úterý 10. června 2014

Uvnitř svého snění

Tento víkend jsem se vrátila na střední. Obrazně, samozřejmě. Mezi učitele, jenž mě nehorázně nudili svými "moudrými" poznámkami o životě. Do budovy, která měla formovat mé vědomosti a sny, ke klukovi ze čtvrťáku, který se mi tak moc líbil. Zase mi bylo šestnáct - stejně jako hlavnímu hrdinovi knihy s názvem Bílá jako sníh, rudá jako krev italského spisovatele Alessandra D´Avenia, která má vyjít už zítra v Nakladatelství JOTA.

Nakladatelství JOTA



Leovi je šestnáct a nesnáší bílou. Je pro něj symbolem nicoty, deprese, ticha, samoty. A to je něco, co Leo příliš nezvládá. Bílou rozbíjí věčně přítomným iPodem, který vnáší barvy do jeho dní, fotbalem po boku nejlepšího kámoše Nika a jízdou na "batmopedu", který by si zasloužil nové brzdy. Krom toho je tu ještě "Rudá", nejkrásnější holka z celé školy, do které je Leo zamilovaný.

Beatrice - nebo-li "Rudá", jak ji sám pro sebe nazývá Leo - je kráska s rudou ve vlasech a zelenou v očích. Je starší, je nádherná, je Leův sen. Každý den, kdy ji Leo zahlédne před školou, má úplně jiný odstín. Jenže pak její krev napadne bílá. Beatrice onemocní leukémií dřív, než se stačí dozvědět o Leově lásce. 
Ale když je před školou Beatrice, je všechno jinak. Stačí, že zamrká svýma zelenýma očima, a nedokážu vidět nic jiného. A když pohodí těmi svými rudými vlasy, jejich záře mě úplně oslní. Mluví málo, ale k věci. Kdyby byla film, byl by to úplně nový žánr. A kdyby byla vůně, voněla by jako písek po ránu, kdy jsou spolu pláž a moře ještě sami. A kdyby byla barva? Byla by rudá. Jako láska je rudá. Jako bouřka. Jako uragán, co mě smete. Zemětřesení, co mě rozdrobí na kousíčky. Takhle se cítím pokaždé, když ji vidím. Ona to ještě neví, ale jednou jí o tom povím. 
Chvilkami jsem byla lehce "na rozpacích" ze zmateného chování Lea, než jsem si připustila, že v šestnácti jsem na tom nebyla o moc lépe. Byť téma není nic nového pod sluncem - kniha je přirovnávána k dílu Hvězdy nám nepřály - mně osobně stála za přečtení už jen pro hravost jazyka, jímž je psaná. Navíc jsem si oblíbila jednu z vedlejších postav, profesora "Snílka", která mi byla sympatická svou "naivitou" a snahou dokázat bandě puberťáků, že je důležité mít svůj sen.


Kniha pro mne byla odpočinkem, stránky mi ubíhaly pod očima a věřím, že mladší kousky se v ní najdou. Však i já sama jsem v ní našla nepatrný střípek svého šestnáctiletého já. 

Za poskytnutí e-knihy k recenzi vřele děkuji Nakladatelství JOTA!

Překladatel: Zdeňka Nováková
Počet stran: 224
Nakladatelství: JOTA
Rok vydání: 2014