čtvrtek 31. července 2014

Hnízdo m(ělo)á narozeniny

Už je to rok - je neuvěřitelné, jak to letí! Je to rok, co se má neschopnost usnout přehoupla v něco tak skvělého, jako je Hnízdo. Rok plný skvělých zážitků, psaní, vynikajících knih, spousty myšlenek, fotek, obrázků, radostí a občasných strastí... Jsem na Hnízdo pyšná - je to kus mne, je to to nejlepší, co jsem vytvořila a co je nejdůležitější - stále tvořím a pořád mě to neskutečně baví. Dnes má Hnízdo jinou tvář, než na začátku a já bych se s vámi ráda stručně podělila o jeho cestu, o svou cestu.

Dodatečně

Vše to začalo 30.6.2013 ve 3 hodiny ráno. Pamatuji si to jako dnes - převalovala jsem se v posteli a ne a ne usnout. Když jsem pochopila, že vážně nemá cenu se o usnutí snažit , zvedla jsem se a přesunula se do obýváku. Myšlenku na založení blogu mi vnukl můj přítel. A já si v tu chvíli řekla - A proč vlastně ne? A tak to celé začalo.

Z počátku Hnízdo fungovalo jako síť k polapení mých myšlenek. Psaní mě bavilo a jelikož jsem si nikdy neprošla "náctiletou blogovací érou", byla to příjemná novinka. Neměla jsem příliš v úmyslu dostat se mezi lidi. Vlastně mi dělalo radost číst své řádky a vidět, že se někam posouvám. Navíc jsem zkoušela sama sebe - psát pro cizí oči je pro mne dost podobné, jako bych se měla pro cizí oči svlékat. Odhaluji něco víc. 

Koncem října přišla myšlenka, která můj blog posunula zcela jiným směrem - psát o knihách. A bylo to. Odvahu k psaní recenzí mi dodala příležitost napsat čtenářskou recenzi pro Bux - byl to můj první recenzní výtisk. Byla jsem nadšená a ohromená - a chtěla v tom pokračovat. Když teď čtu některé své recenze - no, mám dobrý pocit, že jsem se pomalu časem "vytříbila". 

Vánoce s sebou přinesly mou první recenzní spolupráci - s Nakladatelstvím HOST. Byl to pro mne milý šok, neb jsem tenkrát byla tak trochu drzá (ale vyplatilo se). Poté jsem se začala sama pídit po spolupracích, až jsem se dostala k následujícím: Brána, Eminent, Webmagazín Rozhledna, Jan Melvil, Beta a Omega. Na všechny jsem pyšná a všechny mi dělají radost. 

A tak se z "myšlenkové sítě" stal "knižní blog". Pro mne je to ovšem pořád moje Hnízdo, můj přístav a mé útočiště. Pevně doufám, že se nezpronevěřím sama sobě a svým zásadám, že i nadále budu dělat radost sobě a lidem, kteří o to stojí. Každá recenze a každý článek je kus mě, který letí mezi vás.

Nevím, co se blogům přeje - snad hodně čtenářů a v případě knižních i nové spolupráce? To já ovšem sama sobě a Hnízdu nepřeji. Mé přání je zde: zdokonalujme se v tom, co děláme, mějme rádi sami sebe a držme se své cesty. Nejdůležitější je být svá a mít radost z toho, co dělám - byť tahle cesta nevede do přímých světel reflektorů.