako umělec - mohla by vám pomoci (se) usměrnit.