úterý 24. června 2014

Naše divná normálnost

Tři velká jídla denně, a když je chuť, supermarket je za rohem. Nevyřešený spor? Dáme to k soudu. Dítě se nesmí přiblížit k ohni, ostrým předmětům ani čemukoliv jinému, čím by si mohlo ublížit. Lidé "z baráku" jsou pro nás cizí. Zapni televizi, dávají můj oblíbený seriál. Že vám to připadá známé a nevidíte v tom nic divného? Americký vědec Jared Diamond ve své knize Svět, který skončil včera: Co se můžeme naučit od tradičních společností? poskytuje jiný úhel pohledu na moderní společnost - co když je naše "normálnost" opravdu divná?

Jan Melvil Publishing - pozn. nápis je krásně zlatý, ovšem můj foťák to odmítá vzít



Moderní společnost je - při pohledu do historie - poměrně mladá záležitost. Změny životního stylu probíhaly pomalu, s počátkem zemědělství a následným vznikem prvních států však vše nabralo rychlý spád a dalo vzniknout společnostem, jak je známe dnes. I přes fakt, že se "západní člověk" velmi rychle rozšiřoval, stále existuje několik tzv. tradičních společností. A některé rozdíly mezi tradiční a moderní (americkou) společností nám Jared představuje ve své zajímavostmi nadité knize. 

Ta je rozdělena do pěti částí, které se zabývají: rozdělením prostoru a rolí, válkou a mírem, dětmi a starci, nebezpečím a reakcemi na ně a v poslední řadě náboženstvím, jazyky a zdravím. V těchto částech se například dovíme, jak se v tradičních společnostech obchoduje, kdo je považován za nepřítele, jak se řeší spory. Jakým stylem se vychovávají děti, jak se zachází se starými a nemocnými lidmi a spoustu dalších zajímavostí. 

Tady v USA je člověk frustrován, protože je pod neustálým tlakem, aby pracoval. Když si odpoledne sednete a vychutnáte si šálek kávy, měli byste se cítit provinile, že právě marníte příležitost vydělat nějaké peníze. Ale jestli patříte k lidem, kteří místo aby si vychutnali šálek kávy, vydělávají peníze, tak ty peníze vydělané navíc stejně neušetříte, prostě jen budete žít nákladnější život, který vás bude nutit pracovat stále víc. Lidé v USA z velké míry ztratili schopnost najít rovnováhu mezi prací a relaxací nebo hrou. Na Nové Guinei se obchody v poledne zavírají a otevřou  se zase až pozdě odpoledne. To je mimořádně neamerické.

Tento postřeh mladého člověka, jenž se po prožitém dětství na Nové Guinei vrátil do Ameriky, krásně vystihuje jeden z rozdílů mezi tradičním a moderním společenstvím. Jared si pro většinu srovnání společností vybral právě Novou Guineu a Ameriku, neboť má k těmto místům blízko. Na knize je sympatické, že autor tradiční společnosti nijak neromantizuje. Předkládá čtenářům informace o věcech, které mohou inspirovat, stejně jako o těch, jenž mohou znechutit.

Svět, který skončil včera je velmi zajímavá kniha. Líbilo se mi, jak autor nenásilným a místy zábavným způsobem vysvětluje jednotlivé rozdíly, tu a tam upozorní na vhodnost zamyšlení se nad praktikami tradičních společností a jejich zařazení do běžného života a celkově rozšiřuje obzory o člověku jako živočišném druhu. 

Za poskytnutí recenzního výtisku vřele děkuji Nakladatelství Jan Melvil Publishing!

Překladatel: Eva Nevrlá
Počet stran: 520
Nakladatelství: Jan Melvil Publishing
Rok vydání: 2014 

5 komentářů:

  1. Četla jsem z tohoto nakladatelství Ticho od Susan Cainové. Říkala jsem si, že máme možnost sledovat, jak se americká společnost vyvýjí a snažit se eliminovat to, co bylo prosazováno, i když se nakonec zjišťuje, že to lidem nesedí a je to efektivní, když k nám něco přichází později (např. open space). A místo toho se k nám dostává akorát právě pocit, že správně využitý čas je ten strávený v práci nebo rozvíjením dovedností, které člověk pomůžou v kariéře.

    Dá se prostřednictvím mého blogu nějakým způsobem dostat na profil na LinkedIn? :) Myslela jsem si, že se mi daří je od sebe oddělovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na Knihu Ticho mám už hodně dlouho zálusk. :) Viděla jsem přednášku autorky, která mě navnadila k přečtení. Ale ještě jsem se k ní nedostala. Já myslím, že ten pocit "správně využitého času prací" k nám nepřichází jen ze zahraničí, ten je tu zakořeněný už od dob našich prababiček.
      Já třeba momentálně nestuduji, nepracuji, ovšem dělám to, co mě baví, někam mě to posouvá, vzdělávám se a konečně dělám něco, co chci - což znamená, že pro většinu lidí jsem divná a "dělám hovno", neb za mnou nejsou ty hodnoty = peníze. Přitom každý můj den je plnohodnotný. :)

      To se na mě obracíš? :D Já na Tvém blogu nikde nevidím odkaz na LinkedIn. :) Takže se Ti to asi daří. :)

      Vymazat
    2. Z té knihy jsem byla nadšená, často mám tendence se nadchnout a nevnímat nedostatky. Postupně to opadá, protože si říkám, že je to kniha na pomezí odborné a populární literatury s tím, že ani jedno z toho není úplně dotaženo k tomu, abych byla spokojená. Musím si ji přečíst znova. :)

      Já studuju. O rok jsem si prodloužila magisterský, protože se mi psaní diplomky zvrtlo tak, že si říkám, jestli má cenu pokračovat. Podle českých měřítek nemám dost pocit, že to dopadne dobře, abych byla dostatečně motivovaná. A navěřím si. Zároveň jsem na pracáku, takže mám neustálý pocit, že bych neměla odmítat práci, i když se mi nelíbí. Mám strach, že za chvíli budu odpovídat i na inzeráty na telemarketing. Mám pocit, že se plácám od ničeho k ničemu, úspory na účtě se pomalu blíží k nule a já se bojím, že udělám nějaký zoufalý rozhodnutí, který to ještě zhorší.

      Překvapilo mě zobrazení profilu na LinkedIn a zároveň přidání blogu ke sledování. :D

      Vymazat
    3. Já spíše doufám, že z knihy získám takový ten vnitřně spokojený pocit, že nejsem divná, když nehýřím vtipem v obří společnosti a tak podobně. :)) Tak uvidíme.

      Já mám za sebou dvě nedostudované VŠ. Prostě mi to přišlo tak nějak zbytečné. Že to nedělám pro sebe, ale kvůli očekávání okolí. Úroveň studia a hlavně chování některých vyučujících mi přišla prostě smutná. Také jsem na ÚP a také mám pocit, že bych neměla odmítat nabízenou práci. Ale myslím, že jsem si užila dva roky naprostého zoufalství v práci, která mi nic nedala (krom stresu), přivedla mě k nemoci a naprosto zničila mou vnitřní touhu po žití na tomhle světě.

      Na rok jsem se zavřela na vsi, kde jsem se vzpamatovávala a uvědomila jsem si, že nemá smysl svůj život promarnit věcmi, kvůli kterým ho promarňuje mé okolí.

      Vymazat
    4. Tenhle pocit jsem získala už při sledování videa. :) A jsem s tím smířená, že mi sedí společnost maximálně (a i to je už na hraně) do pěti lidí, že pak ztrácím chuť se zapojovat, protože raději poslouchám a sleduju ostatní. Asi čtu moc odborné literatury z psychologie a sociologie. :D

      Odpracovala jsem přes tisíc hodin ve velkoobchodě, teď zpětně si říkám, že to byla dobrá zkušenost, ale tehdy to pro mě bylo peklo. Nebýt toho, že jsem si mohla odpočítávat hodiny, kdy už tam nebudu muset jít, tak jsem to zabalila (150 hodin uběhlo rychle, 300 už bylo horší). Je zajímavé, že se říká, že s praxí během školy se lépe hledá práce, ale nějak jsem to zatím nepocítila.

      Četla jsem teď v ukázce jedné knihy, že nikdo není na trhu práce znevýhodňován, že každý máme stejné možnosti. Konzultovala jsem svůj životopis s personalistkou a první, co mi řekla, že mám smazat svoje datum narození, že na jeho základě mi moje žádost hned letěla do koše. Nejlepší na tom bylo, že jsme skoro stejně staré.

      Stále mám motivaci školu dokončit, ale zároveň docházejí finance, takže se teď pohybuju mezi hledáním práce a strachem z toho, že neodstátnicuju v září, jestli se pořádně nezaměřím na diplomku.

      Vymazat